Jan
Ámos
KOMENSKÝ
PRAVIDLA CHOVÁNÍ
SEBRANÁ PRO MLÁDEŽ
/1653/
SENEKA:
Uč
se nejprve mravům, potom moudrosti, jíž se
bez mravů nelze dobře naučit.
LIDOVÁ
MOUDROST:
Kdo prospívá
ve vědě, a neprospívá v mravech, více
neprospívá, než prospívá.
I.
O MRAVECH VŮBEC.
-
Základem mravů je
mysl spořádaná tak, že považuje za příjemné
líbit se Bohu a lidem.
-
Kdekoli tedy, jinochu, jsi, pamatuj, že jsi na očích
Bohu, andělům a snad i lidem.
-
Proto se měj na
pozoru, aby ses nedopustil něčeho, co se neshoduje s důstojností boží, co
nechtějí vidět oči andělů a lidí.
-
Měj prostou mysl k vůli Bohu a svědomí, tvář pak i vlasy, řeč a celý zevnějšek
čistý a slušný k vůli andělům a lidem.
-
V tom všem
pak nebuď nic přehnaného a strojeného. Prostota a přímost budiž ti ve všem
jednání jediným pravidlem.
II.
O TVÁŘI
A O POHYBECH A DRŽENÍ CELÉHO TĚLA.
Kdykoli
se setkáš s člověkem, jenž požívá úcty,
chovej se takto:
-
Postav se
zpříma.
-
Smekni.
-
Tvář
neměj smutnou nebo zamračenou, ani drzou nebo těkavou, nýbrž buď
skromný
a přívětivý.
-
Čelo bud hladké, nesvraštělé.
-
Oči nechť nejsou roztěkané, nehledí úkosem, nekruť jimi, všetečně sem tam
nekoukej, neupírej je
bůhvíkam, naopak nechť jsou oči vážné, vždy slušně obráceny
k tomu, s nimi mluvíš.
-
Nos budiž
čistý zbavený hlenu.
-
Skráně
nenadouvej, nýbrž ponechávej v přirozené poloze.
-
Ústa
neměj otevřená, roztažená, vyšpulená nebo silné sevřená, nýbrž zavřená tak, aby
se rty navzájem lehce dotýkaly.
-
Do rtů
se nekousej a tím méně vyplazuj nebo ukazuj jazyk.
-
Šíji měj rovně, neskláněj ji na jednu
stranu.
-
Ramena měj
ve stejné výši, nevysunuj jedno nahoru, druhé dolů.
-
Ruce se
nesmějí pohybovat, to znamená: ani
se jimi neškrábej na hlavě, ani v uších,
ani nedloubej v nose, nenatáčej si jimi vlasy, ani nedělej podobni
nevhodně věci.
-
Jestliže
stojíš, stůj zpříma na obou nohou, nikoli na jedné jako čáp, neměj nohy
rozkročeny, nýbrž volně u sebe.
-
Když
sedíš, seď slušně, neopírej se zády o stěnu, ani lokty o stůl, nenakláněj
se na jednu stranu a neklať nohama pod sebou.
III.
CHOVÁNÍ
PŘI PŘIROZENÝCH POTŘEBÁCH.
-
Cokoli děláš,
dělej způsobně.
-
Směješ-li
se, nechť je to smích, nikoli řehot, a to smích mírný. (Smát se
při každém slovu nebo činu je vlastností lidí pošetilých, ničemu se nezasmát, je
hloupé: zachovávej zlatou střední cestu i zde všude.)
-
Překáží-li ti
slina v ústech, vyplivni ji, ale odvrat se přitom, abys někoho nepotřísnil. (Stále plivat je nehezké,
polykání slin sluší zvířatům.)
-
Jestliže
hlen obtěžuje nosní dírky, vysmrkej ho, avšak nikoli do rukávu nebo do
čepice, nýbrž do kapesníku, nebo do dvou prstů (také se odvrať), aby sis
nepotřísnil ruku. Vysmrkaný hlen zašlápni nohou, aby nebudil ošklivost.
-
Přijde-li na tebe zívání, kýchání
nebo kašel, bud se rovněž odvrat, nebo si rukou zastři ústa a mírni hlučnost
kých
nutí či kašle.
-
Pouštět
hlasitě plyny z těla je ohyzdné, vystříhej se toho.
-
Na velkou
či malou stranu chod jen v ústraní, jestliže ti leží na srdci
slušnost.
-
Hlučně
dýchat nebo chrápat sluší spíše medvědům než lidem.
IV.
PÉČE O TĚLO A
OBLÉKANÍ.
-
Nechávat si růst
dlouhé vlasy, aby zakrývaly čelo nebo splývaly po ramenou,
zakazuje apoštol.
-
Ať jsou však krátké či dlouhé, musejí být česány a drženy v čistotě, prosty
všeho neřádu, lupů, hnid a vší,
-
Klobouk,
šaty, obuv a opasek musí být čistý, neušpiněny blátem nebo prachem, neřkuli
něčím ohyzdnějším.
-
Chodit polooblečený
nebo poloopásaný může blázen, ale ne student, stejně
tak nosit kabát nebo plášť jenom na jednom rameni.
V.
O CHŮZI.
-
Na veřejnost vycházej jen jsi-li umytý,
učesaný a slušně oblečený.
-
Na ulicích
a všude ve společnosti lidí se chovej skromně, aby ti nikdo nemohl nic vytýkat,
-
Choď přiměřeně:
ani loudavě, což svědčí o lenivosti, ani příliš rychle a prudce, což prozrazuje
lehkovážnost.
-
Při
chůzi rovnoměrně pohybuj nohama: neposkakuj, neházej rukama, nenatřásej boky,
neohlížej se ani vzad ani na strany atd.
VI.
O ZPŮSOBECH V
ŘEČI.
-
Mluvit máme,
když se učíme nebo když někoho učíme; jinak je lépe mlčet.
-
Když
je třeba mluvit, nechť mysl předchází jazyk, nikoli naopak, abychom
nekoktali nebo nemuseli odvolávat, co bylo nevhodně řečeno.
-
Výslovnost
budiž zřetelná a dobře článkovaná, aby bylo jasně rozumět.
-
I hlas
mluvícího nechť je měkký a klidný, nikoli
hlučný, aby jím uši zaléhaly, nebo rovný šepotu, jenž sotva dojde k uchu.
-
Když
mluvíš, mluv jazykem, nikoli hlavou nebo rukou nebo celým tělem, tj. pokyny a
posunky.
-
Když
se na něco tážeš nebo odpovídáš na otázky, vyjadřuj se jasně, stručně
a prostě.
-
Skákat
do řeči tomu, kdo mluví, dřív než dokončil řeč, je velmi neslušné.
-
Musíš-li
se v řeči dotknout něčeho neslušného, požádej předem o odpuštění
(slovy: s dovolením, s
prominutím atd.), nebo věc opiš, aby se to, co je neslušné,
dostávalo k uchu a k mysli slušné zabalené.
VII.
RANNÍ
CHOVÁNÍ.
-
Ten, kdo se oddal studiu
véd, nesmí být
milovníkem spánku: sedm hodin spaní
stačí, pak pospěš se vstáváním.
(Aurora Musis amica. - Jitřenka je příznivá musám.)
-
Jakmile
se probudíš, mysli na Boha: že té v
temnotě noční opatroval, za to mu vzdej dík, a popros ho, aby ti i nastávající
den byl příznivý.
-
Když
vstaneš, učeš si vlasy, umyj si čistou vodou ruce a obličej, vypláchni si ústa a
pečlivé se oblékni.
-
Těm, s
nimiž se setkáš, přej dobrý den.
-
Když
jsi všechny pozdravil, vezmi si knihy a podívej se, co je třeba toho dne udělat.
-
Práci,
která tě čeká, dělej vážně. A aby všechno v pořádku postupovalo, rozděl si práci
rozumně a popros Boha o pomoc.
VIII.
CHOVÁNÍ
VE ŠKOLE.
-
Do
školy pospíchej jako ke hře (je také hrou), nikdy nezůstávej doma.
-
Své
školní pomůcky, které budeš toho dne v hodinách potřebovat, si vezmi s sebou. (Je hanba, jestliže
si žák musí odjinud vypůjčovat knihy, papír, pero, inkoust.)
-
Sedni si
na své místo, ne na cizí.
-
Neruš
ostatní hlasitým mluvením a děláním hluku. Dělej si v klidu své věci, dokud
nepřijde učitel.
-
Tichou
modlitbou vzývej věčnou moudrost, Krista,
aby ti udělil svého ducha. Bez jeho pomoci by byla všechna naše pilnost marná.
-
Protože
on prosícím dává, tlukoucím otvírá, hledajícím poskytuje, co by nalezli: pracuj
tak, jako by on nechtěl poskytnout žádnou pomoc, leč těm kdo
horlivě pracují.
-
Styď
se, mít učeného učitele a učené knihy, sám však být neučený.
(Snaž se znát to, co znají tvoji
učitelé a tvé knihy.)
-
Podporou paměti
jsou deníky.
Do nich si zapisujeme to, čemu (dříve neznámému)
jsme se přiučili. Nemít tedy deník nebo jej mít v nepořádku je neklamným
znamením lenivého žáka. Je třeba si toho všimnout.
-
Za nešťastný
považuj ten den (nebo hodinu), kdy ses ničemu nenaučil, kdy
jsi nic nepřidal k svému vzdělání.
-
Po odchodu ze
školy spěchej domů, neběhej po ulicích, nezastavuj se, nedělej
nic nedovoleného.
-
Doma ochotně
pomáhej rodičům nebo pánům. Jestliže tě někam pošlou, vyřiď dobře, co ti bylo
uloženo, a brzy se vrať, aby bylo zřejmé, že vzdělání ve
vědách ve všem vhodně poslouží.
-
Čas, který ti zbude po obstarání
domácích záležitostí, věnuj opakování učiva.
(V životě není nic dražšího času: kdo utrácí
čas, utrácí život.)
IX.
CHOVÁNÍ
VŮČI UČITELI.
-
Učitele
miluj jako otce: nikde nepobývej raději než v jeho přítomnosti.1
-
Učiteli
prokazuj slovem i činem veškeru úctu a poslouchej ho.
-
Na učitele
se dívej jako na živý příklad (vzdělání, mravů, zbožnosti) a snaž se ho
napodobit.
-
Když
učitel mluví, poslouchej, když něco ukazuje, dávej pozor, když něco
rukou nebo ústy předvádí, napodobuj ho, když
upozorňuje na chybu, oprav ji.
-
Učitele
nikdy neurážej a nezarmucuj.
-
(Neposlouchat učitele a rodiče je ezauské
chování, posmívat se jim je chamovská hanebnost, která má být trestána božím
prokletím.)
-
Hleď se vystříhat
všeho, za co bys mohl být trestán bitím.
-
Jestliže
jsi kárán nebo trestán za přestupek, jehož ses dopustil, snášej to,
nereptej. Dostane-li se ti chvály za dobré chování, měj radost a snaž se i dále
chválu si zasloužit.
X.
CHOVÁNÍ VŮČI SPOLUŽÁKŮM.
-
Všechny druhy v studiu považuj za přátele a bratry.
-
Se všemi
žij svorně.
-
Nezačínej
s nikým boj, leč o vědění. Ale ani tu se nepouštěj do hádek a nenávisti, nýbrž
závod v pilnosti.
-
Učenější
a skromnější spolužáky více miluj a raději se s nimi stýkej.
-
Koho chceš
předstihnout pochvalou za pilnost, toho často vyzývej k zápasu.
-
Vynalož
nejvyšší péči, abys vyzvanému nepodlehl, nýbrž překonal ho.
-
Podlehneš-li,
neber to za důvod k hněvu proti vítězi, nýbrž za pobídku, abys jej v novém
zápase přemohl.
-
Tak bude
krásné vítězit i podlehnout, když obojí se
stane zkušebním kamenem zdatnosti a pilnosti.
-
Jestliže
se někdo nedá ani tímto způsobem podnítit k zápasu o pochvalu, nechť dojde
výsměchu a opovržení jako líný klacek.
XI.
CHOVÁNÍ
VE STYKU S KÝMKOLI.
-
Stýkej
se jen s těmi, kdo tě mohou učinit učenějším a lepším, nebo jimž můžeš totéž
poskytnout ty.
-
Lehkovážné
společnosti se varuj jako jedu. Špatné
rozhovory kazí dobré mravy.
-
Protože
však musíme žít mezi lidmi, dávej pozor, abys nepůsobil pohoršení nebo abys se
nestal jeho obětí. Vezmi si poučení z výroků moudrých lidí.
-
Dobré
lidi miluj, zlé nedráždi.
-
Svými
věcmi se nechlub, cizí nehaň a nepohrdej jimi.
-
S dobrými
můžeš zápasit v plnění povinností.
V hněvu a hádkách s nikým nezávoď.
-
Ke všem
bud přívětivý, rozmrzelý vůči nikomu.
-
Dobrodiní
raději prokazuj, můžeš-li, než přijímej.
-
Za chválou
se nehoň, ale dělej stále, co je hodno chvály.
-
Potkáš-li
někoho, pozdrav, před váženými osobami také smekni, ustup s cesty a vzdej jim
úctu ukloněním.
-
Jestliže
někdo pozdraví tebe, opětuj pozdrav.
-
S kdekým
se zastavovat nebo upřeně se dívat na někoho neznámého je
neslušné. Nikoho si nevšímat je hloupé.
-
Zvykej si být v
přítomnosti vážených lidi. Přílišná stydlivost je venkovská.
-
Kdykoli mluvíš
s člověkem významného postavení, opakuj občas titul jeho
hodnosti (Stane-li se, že mluvíš s neznámým člověkem, jehož titul neznáš, můžeš
bez obav každého učeného
člověka nazvat
úctyhodným učitelem, církevního
pastýře
velebným pánem,
úředníka pánem, sobě rovného přítelem a bratrem.)
-
Vystřihej
se zapřísahání. Tvá řeč bud ano nebo
ne.
-
Žádný
poklesek, jehož ses dopustil, nezapírej, nýbrž přiznej se k němu a pros za
odpuštění.
XII.
CHOVÁNÍ
V KOSTELE.
-
Posvátných
shromáždění nechť se nevzdaluje nikdo, komu záleží na boží
slávě a na vlastním
spasení.
-
Každý
s sebou přinášej svůj zpěvník a bibli (má-li ji).
-
Všichni
nechť jdou společně, pěkně v řadě, ze školy až do kostela.
-
V kostele
nechť si každý sedne se svou skupinou
(stejně jako ve škole, nikoli jinde).
-
Když
přijdeš na své místo, klekni na kolena před Bohem a poruč mu svou
duši.
-
Po celou dobu své
přítomnosti v kostele se chovej jako před tváří boží, nedopusť
se ani slovem, posunkem, pohybem nebo myšlenkou něčeho, co by bylo
nedůstojné Boha.
-
Když
se v kostele bude pět chvála Bohu, nebude mlčet mladičký křesťan a svá ústa i
srdce učiní nástrojem chvály boží.
-
Požehnání,
udělené ve jménu božím služebníkem slova božího, vyslechni pobožně
a přijmi je s vírou. ,
-
K veřejným
modlitbám pokaždé připoj své a sepni přitom ruce k modlení.
-
Když
se čte slovo boží, slyš je vždy stoje a s obnaženou hlavou.
-
A když při
výkladu slova božího slovy uslyšíš, že bylo z Písma uvedeno místo, kterého sis
dříve nevšiml, hned si je ve své knize vyhledej a poznamenej.
-
Ti, kdo
mají zběhlou ruku (počínaje žáky
druhé třídy), nechť perem zachycují svatá kázání. Zaženou tím způsobem spánek,
zabráni těkání myšlenek a shromáždí
si nejlepší poklad (moudrosti božské a krásných úvah o všech věcech).
-
Když
se vrátí do školy, nechť všichni ukáží učiteli, jaký mají užitek ze služeb
božích.
-
A tu,
bude-li zjištěno, že někdo v kostele spal,
bavil se nebo dělal něco neslušného, musí to odpykat nejvyšším pokáráním.
XIII.
CHOVÁNÍ
U STOLU.
-
U stolu
se chovej tak jako u oltáře, zbožně a
způsobně.
-
Modlitby
před jídlem a po něm nechť nejsou nikdy
vynechány. Požehnání totiž přichází shora.
-
Připadl-li
ti úkol mít službu u stolu, bud úslužný a pozorný.
-
Máš-li
jako mladší zasednout u stolu se staršími, počínej si pozorně, aby ses
nedopustil něčeho, co neodpovídá dobrým mravům.
-
Venkovské
jest:
a)
Zasednout ke stolu bez vyzvání.
b)
Sednout si na přední místo.
c) Opírat
se lokty o stůl,
d)
nebo naopak mít ruce pod stolem.
e)
Lámat chléb
nebo jiné pokrmy rukama nebo je ohlodávat zuby.
f)
Lepší kousky ubírat jiným.
g) Nakládat
na lžíci jako na fůru.
h) Nebo vkládat
do úst příliš velké kusy.
ch) Olizovat
prsty.
i) Kosti
ohryzovat zuby.
j) Předkládat
jiným, cos nedojedl.
k) Nebo vyndávat
jídlo z úst a klást je zpět na talíř.
l) Při
jídle se škrabat v hlavě, bavit se, smát a p.
m) Mluvit s
plnými ústy jídla.
n) Pít a mít přitom jídlo v ústech.
o) Pít
hltavě a s vydáváním zvuku.
p) Párat
se v zubech nehty nebo nožem.
-
Chlapec má
jíst, aby se nasytil, ne aby se přejedl.
-
A pít
s utřenými ústy a mírně, ne víc než dva nebo nanejvýš tři doušky.
-
U stolu
nechť hoch mluví jen, je-li tázán.
-
Nechť
také nesedí (zejména jsou-li u stolu též hosté) až do konce oběda,
nýbrž ať se přiměřeně nají, pak vstane,
odnese svůj talíř, pozdraví stolovníky
a odejde nebo zůstane
stát a posluhuje.
XIV.
CHOVÁNÍ
PO OBĚDĚ.
-
Umyj si ruce, vypláchni
ústa, vyčišť zuby, abys byl čistý.
-
Zdrž
se čtení knih, aby trávení nebylo rušeno myšlenkami na vyšší věci.
-
Zdrž
se však po obědě také spánku, který je zhoubou ducha: procházej se,
nebo s někým rozmlouvej,
nebo se bav nějakou hrou, až bude trávení dokončeno.
XV.
CHOVÁNÍ PŘI HŘE A ZÁBAVĚ.
-
V době
oddechu po práci se osvěžuj hrou, která dá tělu pohyb a oživí ducha.
K tomu účelu slouží
kolo, kuličky, koule a kuželky, míč, běh a skok. Všechny
je však prováděj s mírou v přítomnosti učitele nebo s jeho svolením.
-
Zakázané
hry jsou: kostky, karty, zápas, šerm,
plavání ve vodě a podobné neužitečné nebo nebezpečné věci.
-
Předností
hry je hbitost těla, duševní pohoda, řád, uplatňuje se při ní vtip a
poctivost, vítězí se zdatností, nikoli lstí.
-
Hru
znehodnocuje lenost, nevrlost, domýšlivost,
křik a lstivost.
-
Cenou nechť
nejsou ani peníze nebo knihy, ani psací potřeba nebo jiné věci,
které znamenají pro poraženého ztrátu, nýbrž
nechť poražený splní příkazy vítěze: ať
přednese nějaký výrok nebo povídku, složí verš nebo provede něco veselého,
co mu bylo uloženo.
-
Při
hře nechť se hovoří latinsky, aby hra měla dvojí užitek, totiž na jedné
straně osvěžila tělo a
ducha, na druhé přinesla zisk vědění.
-
Když
nastane čas učení, je třeba se od hry vrátit do školy.
XVI.
JAK SE CHOVAT VEČER.
-
Po večeři
nezačínej nic nového, procházej se, zpívej, chval Boha, opakuj si,
cos během dne vykonal.
-
Po večerních
modlitbách nikam nevycházej, nýbrž dej dobrou noc rodičům
i ostatním členům rodiny a jdi spát.
-
V ložnici,
do níž se odebereš, mysli na to, jak jsi strávil den (čiň tak stoje u lože nebo
kleče na kolenou).
-
Zjistíš-li,
že sis v něčem nepočínal správně, pros Krista za odpuštění a slib že
se polepšíš.
-
Nestalo-li
se nic takového, vzdej díky jeho
milosrdenství, že tě uchránilo poklesku.
-
Pak se mu
z celého srdce odevzdej, aby tě chránil
před nástrahami zlého ducha, před nočními strašidly a neslušnými sny.
-
Když
se uložíš, nelehej si ani na tvář, ani naznak, nýbrž nejprve na pravou stranu,
od půlnoci pak na levou, a to v zájmu zdraví.
-
Jestliže
vás v téže ložnici spí více, dej si s ostatními dobrou noc a potom už nikoho
nevyrušuj (ani řečí, ani hlukem). Všechno nechť je v klidu.
-
Než
usneš, přeříkej si nějakou závažnou myšlenku, kterou sis toho dne zaznamenal,
abys s dobrými myšlenkami usnul a s nimi se také probudil.
Luk. 10,28.
To
čiň, a budeš žít.

|