John LOCKE

O výchově

(1693)

I. Tělesná výchova


Vždyť chyby ve výchově by se měly trpět méně než kdekoli jinde, protože později vedou k nenapravitelným zlým následkům provázejícím všechna období a situace života podobně, jako už nejde nikdy druhým nebo třetím převařením odstranit nedopatření, kterých jsme se dopustili při vaření prvním. (s.76)

Hlavní věc při výchově je, jaké vytváříme návyky. A proto v tomto - právě tak jako ve všem ostatním - nezačínejme chlapce navykat tomu, co byste nechtěli, aby trvalo a prohlubovalo se. (s.89)

OTUŽOVÁNÍ --- Vždyť hlavním cílem je otužovat údy častým a trvalým používáním studené vody a tím zabránit nepříjemným následkům, které se obvykle dostaví, když si ti, kdo jsou vedeni jinak, náhodou promočí nohy. ... jako při všech jiných pokusech změnit způsob života - toho, že se tyto změny musí provádět pomalu a nenápadně. Tak můžete přivykat své tělo čemukoli bez bolesti a bez nebezpečí. Naše tělo snese vše, čemu je od počátku navykáme. (s.81)

PLAVÁNÍ --- Nemusím zde připomínat plavání, když chlapec dosáhne věku, kdy je schopen si je osvojit, a má někoho, kdo by jej vyučoval. Zachrání mnoha lidem život. Římané je považovali za tak nutné, že na ně kladli stejnou váhu jako na čtení a psaní. (s.82)

POBYT NA VOLNÉM VZDUCHU --- Další věc, která prospívá zdraví každého, ale zvláště dětí, je hojný pobyt na volném vzduchu, a pokud možno co nejméně vysedávání u kamen, a to i v zimě. Tím si dítě zvykne na horko i chlad, na slunce i déšť, zkrátka na vše, co mu v životě velmi málo poslouží, když to jeho tělo nebude snášet. (s.83)

STRAVA --- Pokud jde o stravu, měla by být velmi prostá a jednoduchá, a mohu-li radit, mělo by se chlapci zakázat jíst maso, dokud nosí dětské šatičky nebo alespoň do dvou, tří let. ... Když však už mladý pán musí mít maso, ať je to jen jednou denně a jen jeden druh při jednom jídle. Nejlepší je jednoduché hovězí, skopové, telecí atd. okořeněné hladem. A velkou péči bychom měli věnovat tomu, aby chlapec jedl dost chleba, a to jak samotný, tak s nějakou přílohou. A cokoliv jí, ať to náležitě rozžvýká. To mi Angličané často zanedbáváme, a z toho pak vzniká špatné trávení a jiné velké nepříjemnosti. ... Bude-li někdy žádat potravu mezi jídly, nenavykejte jej na nic kromě suchého chleba. Je-li to spíše z hladu než ze zlozvyku, sní i chléb. A nebude-li hladový, nehodí se, aby jedl. Tím dosáhnete dvojího dobrého účinku. Předně si navykne mít rád chleba, neboť jak jsem řekl náš jazyk si oblíbí věci, na něž jsme jej zvykli. Další dobrou věcí, kterou získáte, je, že jej nenaučíte jíst víc a častěji, než vyžaduje příroda. ... Augustus o sobě vypráví, že jídával, když už byl největším panovníkem na světě, ve své voze kousek suchého chleba. A Seneca ve svém 83. listě říká, že dokonce když už byl stár a jeho věk mu dovoloval jisté pohodlí, jídal k obědu kus suchého chleba a ani se k tomu neposadil ke stolu. A přece by mu byl jeho majetek dovolil (kdyby to vyžadovalo zdraví) lepší jídlo a třeba dvojnásobné, jako si dopřávají dnes někteří angličtí poddaní. Páni světa vyrůstali při takové skromné stravě a vznešeným jinochů, v Římě nechyběla ani síla, ani duch, přestože jedli jen jednou denně. (s.86-7)

SPÁNEK --- Ze všeho, co se zdá změkčilé a zženštilé, nic by se nemělo dětem více dopřávat než spánku. Jen v něm jim máme dovolovat plné uspokojení, neboť nic než spánek nepřispívá víc růstu a zdraví dětí. Při tom by se mělo jen usměrňovat, která část dne se mu má věnovat. To snadno rozhodneme, když si uvědomíme, že je velmi užitečné navykat děti, aby brzy ráno vstávaly. Je to pro zdraví nejlepší. A kdo si už od mládí osvojil návyk časného vstávání, nebude ani v dospělosti mařit nejlepší a nejužitečnější část svého života v ospalosti a povalováním v posteli. Mají-li se tedy děti budit časně ráno, vyžaduje to ovšem, že musí jít brzy spát. ... Jestliže však si příliš zamilovali postel, myslím, že by bylo na čase začít někdy mezi sedmi a čtrnácti lety s postupným omezováním spánku asi na osm hodin. To se všeobecně považuje za dostatečný odpočinek pro zdravé dospělé lidi. ... Lůžko chlapce ať je tvrdé a dejte mu raději přikrývky než peřiny. Tvrdé lůžko posiluje tělo. ... Ten, kdo je navyklý z domova na tvrdé lůžko, bude dobře spát i na cestách v cizině (kdy to nejvíc potřebuje), až nebude mít své měkké lůžko a náležitě ustlané polštáře. ... Nejdůležitějším přirozeným prostředkem k obnovení sil je spánek (s.91)

VYPRAZDŇOVÁNÍ --- Radil bych proto, aby se s dítětem každý den, hned jak se nasnídá provádělo toto: Posaďme je na stolici, protože vyprazdňování břicha je právě tak v jeho moci jako jeho naplňování. Ani jemu, ani jeho chůvě nic nevykládejme, ale trvejme na tom, že to tak musí být. A budeme-li je mít k tomu, aby se snažilo, tím že mu nedovolíme si hrát nebo znovu jíst dokud nevykoná stolici nebo se alespoň o to nebude ze všech sil snažit, nepochybuji, že brzy přivykne. Neboť máme důvod k podezření, že si děti často nevšimnou přirozeného nutkání, je-li slabé, a jsou -li zaujaty hrou. Tak si zanedbáním těchto pravidelných popudů postupně přivodí trvalou zácpu. Že se uvedenou metodou dá zácpě předejít, je víc než pouhá domněnka, neboť jsem viděl, jak se dítě naučilo chodit na stolici pravidelně každé ráno po snídani tím, že to po nějakou domu stále provádělo. (s.93)

LÉKY --- Možná, že se ode mne očekávají nějaké rady o lécích zabraňujících nemocem. Znám jen jediné a toto je nutno dbát co nejsvědomitěji: nikdy nedávejte dětem žádné léky preventivně. Dodržování toho, co už jsem radil, bude, myslím, účinkovat lépe než lektvary našich dam a lékárnické medicíny. Střežte se takovéhoto zahrávání, které nemoci spíše způsobí, než by jim zabránilo. (s.93)

SHRNUTÍ --- A tak jsem skončil s tím, co se týká těla a zdraví a dá se shrnout do několika snadno dodržovatelných pravidel: hodně čerstvého vzduchu, pohybu a spánku, jednoduchá strava, žádné víno a silné nápoje a velmi málo léků nebo žádné, nepříliš teplé a těsné oblečení, zvláště hlavu a nohy udržovat v chladu a nohy často zvykat na studenou vodu a vystavovat je vlhku. (s.94)

 

II. Mravní výchova a její zásady

 → 1. Utváření ducha

Když jsme věnovali náležitou péči tomu, aby bylo tělo uchováno silné a čilé, aby mohlo poslouchat a plnit příkazy ducha, je dalším základním úkolem rozvíjet náležitě ducha, aby byl za všech okolností připraven podrobovat se jen tomu, co odpovídá důstojnosti a postavení rozumného tvora. (...) Spočívá-li síla těla hlavně v schopnosti snášet útrapy , je tomu stejně s duchem. Hlavní základ vší ušlechtilosti a zdatnosti je v tom, že člověk je schopen odpírat si vlastní žádosti, čelit svým náklonnostem a dělat jen to, co doporučuje rozum jako nejlepší, i když se chuť kloní k něčemu jinému. (...) Rodiče kazí ve svých dětech přirozené a dobré základy tím, že dělají, co jim na očích vidí, a rozmazlují je, a později se diví, že musí okoušet hořké nápoje, když sami předtím otrávili pramen. (...) stěžují si, že jejich potomci jsou nevázaní a nezdární. Pak jsou uraženi, když je vidí svéhlavé a jsou roztrpčeni všemi špatnými projevy, které do nich sami vpravili a které podporovali. (...) OBLÉKÁNÍ --- Ošacení poskytované tělu kvůli slušnosti, teplu a ochraně dávají nerozumní a povrchní rodiče dětem k jiným účelům. Činí z něho věc marnivosti a nezdravého soutěžení. Vedou tak dítě k touze po novém ošacení pro jeho nádheru. Když matka vyparádí svou dcerušku do nových šatů a nazývá ji svou malou královničkou a princezničkou, učí ji tak, aby se obdivovala sama sobě. A tak se malé děti učí pyšnit se svými šaty ještě dříve, než se umějí do nich obléci. Proč by i nadále neměly být domýšlivé na svůj zevnějšek a na eleganci výrobků krejčího a modistky když je tomu rodiče učili tak záhy? FALEŠNÁ ZDRŽENLIVOST a KONZUM --- Méně zámožným rodičům zamezuje skrovnost jejich prostředků podporovat v dětech nestřídmost nákladnými jídly nebo vybízením k jídlu nebo pití přes míru. Ale jejich vlastní příklady, kdykoliv mají všeho dost, dokazují, že to není odpor k pijáctví nebo přecpávání, jenž je zdržuje od těchto výstředností, ale nedostatek prostředků. Když se podíváme do domácností lidí majetnějších, vidíme, že se jim jídlo a pití stalo natolik hlavní věcí a blahem života, že si myslí, že zanedbávají své děti, když jim nedovolují se a tom podílet.NEMOC vs. JÍDLO --- Cítí-li se mladý pán jen trochu nemocen, první otázkou je, co bude můj drahoušek jíst? Pro co ti mám poslat? A tak je stále veden k jídlu a pití a každý přemýšlí, aby přišel na něco jemného a chutného k překonání nechutenství, které příroda moudře vyvolala na počátku nemoci jako ochranu proti jejímu rozvoji. Příroda zbavena běžné námahy vyžadované trávením může za tohoto uvolnění zvládnout a zneškodnit škodlivé látky. (...) Základ veškeré ušlechtilosti spočívá v tom, že máme sami sílu potlačovat uspokojování svých žádostí, které náš rozum neschvaluje. (...) VYNUCOVÁNÍ SI... --- Kdyby mi tedy bylo dopřáno sluchu, radil bych, aby na rozdíl od běžné praxe byly děti navykány potlačovat své žádosti a odkládat své tužby už od kolébky. Především by se měli učit, že musí mít jistou věc ne proto, že se jim líbí, ale protože se považuje pro ně za vhodnou. Kdyby se jim dostávalo věcí odpovídajících jejich potřebám tak, že by se jim nikdy netrpělo, aby měly to co si vyplakaly, učily by se být spokojeny i bez nich. Nikdy by se pak nepokoušely prosazovat svou vůli křikem a nevrlostí a nebyly by ani z poloviny tak nepříjemné sobě a jiným, jako jsou, protože se s nimi takto od počátku nejedná. Kdyby se jim nikdy netrpělo, aby dosahovaly svých přání netrpělivostí, kterou kvůli tomu projevují, neplakaly by už ani pro jinou věc, jako nepláčí, že nemohou dostat Měsíc. Neříkám tím, že by se dětem nemělo v ničem vyhovět, nebo že očekávám, že dostanou rozum a osvojí si myšlení ctihodných pánů radních, ještě než začnou nosit kalhoty. Uvažuji o nich jako o dětech, se kterými se má zacházet laskavě, které si musí hrát a mít různé hračky. Myslím jen, že kdykoliv pláčí proto, aby měly nebo dělaly, co se pro ně nehodí, nemělo by se jim to dovolovat, protože jsou malé. Právě naopak v čemkoli budou neodbytné, měly by si být jisty, že budou právě proto odmítnuty. (...) za nevyhnutelnou zásadu by mělo být považováno, že děti nikdy nedosáhnou křikem a neodbytností, co se jim jednou odepře. Ledaže by někoho napadlo je učit, aby byly chtivé a nezvedené tím, že je za to odměňujeme. AUTORITA a PŘÁTELSTVÍ --- Chtěli byste mít poslušného syna, až vyroste z dětských let? Pak je třeba, abyste vybudovali svou otcovskou autoritu, jakmile je schopen podrobit se cizí vůli a umí pochopit, komu podléhá. Chcete-li, aby k vám měl úctu, vštěpujte mu to od dětství. A čím více bude dospívat, tím více mu projevujte důvěru a přátelství. Tak v něm budete mít (a tak je to správné) poslušného poddaného, pokud bude dítětem a oddaného přítele, až dospěje. Neboť velmi nesprávně zacházejí se svými dětmi ti, kdo jsou k nim shovívaví a důvěrní, když jsou malé, ale přísní a udržují si od nich odstup, když vyrostli. (...) Není nám dobře za stálých výtek a zastrašování. nesnášíme také přísnost a velký odstup těch, s nimiž mluvíme. Když se s někým takto zachází v dospělém věku, hledá si jinou společnost a jiné přátele, s nimiž se bude cítit volně. (...) Strach a úcta by vám měly umožnit ovládat jejich mysl na počátku, ale láska a přátelství by ji měly udržovat v pozdějších letech. (...) Dobrým, schopným a ušlechtilým člověkem se každý stává za přispění svého vlastního úsilí.

 → 2. O trestech

Neboť jsem toho názoru, že velmi přísné tresty přinášejí ve výchově jen málo dobrého, ale naopak velkou škodu. (...) ze všeho nejméně se doporučuje používat při výchově obvyklý, pohodlný a jednoduchý trest, bití, jenž je jediným prostředkem výchovy, který vychovatelé všeobecně znají nebo si dovedou vymyslet, a který vede k obojímu zlu. (...) A proto nemohu považovat za užitečný pro dítě žádný trest, při kterém na ně nepůsobí více než bolest zahanbení, že trpí za to, že udělalo něco chybného. (...) Bití vytváří u dítěte přirozeně odpor k tomu, v čem má u něj vychovatel pěstovat zálibu. Jak zřetelně můžeme pozorovat, děti začínají nenávidět věci, jež byly pro n z počátku přijatelné, když shledají, že jsou kvůli nim biti, plísněny a kárány. (...) Jestliže převládne do krajnosti dovedená přísnost a vyléčí-li okamžitou vzpurnou nepoddajnost, vnese to často do celé záležitosti horší a nebezpečnější chorobu spočívající v podlomení ducha dítěte. A pak máme místo nevázaného kluka podlé, ustrašené stvoření, které se může pro svou nepřirozenou krotkost zalíbit jednoduchým lidem, kteří chválí tiché, neaktivní děti, protože nedělají hluk ani jim nepůsobí žádné jiné potíže. Svým přátelům se však bude asi jevit právě tak neutěšenou bytostí, jako zůstane po celý život neužitečný sobě i jiným.

 → 3. O odměnách

Bití a ostatní druhy otrockých a tělesných trestů nevytvářejí kázeň vhodnou pro výchovu těch, z nichž bychom měli mít moudré a přímé lidi.  Proto se mají používat velmi zřídka a v krajních případech. Máme se však rovněž co nejpečlivěji vyhýbat lichocení dětem a odměňování věcmi, které jsou jim příjemné. (...)Nikdy nemůžete doufat, že jej naučíte sklony ovládat, jestliže překážku, kterou stavíte jeho náklonnosti na jedné stranně, odstraňujete tím, že mu na jiném místě nabízíte náhradu. Abychom vychovali dobrého, moudrého a ušlechtilého člověka, je třeba, aby se naučil ovládat své choutky a aby potlačoval svou náklonnost k bohatství, parádivosti, labužnictví atd.  (...) Neříkám to proto, aby se dětem bránilo užívat příjemností a radostí života, které neškodí jejich zdraví a ctnostem. Naopak bych si přál, abychom jim učinili život co nejpříjemnější a nejradostnější, aby mohly plně využívat všeho, co by jim mohlo poskytnout nevinné potěšení. To ať se děje s podmínkou, že se jim mají tyto radosti poskytovat jen jako projev uznání a přízně, kterou si získaly u svých rodičů a vychovatelů. Naopak by se jim však nikdy neměly nabízet a poskytovat za ten nebo onen výkon, k němuž mají nechuť nebo jemuž by se nebyly bez tohoto lákadla věnovaly. (...) Předně děti jsou dříve než si myslíme velmi citlivé k chvále a uznání. mají radost jsou-li chváleny a oceňovány zvláště rodiči a těmi, na nichž jsou závislé. Pohladí-li je otec a pochválí, když dobře jednají, a zatváří-li se na ně chladně a odmítavě, když jednaly špatně, a když to doprovází také podobné jednání matky a všech ostatních kolem, stanou se v krátké době citlivé k těmto rozdílům. A budeme-li v tom stále pokračovat, nepochybuji, že to samo o sobě docílí víc než hrozby nebo rány, které ztrácejí svou účinnost, když zevšední, a nejsou k užitku, když je nedoprovází zahanbení. A proto se jich máme vystříhat a nemáme jich používat kromě dále uvedeného případu, kdy věc dospěla do krajnosti. (...) Upřímné zahanbení a rozmrzelost dětí z toho, že se znelíbily, jsou jedinými skutečnými léky. Ty by měly držet dítě na uzdě s přidržovat je k pořádku. Tělesné tresty se však musí nutně minout cíle a otupit pocit zahanbení, když se často opakují. Pocit zahanbení má u dětí totéž místo jako cudnost u žen, jíž není možno uchovat, hřeší-li se proti ní často. (...) Důtky a pokárání, kterým se je těžko občas pro chyby dětí vyhnout, by měly být vyslovovány nejen klidnými, vážnými a nevzrušenými slovy, ale také mezi čtyřma očima. Ale pochvaly, které děti zasluhují, jim mají být udělovány před ostatními. (...) Jestliže je však vystavujeme rozhlašováním jejich přestupků hanbě, považují se za ztracené. Tím se odstraňuje nad nimi ochrana a ony tím méně dbají o to, aby si u druhých udržely o sobě dobré mínění.
 

4. O požadavcích na dítě

Bití a ostatní