|
| 2003 | 2004 | 2005 | 2006 | 2007| Aktuality
PÁ
30/11/2007 20:00
Z cyklu » Rok po roce «, který vysílá ČRo 6 jsem poslouchal dnes rok 1979, 1980 a 1981. Zde jen pár zajímavých "drobností": ▪ Redemptor hominis - první encyklika, kterou vydal papež Jan Pavel II.(15/3/1979). Zajímavé na jí je, že za nejdůležitější úkoly církve považuje následující: obranu lidských práv, boj proti závodům ve zbrojení a spravedlivé rozdělování příjmů! ▪ dne 1/4/1979 se u nás - poprvé po II. sv. válce - zavedl opět letní čas ▪ Charta 77 vydala dokument Teze o spotřebě ▪ George Bush (st.) jako prezident USA vzešel z funkce viceprezidenta a šéfa CIA (za dob Reagana)
Jen málokdy se sdružujeme za
účelem společného cíle. Hledání nepřítele je vlastní každému člověku,
to je vlastní nám jako druhu. My se sdružujeme na základě toho, že máme
společné nepřátele. Jenom v ojedinělých případech se sdružujeme - což
postřehli filosofové od Huma počínaje v dějinách velmi často -
--- Jeli svět v ruinách nemůžeme čekat na svolení k opravám. ---
--- Nejpevnější zákony jsou zákony nepsané ---
▪ GRUBER, Jiří: Otázky a odpovědi, Kalich, 182 s. ISBN 8070179619, 200 Kč
ÚT
27/11/2007 22:00
První republika měla bezpečnostní smlouvy proti Německu s mocnou Francií a stalinským Ruskem. Prezident Beneš a většina národa proto měli - až do jara 1938 - pocit bezpečí. Jen agrárníci varovali, že když člověku hoří dům, potřebuje hlavně sousedy, kteří jsou ochotni vstát uprostřed noci a okamžitě začít s hašením, ne vzdálené spojence. Respekt, 48, ročník 2007, s. 13
PO
26/11/2007 22:00
Přátelé, přečtěte si nebo raději poslechněte zamyšlení Ondřeje Vaculíka: Základní školství pro náročné. Je tam tolik pravdy, že už jsem dlouho nic podobného neslyšel a tak jsem se nadchl, že jsem to opsal! Mimo to doporučuju přednášky prof. Halíka - dnes jsme s Terezkou na jedné byli na PrF MU (téma: Víra, myšlení, náboženství), byla velice zajímavá, jen by bylo lépe slyšet ji aspoň dvakrát. K zamyšlení:
Je správné, pokud člověk ve víře pochybuje v tom smyslu, že jej to nutí stále se ptát a hledat! Proto tedy i atheismus má věřícím lidem mnoho co říci - pokud ne jinak tak alespoň tím, že tyto otázky často klade.
SO
24/11/2007 23:30
"Filosofie vysloví otázky, teologie hledá odpovědi." "Potraviny jsou levné, a proto se jimi tolik plýtvá."
▪ DAWSON, Christopher: Bohové revoluce, Vyšehrad, Praha, 1997, 167 s., 144 Kč.
▪ ▪ SZCZYGIEL, Mariusz: Gottland, Dokořán, (1. vyd.) Praha, 2007, 224 s. ISBN: 978-80-7363-142-0.
PÁ
23/11/2007 22:40
Jen málokdy se sdružujeme za účelem společného cíle. Hledání nepřítele je vlastní každému člověku, to je vlastní nám jako druhu. My se sdružujeme na základě toho, že máme společné nepřátele. Jenom v ojedinělých případech, což postřehli filosofové od Huma počínaje v dějinách velmi často, se sdružujeme k plnění pozitivních cílů! ČRo6, Názory a argumenty (071119)
ST
21/11/2007 22:00
Po deseti dnech konečně nějaký ten příspěvek - a dalo by se napsat opravdu mnoho... Začnu nejlépe dneškem, tedy zajímavostmi a myšlenkami, které mám v živé paměti: Na této adrese je možné poslechnout vysílání křesťanského rádia: www.radio7.cz. V podstatě o něm zatím nic nevím, takže jej nemůžu ani doporučit ani nedoporučit, nicméně za zkoušku to myslím stojí. Zajímavě vypadá také kniha Paměti Prokopa Drtiny, disidenta z dob komunismu o níž jsem slyšel mnoho dobrého v nějakém pořadu (už nevím přesně jméno) z vysílání Rádia 6 (dříve Svobodná Evropa). A co říkáte na tuhle písničku Karla Kryla - Strejček Strach a teta Obava?
...Ať jsi fešák nebo ohava,
-----
Jo a abych nezapomněl - moc
doporučuji novou hru Václava HAVLA:
Odcházení. V pondělí vyšla, hned jsem ji přečetl a
opravdu mě nadchla. Hezky reflektuje dnešní dobu, politiku, média, moc
ve státě, změnu na "českém trůně" a mnohé peripetie s tím spojené. A
možná dodám, že je lépe si hru přečíst ještě před komentáři všemožných
literárních a divadelních kritiků, které se brzy vynoří. (.. rád
zapůjčím!
"Aktuálnost příběhu o odchodu jednoho a příchodu druhého k moci je zasazen do dějinných dimenzí citlivými odkazy ke Králi Learovi a k Višňovému sadu. Odchod bývalého kancléře z vládní vily provázejí zvuky motorových pil, nový majitel devastuje višňový sad ve jménu stejných humanistických a politických hesel, jež mají skrýt prosté kořistnictví."
-----
"... Je rozdíl mezi pasivním dobrem a aktivním dobrem. To druhé, dle mého názoru, znamená věnovat čas a energii tomu, aby člověk zmírnil bolest a utrpení. Vyžaduje to, aby člověk šel, vyhledal ty , kteří trpí a jsou v ohrožení; nikoliv pouze žít vzorně pasivním způsobem a nekonat zlo."
Nicolas Winton (převzato: časopis muni.cz, listopad 2007, s.2)
-----
Několik poznámek z dnešní přednášky Religionistiky (prof. Dokulil): Na programu bylo křesťanství s důrazem na učení Ježíšovo, jednotlivé etapy historie křesťanství a jeho důležitých představitelů. Nejdříve několik důležitých dat: 1054 - vzájemná anathema (Ανάθεμα) mezi Římem a Konstantinopolí; 1096-99 - první křížová výprava (existovaly i křížové výpravy do kterých byli zapojeny výlučně děti ve zbrani, jako symbol neposkvrněnosti...); 1225-74 - sv. Tomáš Akvinský (úvahy nad Aristotelovskou filosofií jako "podezdívkou křesťanského učení"); 1415 - Jan Hus (katolík a zároveň první reformátor ve střední Evropě, justiční proces, politika); 1517 - 95 Lutherových tezí; 1545-63 - Tridentský koncil (ofenziva proti reformaci, ovšem nejen = snaha o vlastní reformu); 1910 - vzniklo ekumentické hnutí (mezi evangelíky, jež se snažili o sjednocení); 1962-65 - II. vatikánský koncil (oltář se přesouvá nově mezi kněze a lid);
JEŽÍŠ ▪ Kázaní na hoře (Mt, 5-7); Kristus → Christos → "pomazaný" → mající úřad, panovník; tzv. preexistenční Kristus - ten, co tu byl již před počátkem světa; zajímavá myšlenka:
"Nelze číst pouze texty lidí zapálených jedním směrem" (prof. Dokulil)
Několik postav z rané křesťanské církve: Klement Římský (88-97) - nebyla ještě papežská instituce, pouze patriarcháty, kterých bylo 5 (Řím = jediný na západě, Antiochie, Alexandrie, Jeruzalém a Cařihrad), problém křesťanství v počátcích = neloajalita vůči císaři → pronásledování; Ignacios Antiochijský (1.pol. 2.stol.) - mučednická smrt; Justin Mučedník; Eirenaios (Ireneus, 2. pol.2 .st.) - mluví už o víře v trojjediného Boha; gnostikové - neuznávali NZ, (myšlenka o tom že "Bůh nemůže trpět" - tedy: nemohlo jít o zástupnou oběť); montanisté = apokaliptické hnutí pocházející z Frýgie; Quintus Septimus Florens Tertullanus - první intelektuál píšící latinsky, myšlenka: Kázeň má přednost před odpuštěním (!?!?!?); myšlenka: "Crédó quia absurdum" - věřím, i když je to absurdní (nebo také: věřím, protože je to absurdní) - dále rozváděl Kierkegaard (dán. luth. teolog) - tj. otázka: Mám-li věřit na základě důkazů?; Klement Antiochijský (150-216) - víra je základem pro poznání (!?!?!), bojoval za střídmý život, proti doketistům (dokesis = mínění, zdání, domněnka); Origenés (185-254) - úvahy o tom kdo je víc → myšlenka: Otec je víc než Syn a ten je víc než Duch ( = západní tradice) x východní tradice říká: Duch svatý společně s Marií dali vzniknout Ježíši a proto ten nemůže být více než Duch (... z našeho pohled → a není to jedno??); Ciprianus (poč. 3. stol. - 258); hnutí Mání (vychází z perské tradice, spíše uvedeno jen pro zajímavost); myšlenka na závěr (jen tak bokem):
Co je pravým předmětem víry?
-----
Několik poznámek z dnešního Alfa kurzu (Jiří Gruber): téma: Jak odolat zlému? ▪ Existuje ďábel? - každý má zkušenost s dobrem a zlem, ale je důležité si uvědomit, že dobro a zlo existuje bez ohledu na naše pocity ... (otázka k zamyšlení: Co je to dobro?); Existují tedy věci špatné, které nelze nikomu připsat - "osoba" ďábla je způsob jak uchopit zlo, jak jej personifikovat, pro člověka možná snazší způsob jak o zlu ve světě hovořit; Zajímavostí je že staré texty většinou o zlu mnoho nevypovídají a spíše jej spojeno s Bohem (trestání nepravostí vyvoleného národa a pronárodů atd.); ďábla zde tedy můžeme označit jako nějakého "kazisvěta", nicméně i on je Božím služebníkem a Bohem jsou mu dány hranice působnosti; ▪ Odkud zlo pochází? - nevíme (!!! to by chtělo nějak rozebrat...), satan je pro nás v podstatě pomůcka - představa aktivního zla; chce nás zahubit a zejména: připravit nás o spojenectví s Bohem. My sami děláme 2 chyby: 1.) nebereme vážně ďábla (zlo) = podceňování; 2.) zaměřujeme se na něj někdy až příliš a Bůh se nám ztrácí - všude můžeme pak vidět jen pokušení a zlo = připravujeme se o mnoho dobrého; myšlenka: "Tam, kde působí Bůh je krok za ním ďábel", nejsou to ale 2 rovnocenné síly, něco jako dobro a zlo, protože ďábel už byl poražen, jen jeho "činnost" ještě dobíhá. ▪ Jaká je taktika ďábla?: 1.) vyvolání pochybnosti; 2.) snaha odvést člověka od toho dobrého (člověk zapomene na to co všechno má a to nalhané co nemá ho přitáhne) ▪ Čeho tím chce ďábel docílit? - strach a samota, roztržka mezi lidmi, člověk podlehne dojmu, že mu není pomoci; příklad chybné úvahy: "Už to, že tě něco špatného napadlo, je důkaz toho, že to uděláš a že jsi špatný." - blbost! Být pokoušen není zlé! ▪ Má nás ďábel e své moci? - ne! je tu Ježíš, který nás vysvobodil, zvítězil nad ďáblem a zemřel za nás. Navíc je Kristova smrt důkazem toho, že je i smrt přemožena. ▪ Jak se může člověk pokušení bránit? - několik příkladů na podobenství výbavy římského vojáka: pás kolem beder (pravda, Bůh tě miluje); pancíř spravedlnosti; obutí k službě evangeliu pokoje (pokud se člověk před druhým k něčemu přizná, už to ho zavazuje a nemůže tolik blbnout); štít víry (pocit zbytečnosti, marnosti) přilba záchrany (pamatuj na to, že jsi byl spasen), meč Ducha ( = Slovo Boží)
NE
11/11/2007 22:15
Dnes bylo v Červeném kostele hezké kázání. Zde je pro všechny zájemce jeho přepis od pana faráře Jiřího Grubera.
SO
10/11/2007 20:00
Vláda šikovných darebáků je ještě nebezpečnější než vláda dobráků, kteří jsou troubové!
Vojtěch Cepl: pořad Člověk a demokracie - Umění se omluvit
ČT
08/11/2007 22:00
Louis VIERNE: Complete Organ Woks in 13 volumes - hudební vydavatelství Carus právě vydává v notách kompletní dílo tohoto geniálního slepého virtuosa přelomu 19. a 20. století !!! Co takhle objednat ho do KJM?
ST
07/11/2007 22:30
Několik poznámek z dnešní přednášky Religionistiky (prof. Dokulil):
UPANIŠADY (sanskrt → přisednutí žáka k učiteli) - teprve 1657 přeloženo do perštiny, 1802 do latiny, zde komentář Schoppenhauera: "Stala se útěchou mého života a stane se útěchou i při mé smrti" ▪ zajímavé paralely s křesťanstvím - co říkají upanišady dávno před vznikem Nového Zákona: - Já a můj otec jsme jedno - Království boží je ve vás - Ducha lze poznat jedině spojením s ním - Láska není disputací, láska koná, láska je vztah. I náš vesmír vzešel z lásky. Nejjistější znaky lásky jsou činy lásky.
- zajímavý problém: Jak poznat věčné od pomíjivého? - zajímavá myšlenka, motto: Nejde o poznání myšlenky, ale myslícího.
Knihy AVESTY a Zarathuštra (bipolární varianta theocentrismu = principiální podvojnost) Avesta (ábaštá) = zákon, posvátný text Vendidád = rozmluva Zarathuštry s bohem = Ahura-Mazda (~ pán-moudrý), období 6.st. př.n.l.; Život po smrti? - duše je pánem života a vede bitvu mezi dobrem a zlem. Lnout k tomuto světu znamená ztratit oba
ČÍNA nám odkázala kratocentrismus (kratein~vládnout, centrum~střed) - člověk je člen kolektivu = rodina, ves, impérium; Taoismus - je filosofování o nedostupných principech ve světě;
JUDAISMUS Židé věděli o tom, že je více bohů, ale neuznávají je. Jejich Jahve byl lepší, jediný a měli s ním smlouvu. Pokud něco nevyšlo (třeba v boji nebo se stalo nějaké neštěstí) znamenalo to, že nás Bůh trestá za naše hříchy, že se od nás na čas odvrátil. Starý Zákon (pro Židy pouze Zákon) je psaný hebrejsky a aramejsky. Překlady - 3 st. př.n.l. = SEPTUAGINTA (řec.), 4.st. n.l. - VULGATA (lat.), rukopisy doložené až z 9. st. Definitivní ustanovení SZ jako právoplatné součásti Bible pochází až z r. 1546. Pojmy: pentateuch = 5 knih Mojžíšových. Magická čtyřicítka = 40 let na poušti, Ježíš 40 denní půst, 40 dní pršelo při potopě světa, hebrejský znak pro vodu znamená i číslici 40; francouzsky 40 = quarante - odtud karanténa jako doba po kterou musela být loď zakotvena mimo přístav v období morových epidemií, aby se nemoc mohla projevit a všichni zemřít nebo naopak neprojevit a mohla být vpuštěna do přístavu. První slovo Bible:
Berešith = "na počátku" začíná písmenem "bet"
Několik poznámek z dnešního Alfa kurzu (Jiří Gruber): téma: Proč a jak číst Bibli? Člověk knihou není vcucnut a pohlcen na rozdíl od mnoha jiných příkladů duchovní literatury. Bible je: ... je prostředek jak poznávat Boha. B. supluje hlas tehdejších proroků i pro nás dnes. "Slabikář víry".
▪ Na kolik je Bible spolehlivá? Je Bible neomylná? Bible je Boží řeč, ale skrze lidské prostředníky, není to diktát k Boha člověku (tak jako např. Korán, kde prorok Muhammad zapisuje každé slovo přesně tak jak jej slyší od Alláha) - jsou zde i těžká místa k pochopení i vnitřní rozpory → proto je nutné dívat se na Bibli v kontextu doby. Nejde o historicky nebo přírodovědně závazné údaje, které mají být nějakou kronikou nebo encyklopedií pro nás dnes. Tedy je potřeba je v určitých věcech chápat i z dnešního pohledu. Je zde velké časové rozpětí, velké množství autorů i mnoho literárních žánrů. Bible se má vykládat biblí samotnou. Říká, jaké je to mezi Bohem a člověkem
▪ "... Bůh takto jedná i dnes..." → ... lze zrovna tak říci Bůh takto trestá i dnes? (* tedy ve smyslu to , co bylo v minulosti se opakuje i dnes, člověk často zaslechne při čtení i slovo k sobě = Boží vedení pro život → Lutherovo: Bible je živá, má ruce kterými mě drží, má nohy kterými za mnou utíká)
▪ Lidé si Bibli mají vykládat navzájem → Často si zde přečteme něco, co by tam druhý ani nenašel, co nás obohatí. Důležitý je také pravidelnost - tj. pravidelný čas věnovaný studiu Bible. Není dobré číst ji od začátku - lépe začít např. evangelii nebo skutky apoštolů
▪ Četba Bible by měla být zvláštní četbou → Je dobré se na začátku před čtením krátce pomodlit. Lépe text pochopíme samozřejmě po několikerém čtení - 1.) iniciace (větší celek, pochopení souvislostí). Ptát se proč je to tak řečeno? Co ten text chtěl říct tehdejším lidem? Oč mu šlo, proti komu mluvil? Je nějaký podobný zápas/diskuze v dnešní době? Co by Pán Bůh řekl v dnešní době?
▪ Jak se
připravuje kázání u evangelíků
→ Nejsou předem
stanovena témata na které se káže.
"Čtu příběh, který neznám (s nadsázkou) a čekám
co mi z toho vyleze..."
ÚT
06/11/2007 20:30
Máhatmá Gándhí: SÁTYÁGRAHA; सत्याग्रह "Občanská neposlušnost je základním právem každého občana jehož se nesmí vzdát, protože by přestal být člověkem. Občanská neposlušnost nevede nikdy k anarchii, zatímco kriminální neposlušnost k ní může vést. Každý stát potlačuje kriminální neposlušnost silou, jinak by přestal existovat. Avšak potlačit občanskou neposlušnost znamená totéž, jako vsadit do vězení vlastní svědomí. Má-li být neposlušnost vskutku občanská, musí být upřímná, důstojná, umírněná, nesmí být vzdorovitá. Musí být založena na dobře pochopených zásadách a nesmí být pouhým rozmarem. Především však nesmí být v jejím pozadí žádná zlá vůle nebo nenávist."
Politické vraždy: Zavraždění Móhandáse Karačmanda Gándhího v Dillí roku 1947
Myšlenky: ▪ Nejdřív tě budou ignorovat. Pak se ti budou smát. Pak proti tobě budou bojovat. Potom zvítězíš. ▪ Učiteli zbabělci se nikdy nepodaří učinit z hochů hrdiny a kdo se neumí ovládat, nemůže je naučit cenné sebeovládání. ▪ Člověk má klíč k uzamčení nežádoucí myšlenky. ▪ Člověk často dělá plány, jen aby mu je Bůh zvrátil. Ale kde je konečným cílem hledání Pravdy, nechť jakkoli jsou zkříženy lidské plány, výsledek není nikdy škodlivý a je často lepší než jsme čekali. ▪ Bůh mě zasadil mezi obyvatele Indie a tak bych se zpronevěřil Stvořiteli, kdybych jim nesloužil. Jak bych mohl sloužit lidstvu, kdybych nedokázal nejprve sloužit spoluobčanům.
- - - Změnou, kterou hledáme ve světě, se musíme stát my sami. - - -
ST
31/10/2007 23:00
Několik poznámek z dnešního Alfa kurzu (Jiří Malý): téma: Proč a jak se modlit? - mnoho z nás se "modlí dopředu" - za něco konkrétního, co bychom rádi, jak si to přejeme, po čem toužíme; naše modlitba má většinou formu prosby a už méně formu poděkování; zamysleme se nad tím v čem je jiná modlitba motivovaná potřebou vztahu a Boží odpovědi;
▪ PROČ? - Bůh všechno ví, tak proč mu to ještě znova říkat? - nejde ani tak o sdělení Bohu, ale ve velké míře také o vlastní uvědomění si svého života - jde o "setkání s námi samotnými" - uvědomování si sebe - víru nelze prohlubovat bez modlitby - modlitba je pro lidský život nezastupitelná - jde o vstup do časoprostoru, ve kterém jsme Bohem také více oslovitelní (to, co nás napadá může být odpovědí na naše volání - je to třeba podrobit zamyšlení) - smyslem modlitby by nemělo být dosažení "něčeho", ale spíše kontakt s Bohem, rozhovor s Bohem, setkání s ním...
▪ JAK? - modlitba by měla
obsahovat zejména v čí jméně se modlíme
- jak modlitbu strukturovat: 1.) chvála k Bohu, vděčnost; 2.) vyznání svých vin; 3.) poděkování za vše dobré co máme i za to s čím zápasíme a co nám není pochuti; 4.) přímluvy za ostatní, sebe - "žádost"... - přímluvná modlitba - tj. za někoho, za něco... (! "Není tak jednoduché někoho pomlouvat a nadávat na něj po té, co jsme se za něj modlili!" !)
▪ KDE A KDY? - modlit se lze jistě kdykoliv a kdekoliv, přesto však není špatné vymezit si určitý čas a prostor a vytvořit si určitý řád (je to jako s výukou cizího jazyka nebo vztahem - záleží na vytrvalosti snažení v určitém směru) - ráno, večer, pokud můžeme přes den - není problém - Je tolik důležitějších věcí, kterém mám právě na práci!!! - je potřeba se ztišit a uklidnit mysl... - i čtení Žalmů může být dobrou modlitbou - tzn. "vzít za své to, co čtu" - modlitba s druhými lidmi je prospěšná → lidé se o sobě v průběhu modlitby hodně dozvídají (mimo to je zde zaslíbení z Mt, 18, 19: Opět vám pravím, shodnou-li se dva z vás na zemi na jakoukoli věc, můj nebeský otec jim to učiní. Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich.)
▪ ODEZVA? - vyslyšení modlitby (může být překvapivé) a nevyslyšené modlitby → předně: to, že není modlitba vyslyšena, není známkou např. naší malé víry! - Proč Bůh některé modlitby nevyslyší? - neznamená to, že se modlíme špatně, předně: modlitba není kouzlo / zaříkávadlo, které nás dovede k cíly, který si vymyslíme (nejde o obchod!); partnerství s Bohem je důležitější než výsledek modlitby → věřit Bohu znamená snést i to, co musím zažívat ač nechci, a přitom se za změnu modlím. → "stojíme-li na místě" nabízí se otázka, zda není třeba něco změnit. Modlíme se např. za to aby nebyla překážka mezi mnou a Bohem? Pokud ano, pak můžeme věřit, že nám Bůh správnou cestu ukáže. → "naše prosba je třeba i špatná" - Jistě je možné, že může nastat případ, kdy se člověk modlí za špatnou věc - v takovém příp. pokud k naplnění nedojde, můžeme se poučit i v tom smyslu, co je a není ve shodě s Boží vůlí
|
|
|
- tzn. "Ve jménu Otce, Syna a
Ducha Svatého"