|
2003 |
2004 |
2005 |
2006 |
2007 |
2008 |
2009 |
2010 |
2011 |
PO
01/1
1/2010
23:
29
V posledních dnech jsem přehrál pár starých protestantských
chorálů, které mě přivedly k tomu prozkoumat trochu různá zpracování téhož.
A tak jsem vybral pro ukázku "Otčenáš", melodii, která je podle tradice
připisována už sv. Tomáši Akvinskému († 1274). V
katolickém kancionálu má č. 717 - zde s názvem: Sióne, chval Spasitele
(nápěv A), další několikeré zpracování Bachovo a jednu Mendelssohnovu sonátu
se stejným motivem přidávám níže. Co, bych moc rád doporučil je kniha norského
sociálního antropologa Thomase Hyllanda
Eriksena
Syndrom velkého vlka,
kterou letos vydalo nakladatelství Doplněk (momentálně už bohužel, nebo
vlastně bohudík, rozebránou). Nabízí spoustu pravdivých úvah k současnému
světu, naší západní civilizaci, blahobytu nás všech a určité "bezvýchodnosti"
tohoto stavu. Mimo to je napsána velmi prostě a věcně, tedy způsobem, který
dnes není od univerzitního profesora snad už ani neočekáván. Z výtvarna se mi
velice zalíbil
John Everett Millais (1829-1896), anglický malíř a ilustrátor,
představitel Prerafaelitů, tedy skupiny jakési další renesance renesance,
resp. Rafaela a jeho předchůdců. Přestože ve mě podzim vyvolává asociace spíš
impresionistické, tenhle objev, který má často blíže spíš k realismu mě
opravdu nadchl (dále viz např.
Kristus v domě svých rodičů,
John Henry Newman,
Ofélie).
Duch Boží vane kde chce a není vázán ani konfesí ani atheismem.
Božena Komárková
brněnská teoložka a filosofka
...
k zamyšlení:
▪ ERIKSEN, Thomas Hylland:
Syndrom velkého vlka,
Doplněk, 2010, 216s. ISBN 978-80-7239-244-5. -
poslechněte si
▪ SMÉKAL, Vladimír:
Víš, jak žít?,
Cesta, Brno 2006, 60s. ISBN: 80-7295-089-4.
▪ SMÉKAL, Vladimír:
O lidské povaze,
Cesta, Brno 2005, 204s. ISBN: 80-7295-069-X.
...
pro oko:

John Everett Millais
Autumn leaves (1856)

John Everett Millais
Madeleine undressing (1863)
...
pro ucho:
▪ SHAHRAD, Cyrus:
Tajemství
Vatikánu, Brána, 2009, 192s. ISBN: 978-80-7243-421-3.
-
poslechněte si...
▪ ERIKSEN, Thomas Hylland:
Syndrom velkého vlka,
Doplněk, 2010, 216s. ISBN 978-80-7239-244-5. -
poslechněte si...
▪ Jak to vidí...
Václav Malý - 29.10.2010 08:30
▪ Jak to vidí...
Tomáš Halík - 27.10.2010 08:30
▪ Jak to vidí...
Jiřina Šiklová - 12.10.2010 08:30 ...skvělé jako vždy
▪ Jak to vidí...
Jan Petránek - 08.10.2010 08:30
... pro potěchu ducha:
▪ BACH, Johann Sebastian:
Vater unser im Himmelreich, BWV
636 - poměrně hybné, téma soprán (Varhanní knížka, BWV
599-644)
▪ BACH, Johann Sebastian:
Vater unser im Himmelreich,
BWV 682 - moc tečkovaného rytmu, kulhavé, nepřehledné
▪ BACH, Johann Sebastian:
Vater unser im Himmelreich,
BWV 683 - drobná předehra, hezká!
▪ BACH, Johann Sebastian: Vater unser im Himmelreich, BWV
738 - tenuto, nejklidnější ze všech, pěkné!
▪ BACH, Johann Sebastian:
Vater unser im Himmelreich,
BWV 762 - téma začíná v basu, potom soprán
▪ MENDELSSOHN-BARTHOLDI, Felix:
Sonáta č.6, Op.65
- na téma chorálu Otče náš, který jsi v nebesích
▪ BRAHMS, Johannes:
Preludium g moll - do dneška mně neznámé, nezní vůbec špatně ;-)
Člověku jde dnes v životě o život mnohem později než
tomu bývalo v dřívějších dobách.
...možná proto, že je tak ničím neomezený, "svobodný" a bez řádu,
... možná právě proto je i tak bezstarostný a "helejakovpohodě"
... stejně tak moc jako pohlcený pseudostarostmi a nenaplněný.
PJ
PO 27/09/2010
23:40
Já mám samotu rád..
... ale musí byt pri tom zo pár ľudí.
Milan Lasica
Nekonečná - Nevystupovat! (1:17:50)
ČT 19/09/2010
23:56
Pomalu začíná babí léto, po tom opravdovém snad nejhezčí roční období
- jestli
ne vůbec to nejhezčí! Ozývají se školní povinnosti a pomalu klesá tempo těch
pracovních - letní měsíce bývají vždycky v geodézii nacvaklé.
Ráno, když utíkám na tramvaj lovím narychlo z knihovny nějakou
tu zajímavou knížku - tento týden to byla Tolstého
Kreutzerova sonáta, poměrně zajímavý příběh vykreslující na svou dobu dost
revoluční názory na lásku, manželství, sexualitu, rozvod, společenské rituály
a samozřejmě - jak už to u Rusů občas bývá - i pocit viny, se kterým se musí
popasovat hlavní hrdina Pozdnyšev poté, co zabije svou nevěrnou ženu. Téma i
knihu znám už dlouho, ale nějak mi přišla chuť přečíst si ji ještě jednou. Na
celém tématu je zajímavé i množství zpracování, které se za posledních 200 let
k tomuto názvu navršilo - paradoxně ke jménu, jež s ním nikdy vlastně ani
souviset nemělo:
→ BEETHOVEN -
Houslová sonáta č. 9
(1803) - ...obecně známá jako Kreutzerova je Beethovenovým opusem č.47. Je
proslulá svou náročností houslového partu a to jak z hlediska jeho délky
(téměř 40 minut hudby), tak i emoční šíře: 1. věta - zuřivá, 2. věta -
meditativní, 3. věta - radostná, veselá. Sonáta byla původně dedikována
houslistovi Georgi Bridgetowerovi (1780-1860), který ji hrál s Beethovenem při
premiéře v roce 1803. Výzkum však ukazuje, že po představení - zatímco oba
popíjeli - Bridgetower urazil ženu, kterou Beethoven miloval a ten, rozzuřen,
pak ihned odstranil dedikaci a věnoval kus prvnímu houslistovi toho večera,
kterým byl Rudolf Kreutzer. Kreutzerem nicméně nebyla skladba nikdy
interpretována
- pokládal ji za nehratelnou - i když dodnes nese jeho jméno.
... řeknu vám, ale sou to paradoxy
co, pane Vaněk? 
→ TOLSTOJ - Kreutzerova sonáta (1889)
→ JANÁČEK - 1.smyčcový kvartet
- "Kreutzerova sonáta" (1923)
* * *
... dále jsem viděl hezké filmy:
▪ Nae meori
sogui jiugae (A moment to remember, Jižní Korea, 2004, 144 min)
▪ Revizor (Československo,
1933, 70 min) - ...Vlasta Burian v hl. roli
▪ Nejlepší člověk
(Československo, 1954, 98 min) - ...a u tohodle filmu jsem se opravdu pobavil!
... slyšel pěknou hudbu:
▪ BACH, Johann Sebastian:
Toccata
- Adagio
- Fuga
C dur, BWV 564
▪ BACH, Johann Sebastian:
Liebster Jesu, wir sind hier, BWV 731
... a několik skvělých pořadů:
▪
Člověk a trh (ČRo 6) - 10.06.2010 - 21:10 →
Obchod s hvězdným prachem aneb dnes je možné obchodovat s čímkoli.
Host: ekonom Tomáš Sedláček. Moderuje
Karolína Koubová
▪ Až na konec světa
(ČRo Olomouc) - 05.09.2010 - 21:59 - Libor Vojkůvka
▪
Ptáčata aneb Nejsme žádná béčka - 1. díl - 3. 9. 2010 -
Sami spolu | 2. díl - 10. 9. 2010 -
Spolu sami | → SKVĚLÉ !!!
▪
Jak to vidí - Max Kašparů - ...o stáří, o tom, jak ho společnost vnímá a
o tzv. ageismu - 7/9/2010 - 8:30
... četl moudré knihy:
▪ KOHÁK, Erazim:
Zelená svatozář,
Slon, Praha 2006, 206s. ISBN 80-85850-86-9.
▪ SKOVORODA, Hrohoryj:
Rozprava o moudrosti,
Vyšehrad, Praha 1983, 242s.
▪ TOLSTOJ, Lev Nikolajevič:
Kreutzerova sonáta,
SNKLHaU, Praha 1957. 145s.
▪ TOMAN, Jiří: Jak vycházet s lidmi, Rudé právo, Brno 1986, 119s.
... a nakonec si opsal
pár pravdivých myšlenek
AGEISMUS → Když se hovoří o budoucnosti této společnosti, tak těmi starými
lidmi vlastně straší. A to bych řek, že je problém toho ageismu. Protože
dneska symbolem je mládí, úspěch. A jestliže si vezměme třeba reklamu, tak teď
nechme politiky a pojďme k reklamám, třeba v televizi. Když je reklama na
mládí, tak je spojena s vůní, svěžestí a hebkostí. Když je reklama na stáří,
tak je spojena s pamperskama, lepidlem na protézy a pravidelným
vyprazdňováním.(...) Když stůně mladík, tak je to chudák. Když stůně starý
člověk, tak je to hypochondr. Když na veřejnosti o sexu hovoří mladý muž, no,
tak je to moderní Evropan zbavený předsudků, ale když o sexu na veřejnosti
hovoří starý člověk, tak je to oplzlej dědek. Když pláče mladá dívka, tak je
to citlivka, ovšem když pláče stará žena, tak je to hysterka. No, a když
mladík něco zapomene, tak je chudák přepracovanej, kdežto když něco zapomene
starej člověk, tak je to těžkej dement.
Max Kašparů
Jak to vidí - 7/9/2010 - 8:30
- - -
Překonat
špatné zvyky je možno jenom dnes, zítra už ne.
Konfucius
31. prosince r. 470 př. n. l. - někdy k večeru...
- - -
Ten kdo má rád lidi, toho oplátkou mají lidé také rádi.(...)
Přátelskost je ve většině případů stejně nakažlivá jako úsměv. Je nesnadné být
hrubý na někoho, kdo je vůči vám přátelský. (...) Nikdy se nemůže stát
oblíbeným ten, který neprojevuje zájem o záležitosti druhých. Je známým
poznatkem, že za dobré společníky bývají považováni ti, kteří dovedou
poslouchat s napjatou pozorností, co jejich společník vypráví, a povzbuzují ho
vhodnými otázkami k dalšímu vyprávění. (...) Lidé si přejí, aby se někdo o ně,
o jejich práci a záležitosti zajímal. (...) Někteří lidé myslí již předem tolik
na to, co chtějí říci, až dostanou slovo, že zapomínají druhého poslouchat.
(...) Člověk touží po tom, aby se druzí zajímali o jeho osobní záležitosti,
radosti i starosti. (...) Budete-li se o lidi takto zajímat, uděláte je
šťastnějšími, dáte jim pocit, že jsou druhými uznáváni a že jsou ve světě lidé,
kteří mají zájem o jejich osud. (...) Teprve když si dovedu představit věci z
hlediska druhého, naleznu pravé argumenty, které ho mohou přesvědčit, a já sám
naopak pochopím jeho situaci.
Jiří Toman
Jak vycházet s lidmi (s.11-15)
PÁ 27/08/2010
21:59

» NO COMMENT «

SO
07/08/2010
21:26
L A M P A
▪ Žobraví mnísi
dnes (145 : 13) - 15. január 2009
→ hostia: brat Filip, brat Gabriel, brat Matúš
(františkáni)
→
http://www.frantiskani.sk
▪ Kto zavraždil
Miladu Horákovú (167 : 19) - 11. jún 2009
→ hostia: Martin Vadas-réžia, Petr Koura- historik,
Josef Halla- historik, Pavlína Formánková-archivárka
→ zmiňované osobnosti:
Viktor Knapp
(komunistický právník) |
Alexej Čepička (komunistický politik) |
→ Proces s Dr. Miladou Horákovou
→ 01
| 02
| 03
| 04
| 05
| 06
| 07
| 08
| 09
| 10
|
* * *
ČT
05/08/2010
23:41
B R A T Ř I M A Š Í N O V É - H R D I N
O V É N E B O . . . ?
Trochu jsem dnes prohledával archív Českého rozhlasu - zdálo se mi býti divné,
že všude v běžných sdělovacích prostředcích (internet, TV, Radiožurnál) slyším
takovou chválu na činy lidí, kteří sice možná měli zprvu dobrý úmysl, nicméně
ve výsledku vraždili (dokonce minimálně jednou i zbytečně!) a nikde žádná
opozice, žádný hlas, který by protestoval. Po všem co jsem si poslechl - ať už
z líčení samotného pana Paumera nebo mnoha jiných komentářů - mám názor už
poměrně usazený. Nechci to vše nijak rozsuzovat nicméně alespoň pro sebe -
malé shrnutí:
Hoši slavného pplk. Mašína (odbojář z dob nacismu) si chtěli takyzahrát na
vojáky (...ale věřím, že i prospět naší zemi / ..získat trochu těch hrdinských
ostruh) a tak uloupili nějaké zbraně s tím, že se prostřílejí na západ, tam
vstoupí do ozbrojených složek americké armády a spolu s nimi pak vítězně
osvobodí Československo. (Všichni tam na ně jistě čekali - ale dejme tomu - za
ideály, i když utopické a naivní, bychom člověka ihned odsuzovat neměli.) Co je
ale důležité:
▪ Bratři Mašínové nedělali koordinovanou odbojovou činnost. Jejich aktivity
byly pouze záškodnické, spočívali např. v zapalování stohů - tedy nemohly
zvrátit žádný režim, i když mu mohli tímto alespoň škodit. Při jednom
takovémto žhářském útoku vystřelí hasiči, jež přišel požár hasit oko, pak jej
ještě střelí do hrudníku.
▪ Jeden z Mašinů přepadá poštovní zásilku, aby si obstaral peníze potřebné pro
útěk do zahraničí. (Loupež při níž je zastřelen člověk). Jsou tyto
peníze nakonec použity na odbojovou činnost? (Touto otázkou - i kdyby měla
kladnou odpověď - v žádném případě neospravedlňuji vraždu). Mašínové si za ně
kupují motocykly a zařízení ložnice pro svého komplice pana Švédu.
▪ Ze dvou zabitých policistů je jeden zastřelen normálně - když po něm chtějí
zbraně (Mašín jej zastřelil jeho vlastní zbraní, Paumert nicméně v současných
debatách velmi trvá na tom, že Mašín pistoli nedržel, totiž, že se policista
při souboji vlastně zastřelil sám - rozumějme rukou, kterou mu držel Mašín...:/
), druhý pak je nejdřív omámem chloroformem, když se však začíná po čase
probírat je chladnokrevně podřezán (praxe současných afghánských mudžahedínů).
→ Takovéto věci se nedělají v době, kdy není válka.
Byla tedy válka?
→ Jakou službu prokázali bří Mašinové naší vlasti po útěku
na západ byli-li tolik odhodlaní bojovat proti režimu a to všemi prostředky?
→ Kdo je hrdinou - ten, kdo životy zachraňuje
nebo ten, kdo zabíjí?
Vím, že celá historie je složitá a nechci přispívat k
polarizaci společnosti jednoznačnými soudy, o čem jsem ale přesvědčen je, ž e t a k t o s p o r n é " h r d i n y " b y c h o m v y z n a m e n á v a t N E M Ě L I !
-----------------------------------------------------
K TÉMATU SI LZE POSLECHNOUT:
[1] Hovory v souvislostech - Bratři Mašínové - hrdinové nebo zločinci?
host: Jiří Ješ (6/11/2005 - 19:30)
http://www.rozhlas.cz/_audio/bratri-masinove---hrdinove-nebo-zlocinci--00326104.mp3
[2] Nad věcí - Rozhovor s příslušníkem protikomunistického odboje
Milanem Paumerem --- + dotazy posluchačů (5/3/2008 - 23:05)
http://www.rozhlas.cz/_audio/rozhovor-s-prislusnikem-protikomunistickeho-odboje-milanem-paumerem-o-udeleni-plakety-predsedou-vlady-topolankem-pratelstvi-s-br--00679091.mp3
[3] Volejte Šestku - Souhlasíte s tím, že premiér Topolánek vyznamenal
bratry Mašíny? (8/3/2008 - 20:10)
http://www.rozhlas.cz/_audio/souhlasite-s-tim-ze-premier-topolanek-vyznamenal-bratry-masiny--00680552.mp3
[4]
Politická literatura na českých pultech - M. Kačor: Svědomí hrdinů.
Připravil Jiří Berounský. (9/11/2009 - 20:10)
http://www.rozhlas.cz/_audio/m-kacor-svedomi-hrdinu-pripravil-jiri-berounsky--01033763.mp3

... n á b o r o v á ...
* * *
PO
02/08/2010
23:00
Dnes pro změnu trochu hudby - za dva měsíce začíná
Moravský
podzim - nejvyšší čas trochu se "připravit". Je přeci tak hezké na něco se
těšit! Z programu koncertů vybírám pár známějších skladeb, které bych si rád
poslechl naživo - tak třeba se to podaří.
▪ FAURÉ, Gabriel:
Requiem d moll (Op. 48) - pondělí 4. října 2010 - 19.30 (Janáčkovo
divadlo)
→
Pie Jesu,
Agnus Dei (Kings College) ... no, není to nádhera?

▪ SCHUBERT, Franz:
Symfonie č. 5
B dur
→
Allegro
... pan dirigent Wand sice připomíná Spejbla a pohyby
také neplýtvá, ale je vidět, že má respekt - všichni jsou spocení! 
→
Andante
con moto ... první fagot - tomu říkám srostení s nástrojem!
→
Menuetto.
Allegro molto
→
Allegro
vivace
* * *
NE
01/08/2010
23:55
... co jsem viděl
▪ Člověk proti
zkáze, Československo, 1989, 89 min
→ o
posledních letech života Karla Čapka, skvělý film!
▪ Černý Petr,
Československo, 1963, 86 min
▪ Lampa pre
Antona Srholca - rozhovor se slovenským katolickým knězem
→ 20. - 80. min. - rozhovor o prvních 60
letech života
→ 106. - 114. min. - blahopřání (80. let)
→ 114. - 150. min - rozhovor o dnešní době
→ Ú Ž A S N Ý Č L O V Ě K !
... co jsem slyšel
▪
O jedné z neřestí - lenost; ČRo6 Kořeny, 23.06.2010
▪
O jedné ze ctností - cudnost; ČRo6 Kořeny, 28.07.2010
▪
O jedné ze ctností - spravedlnost; ČRo6 Kořeny, 26.05.2010
... co jsem přečetl
▪ HALÍK,
Tomáš:
Prolínání světů, Nakladatelství Lidové noviny, Praha 2006, 280s. ISBN
80-7106-834-9.
▪ PIŤHA, Petr:
Velká iluze českého školství.
* * *
ÚT
27/07/2010
01:55
Audio
Hovory o politice - 26.07.2010 - 19:30 -
Užívání šlechtických
titulů v českém politickém a mediálním prostředí
Host pořadu: Štěpán Kotrba,
moderuje: Petr Žantovský.
Možná, že si níže uvedený
text zaslouží drobné uvedení. Zastávám názor, že Český rozhlas 6 (stanice
vysílající denně mezi 18 - 24h, Brno 954 kHz) je v současné době nejlepším
sdělovacím prostředkem v naší zemi. Množství analytických, diskusních a
všestranně zaměřených pořadů v tak velké koncentraci prakticky nikde
nenajdete. Politické pořady příliš neposlouchám - když, tak jako jakousi
náhradu za zmeškané zprávy. Informace jsou většinou komentované z různých
pohledů a žádný nich zpravidla mimo mísu. Poslech dnešní mě ale natolik
"zaujal", že jsem zas po čase neodolal nutkání a do redakce rychle napsal. Nu,
a když už se s tím smolím, tak proč to nezveřejnit.
* * *
- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -
- - - - - - -
- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -
- - - - - - - - - - - - - -
Dobrý den,
děkuji za po všech stránkách skvělé vysílání!
Dovolil bych si jen pár
připomínek k výše uvedenému pořadu.
Chtěl bych vás poprosit, když už připravujete pořad s takto nevychovaných
člověkem jako pan Štěpán Kotrba, zařiďte prosím, ať je k tomu náležitě
disponován i redaktor, který má debatu řídit. Člověk, který neustále skáče
druhému do řeči s bohorovnou jistotou svých argumentací potřebuje oponenta,
který nebude váhat občas jej slovně "praštit přes prsty" a směrovat diskuzi
tam, kam chce on, nikoliv jeho umanutý host. Neustálé přikyvování a
podřizování se pseudoargumentům soudruha Kotrby bylo až trapné. Jinak má pan
redaktor Žantovský můj obdiv za obrovskou projevenou trpělivost.
Pořad, pokud už podobné téma nese, by měl alespoň v závěru popřemýšlet o tom,
jaký je PŘÍNOS takto - možná neprávem - titulovaných lidí pro naši společnost.
V hledáčku byl neustále Karel Schwarzenberg - tedy nejlépe na příkladě jeho. A
to zvláště v situaci, kdy ze šlechtického původu v naší zemi nevyplývají žádné
výhody. Apropos výhody: je-li u osoby šlechtického původu možno očekávat
jakási společenská privilegia, pak tyto nebudou vyplývat ze zděděných
přídomků, ale spíše ze stavu majetku dotyčného - ostatně ovšem jako u
kohokoliv jiného majetného. Takže, budeme perzekuovat všechny, kteří mají více
peněz než je normální?
Knížecí titul, pokud jej tedy naše republika na základě dobově podmíněného
zákona - velice zvláštního
zákona (!) - příslušníkům šlechty pod pokutou zakazuje používat, pak zcela
jistě nemůže být žádným způsobem odebrán cizím státním příslušníkům! Pokud si
pan Kotrba potřebuje léčit nějaký svůj mindrák z minulosti - zřejmě tedy
absence urozených předků - ať podá trestní oznámení na dotyčné redaktory,
kteří dané oslovení používají. Vyvolá tím minimálně obrovskou veřejnou diskuzi
v jejímž závěru bude - pevně věřím - zrušení zákona. Proč by ostatně novinář
českého deníku nemohl titulovat člověka se šlechtickými předky oslovením kníže?
Bude i holandská královna při státní návštěvě Česka představena jako "občanka Beatrix"? Zmiňované zákony (61/1918 Sb., č. 268/1936 Sb., 55/1948 Sb.) jsou
pro mě pouze dokladem dvojího: neschopnosti vyřešit poválečnou situaci v
Československu rozumnou formou a zvrhlosti komunistické zvůle, jíž byla
šlechta jen dalším trnem v oku. Mrzí mě, že nic podobného v pořadu nezaznělo.
Je-li ve státě nespravedlivý zákon, je třeba změnit zákon nikoli stát.
Poslední poznámka. Mám pocit, že pokud někdo šíří představu "knížete" jako
bájného zachránce národa na bujném oři, je to snad jen váš host. A pokud je
takovýchto lidí vícero, je zbytečné se s nimi bavit o politice. Uvědomme si,
prosím, že podobné diskuze - nebo alespoň s takto fanatickými hosty - nevedou
k žádnému cíli! V prvé řadě je potřebí dívat se na chování, poctivost a obecně
morální kredit člověka (ten se, myslím, nejlépe pozná analýzou života a
doposud odvedené práce) a ne na to, jakého je původu nebo jak je oslovován.
Ano, ve státě jsme si všichni rovni, mezi sebou a před zákonem. To ale rozhodně
nemá co dělat s oslovováním. Ono v každém podobném diktujícím zákoně je cosi
totalitního. Ať už je předmětem příkaz oslovovat se "soudruhu" namísto "pane"
nebo zákaz používat titulu "kníže". Oba svým způsobem svazují svobodu občanů v
zájmu jejich rovnosti. A je-li tolikrát v pořadu omílána Velká francouzská
revoluce, připomeňme si, že její heslo nebylo ROVNOST, ale VOLNOST - ROVNOST -
BRATRSTVÍ. Dejme tedy našim občanům více VOLNOSTI ve prospěch BRATRSTVÍ a
nebojme se tak úzkostlivě o domněle pošlapávanou ROVNOST. Buďme opatrní nebo
to s podobným přístupem dotlačíme tak daleko, že za pár let budou naše děti v
Praze u muzea číst:
PATRON
ČESKÉ ZEMĚ - OBČAN Václav.
Rád bych na úplný závěr dodal, že nejsem členem ani výhradním sympatizantem žádné
politické strany. Prakticky ve všech volbách uplynulých 10-ti let jsem volil
jinou politickou stranu a podotýkám, že v těch posledních to n e b y l a
TOP09! Nejsem ani šlechtického původu ani starý zapšklý antikomunista. Je mi 28 let. Přeji vám vše dobré a hodně radosti z vaší potřebné a velice
zodpovědné práce! PJ
- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -
- - - - - - -
- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -
- - - - - - - - - - - - - -
▪ KDO JE ŠTĚPÁN KOTRBA →
http://www.rozhlas.cz/rada/html/stepan_kotrba.html
▪ KDO JE KAREL
SCHWARZENBERG →
http://cs.wikipedia.org/wiki/Karel_Schwarzenberg
- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -
- - - - - - -
- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -
- - - - - - - - - - - - - -

B o n i
P u e r i
* * *
NE
25/07/2010
16:00
Asi před půl rokem ke mně doputoval oběžník - pravděpodobně daleko
staršího data - stojí, myslím, za přečtení. A vyvolává také několik otázek.
Na stanici metra ve
Washingtonu DC se posadil muž a začal hrát na housle.
Bylo studené lednové ráno. Hrál asi 45 minut Bachovy skladby. Během té doby,
jelikož byla špička, prošlo stanicí odhadem tisíce lidí, většina z nich cestou
do práce. Po třech minutách prošel kolem muž středního věku a všiml si
hrajícího muzikanta. Zpomalil krok a na pár minut se zastavil, pak spěchal za
svými povinnostmi. O minutu později dostal houslista svůj první dolar: nějaká
žena mu hodila peníze do krabice a bez zastavení pokračovala v chůzi. Po
několika minutách se někdo opřel o zeď a poslouchal, pak se podíval na hodinky
a odkráčel. Evidentně spěchal do práce. Nejvíce pozornosti mu věnoval 3letý
chlapec. Matka jej vlekla kolem, spěchala ale dítě se zastavilo a dívalo na
houslistu ... Nakonec jej matka postrčila, dítě pokračovalo v chůzi ale celou
dobu se za houslistou ohlíželo. Toto se opakovalo s několika jinými dětmi a všichni
rodiče, bez výjimky, je nutili pokračovat v chůzi. Za celých 45 minut hry se
na chvilku zastavilo pouze 6 lidí. Asi 20 mu dalo peníze, aniž by zpomalilo
svůj krok. Vybral 32 dolarů. Když skončil a nastalo ticho, nikdo si toho
nevšiml. Nikdo nezatleskal, nikdo jej nepoznal. Nikdo nevěděl, že tím
houslistou byl Joshua Bell, jeden z nejlepších hudebníků na světě. Hrál jedny
z nejtěžších skladeb, které byly kdy složeny, na houslích za 3,5 milionů
dolarů. Dva dny před tím, než hrál v metru, vyprodal Joshua Bell divadlo v
Bostonu,za průměrnou cenu sedadla 100 dolarů. Toto je
skutečná historka. Inkognito hra Joshuy Bella ve stanici metra byla
zorganizována deníkem Washington Post jako součást exprimentu o vnímání, vkusu
a prioritách lidí. Zadání bylo: na běžném obyčejném místě v nevhodnou dobu -
dokážeme vnímat krásu? Dokážeme se zastavit a ocenit ji? Poznáme v
neodpovídajících souvislostech talent? Jedním z možných závěrů tohoto
experimentu je, že jestliže nemáme chvilku se zastavit a naslouchat jednomu z
nejlepších hudebníků na světě, hrajícímu nejlepší kdy napsanou hudbu.
Kolik dalších věcí nám uniká?
Stop and Hear the Music
Audio
▪ B21 - Bible pro 21.století (ČRo6) →
30.08.2009 21:10 -
Úloha muže
▪ B21 - Bible pro 21.století (ČRo6) →
06.09.2009 21:10 -
Úloha ženy
NE
11/07/2010
20:00
Během června a července zaměřujeme s kolegou vysokonapěťovou linku na severní
Moravě (V459; Horní Životice - Nošovice). Práce je příjemným zpestřením - zvláště po dlouhém období
kancelářských zpracování je to možnost pohybovat se na čerstvém vzduchu, v
krásné přírodě (Oderské vrchy, Beskydy) i malebných městech, v kopřivách i
mezi komáry!

... a co je
v kopřivách nádherného hmyzu!

Video
▪ Václav BĚLOHRADSKÝ:
Nikdo
neposlouchá
→
01 |
02 |
03 |
04 |
05 |
06 | → Pokus o portrét myšlení jednoho z nejvýznamnějších českých
myslitelů naší doby - filosofa, sociologa a esejisty Václava Bělohradského.
Režie: Robert Sedláček (2004).

▪ Jan KELLER:
Tři
sociální světy
→
01 |
02 |
03 |
04 |
- poskytuje TVSolidarita
▪ Jan KELLER: Debata
→
01 |
02 |
03 |
04 |
05 |
06 |
07 |
* * *
SO
12/06/2010
23:57
Jan Ámos KOMENSKÝ: Jedno jest potřebí (Unum necessarium)
→ text (doc); →
přestránkovaný text (pdf); →
titulní strana (pdf)
|
Kamarádi,
rád bych touto veřejnou
formou poděkoval, všem, kteří jste se jakýmkoli způsobem podíleli na
znovuvydání Komenského díla Unum necessarium a zároveň nabízím jeho
výslednou, závěrečnou podobu. Jsem si vědom
toho, že podobně rozsáhlá kniha byla opravdu sousto, zvláště, když se vydání
mělo uskutečnit vlastními silami a z vlastních zdrojů. Do červeného kostela
(mimochodem shodou okolností oficiálně kostela Jana Ámose Komenského) jsme do 20.hod pátečního
večera (28/05/2010) dodali cca 100 výtisků knihy, což představovalo 4100 stránek tisku a pro
naši pětičlennou skupinku vazačů 2100 listů k přehnutí, kontrole a sešití.
Celá vazba proběhla během čtyř hodin. Zbývá dodat, že u mě doma čeká na totéž ještě dalších 50 kusů knihy,
tedy 1000
nesvázaných listů papíru, které můžeme vhodně nabídnout lidem, o kterých
bychom měli pocit, že by je kniha mohla zaujmout a oslovit. Může nás jen těšit, že ze
všech distribuovaných zbylo jen 7 kusů! Zde přikládám
pár fotek z vazby knih.
Možná jste si také všimli
drobné zmínky o Občanském sdružení SAMIZDAT ve spodní části přebalu knihy.
Sdružení zatím oficiálně neexistuje - tzn. není
registrováno na
Ministerstvu vnitra ČR, nicméně v blízké době, hned jak sepíšu cíle
činnosti tak, jak je stanovuje zákon o
sdružování občanů (č.83/1990 Sb.), podám
žádost o jeho registraci.
Rád bych, kdybychom v jeho rámci mohli jednou za čas trošičku "šířit osvětu" -
moudré knihy, kratší texty, uspořádat nějakou veřejnou přednášku nebo
koncert, aby náš národ ze všech těch reklam a podvědomé kalkulace, kde je co
nejlevnější úplně nezblbnul. Pokud byste se chtěli připojit,
budu se těšit na společné setkání někde u vína nebo u kávy!
Poslední důležitá otázka,
která by si zasloužila odpověď nebo aspoň úvahu: Proč vlastně zakládat
občanské sdružení? Copak jich není dost? Copak nelze dělat podobné věci i bez
nich? Určitě
lze! S důvodem se ale vrátím k právě proběhnuté akci. Musím se vám přiznat, že
mě opravdu nadchlo, kolik lidí se už od začátku do věci zapojilo - zcela
dobrovolně jsme věnovali svůj čas nebo peníze i přesto, že "...výsledný efekt je
fakt dost pochybný a co z toho vlastně budu mít...?" - nějakou takovou
reakci jsem totiž původně očekával. Možná i proto
mi připadá hezké vědět o sobě navzájem, společně se někdy znovu do podobné
činnosti vrhnout, udělat něco pro ostatní... V neposlední řadě lze jako
občanské sdružení zažádat i o příspěvek na činnost, tedy není nutné vždy sponzorovat podobnou akci ze
svého. Kdyby proto kdokoliv z vás
oslovených měl zájem o předběžné členství*, dejte mi, prosím, vědět.
|
* * *

* Jsem si vědom toho jak
moc český národ už od dob povinné katolické konfese (Rak-Uh) nebo nedávného
40-ti letého tlaku na členství v KSČ nesnáší veškerá
členství v jakýchkoli organizacích. Přesto si ale myslím, že právě
tato forma sdružování má smysl, je oním "děláním politiky zespoda" tak, jak to
bylo kdysi v řecké polis a jak by to mělo být, podle mého názoru, i v demokracii naší.
* * *
PÁ
28/05/2010
04:47
Přátelé, kamarádi,
nevím jestli všichni adresáti tohoto mailu mají povědomí o akci kolem
Komenského knížečky "Jedno jest potřebí" /Unum necesarium/, a proto trošičku
šířeji uvedu: Zhruba před půl rokem jsem narazil na tenhle titul a po jeho
přečtení se pro tu knihu dosti nadchnul. Zároveň jsem uvažoval nad tím, jak
šíleně je dnešní společnost masírována reklamou a jak pro všechny ty kraviny,
které na nás denně útočí, člověk nemá ani čas si přečíst knížku. (Co víc, ani
neví, že nějaká taková moudrá existuje.) Proto jsem se rozhodl knihu, která
dnes není moc k dostání, prohnat OCRkem a oslovit cca 20 kamarádů, s nimiž
jsme ji společně připravili tak, že se dá vytisknout a svázat.
Účelem celé akce je nabídnout lidem knihu ZDARMA ve vytištěné podobě, na Noci
kostelů, což je DNES! A teď právě nastává ona šou - a sice největší
reprodukční kolotoč v dějinách knihtisku.
Nemáme plán co do počtu
vytištěných kusů - je možné, že jich bude celkem třeba jen 50 - co tedy víme:
▪
kniha má 42 stran formátu A4 - tedy 21 listů oboustranného tisku (ČB)
▪
titulní strana bude vytištěna a namnožena zvlášť v copy centru
▪
vazba proběhne dnes odpoledne na CPS (Lékařská fakulta MUNI) - sešití pomocí 3
koňů a dlouhé sešívačky
▪
k dispozici je:
▪
1000 Kč - z části dar mého školitele pana doc. Drápely, z části výtěžek z
našeho pondělního koncertu v červeném kostele
▪
500 papírů, které mohu nabídnout k tisku /..ale další lze bez problému
dokoupit - stačí s přihlásit a další balík přikoupím ze svého/
Prosím vás tedy, kdo byste měl možnost pořídit nějaký výtisk (příp. třeba jen
jeho kopie) a během odpoledne/večera jej doručit na CPSku, bylo by to skvělé.
Nejde o to udělat si problémy v práci kvůli nějakému soukromého tisku. Máte-li
ale chuť se alespoň troškou podílet, budu moc rád! Přestože je celá myšlenka z
hlediska působení na lidi skoro až směšná, možná, že text někoho osloví. (To
je asi jediné v co lze doufat.)
Děkuji i za příp. odezvu, přeji všem pěkný víkend a v příloze posílám
přestránkovaný text upravený tak, že se dá po tisku rovnou sešít.
Pavel
P.S.: Bohužel některé z korektur mi dorazily až včera, takže proto ten časový
pres.
P.S.S.: Kamarádi roveři / studenti MUNI - kdybyste měli odpoledne čas tak na
hodinku pomoct s vazbou (= přehýbání stránek + jejich kontrola před sešitím)
budu taky moc rád, zatím jsem na to sám. (tel. XXX XXX XXX)
* * *
ÚT
18/05/2010
00:27
Gilbert Keith CHESTERTON: Ohromné maličkosti, Academia, Praha
1994. 118 s. ISBN 80-200-0807-1.
Koupil jsem si minulý týden v antikvariátu v Ústí nad Labem tohle knihu.
Stála 24,- Kč - ...no, nekupte to, když je to tak levné!
Příběhy jsou příjemně vtipné a skrývají spoustu hezkých podnětů k zamyšlení:
|
▪ Bůh maluje v mnoha barvách; ale nikdy nemaluje tak nádherně, skoro bych řekl
tak křiklavě, jako když maluje bílou. (s.16)
▪ A přece bez bílé by mé obrázky byly nesmyslené jako svět, kde nejsou
dobří lidé. (s.16 - Kus křídy)
▪ Protože zmatek života vzniká z toho, že je v něm příliš mnoho
zajímavých věcí, než abychom se o ně mohli pořádně zajímat; (s.18)
▪ ... u mne vždycky to špatné, takzvané neužitečné počasí vyvolává
potřebu činnosti a romantiky. Když slunce svítí a obloha je modrá, netoužím,
aby se něco dělo; svět je úplný a krásný - vhodný k rozjímání. Pod tou
tyrkysovou kopulí nestojím o dobrodružství o nic víc, než bych o ně stál v
kostele. Ale když jsou kulisy kolem života šedé, pak ve jménu posvátné
nadvlády člověka se mi chce na ně malovat ohněm a krví. (s.18 - Tajemný
vlak)
▪ Ale když se vlak dal se svým neznámým břemenem zase do pohybu, udělal
jsem jednu věc, a to zcela podvědomě, aniž bych se tím zabýval déle než zlomek
vteřiny. Odhodil jsem doutník. Přikázalo mi to něco, co je staré jako lidstvo
samo a co souvisí se všemi smutečními obřady. Napadlo mě, že je cosi zbytečně
děsivého na představě, že jsou ve vlaku dva lidé, z nichž jeden je mrtvý a
druhý kouří. (s.20)
▪ ... v přítomnosti těchto posvátných záhad, o nichž neumíme říct nic,
je často lepší něco udělat. (s.20)
▪ Prozkoumal jsem stěny a k svému překvapení jsem zjistil, že jsou
polepeny tapetami a že tapety jsou už pomalovány velmi nezajímavými obrázky a
že si jsou všechny ty obrázky směšně podobné. Nedovedl jsem pochopit, proč
jeden zcela nahodilý symbol (postrádající zřejmě jakýkoliv náboženský nebo
filosofický význam) musí být roztroušen po všech hezkých stěnách jako
neštovice. Mám zato, že bible má určitě na mysli tapety, když praví: "Varujte
se prázdných opakování, jak činí pohané." (s.21 - O ležení v posteli)
|
* * *
B i
b l e 24
...vtipné video z téhož soudku

* * *
NE
16/05/2010
00:04
Neodsuzuj druhého, když jsi nezažil to, co on.
Talmud
* * *
Před
týdnem jsme s kamarády skauty podnikli výlet do východního Maďarska. Cestou
jsme navštívili Košice,
Sátoraljaújhely [Šátoraljaújhej] - obec, kterou jsem se konečně naučil
vyslovovat správně maďarsky
,
Sarospatak - místo, kde
Komenský působil asi 4 léta jako učitel na zdejším reformovaném gymnáziu,
Tokaj s jeho vinicemi,
krásnou horou, malebnou vesničkou, soutokem Tiszy s Bodrogem a konečně
Eger, staré město mezi
pohořími Bükk a Mátra.
▪ pár inspirativních textů před odjezdem:
Idea světlé školy potocké - - - Vzkříšený Fortitius, čili jak vyhnat ze škol
lenost
→ všem nám doporučuji k přečtení - jak studentům tak pedagogům!!!
▪ "fotozápisníček" z cest:
Šášova
Annie |
moje fotky

Rembrandtův portrét Jana Amose Komenského (1592 - 1670)
Galerie Uffizi, Florencie
* * *
Propadl jsem Dostojevskému a
už se moc těším, až ty knihy celé dočtu. Tolik myšlenek k přemýšlení je tam
schovaných!
▪ Fjodor Michajlovič DOSTOJEVSKIJ:
Běsi (ukázka z
filmu)
Kirilov: Šatove, víš proč
lidi nejsou dobří?
Protože nevědí, že jsou
dobří.
Musí to pochopit.
Pak se svět změní.
Kirilov: Bolest není v balvanu*, ale ve strachu z něj.
Kdo ten strach překoná, ten
se stane bohem**.
* ...který
na tebe spadne a rozdrtí tě
** ...
zřejmě vliv stoicismu?
Kirilov: Člověk je nešťastný jen proto, že neví, že je šťastný.
Jakmile pochopí že je
šťastný, bude šťastný.
Zjistil jsem to v úterý, né
ve středu..., pár minut po půl třetí. Bohužel lidé nic nevědí.
Stavrogin: Pak by je někdo měl poučit!
Kirilov: Jeden takový skončil na kříži.
...
Stavrogin: Až příjdu příště budeš věřit v boha.
Kirilov: Proč?
Stavrogin: Kdybys poznal, že věříš v Boha věřil bys v něj, ale nevíš-li to
ještě, tak nevěříš.
▪ Fjodor Michajlovič DOSTOJEVSKIJ: Zločin a trest -
dopis Soni Marmoladovové (audio
- ukázka z knihy)
...Bojím se o něho stále víc.
Myslím, že sám sebe velmi trýzní. Snad se tak trápí proto, že nemůže uznat
svou vinu a nemůže litovat svého zločinu. Je tak pyšný, stydí se, že si zničil
život. Ale mně nic nevyčítá. Snad je nemocný, nevypadá dobře, je čím dál tím
bledší. Musím vám oznámit, že Rodion Romanovič se těžce rozstonal a proležel v
nemocnici celý konec postu a celé Velikonoce. Mohla jsem ho navštívit jen
dvakrát, pokaždé bylo nutno žádat o povolení a to bylo velmi obtížné, ale
často jsem chodila aspoň na chvilku na vězeňský dvůr. Dnes jsem ho uviděla
stát u okna. Před třemi dny byl z nemocnice propuštěn, ale ještě jsem ho
neviděla, teď jsem totiž zase nemocná já, ale není to nic těžkého, mám jen
zůstat několik dní ležet. Snad se mu po mně přece jen stýstá. Doslechla jsem
se, že se vyptával a měl starost. Proto jsem mu hned poslala lístek, že hned
jak budu moci, přijdu za ním do práce. Pracuje ještě se dvěma vězni na břehu
Irtyše a drtí tam alabastr.
Soňa (20:00
- 25:25)
* * *
Díky Dostojevskému začínám
objevovat znovu i Janáčka. Nikdy jsem ho neměl moc rád, ale teď se úplně
najednou vynořila
stará, zapadlá melodie (kdysi na fakultě povinná) a myslím, že skvěle
koresponduje s jakýmsi ruským duchem.
▪ Leoš JANÁČEK: Kreutzerova sonáta →
01 |
02 |
▪ Leoš JANÁČEK: 2. smyčcový kvartet "Listy důvěrné"
→ 01
| 02
| 03
| 04
|
SO
01/05/2010
00:04
Jaj, toto letí. Dny, týdny, měsíce utíkají jako voda. A každý den přináší
tolik nového, hezkého, zajímavého, jen na poznámky hodné vystavení bohužel
není kdy. Tak alespoň retrospektivně pár z těch, co by za to stály - noc jim
přeje. Ze včerejška jeden moc hezký a pravdivý článek o výchově a naší
společnosti (Volná výchova),
na který mě mimo jiné přivedla podobná vlastní zkušenost tohoto týdne. V mé
případě bohužel bez tak kouzelného happyendu. V pondělí jedu ráno do práce,
asi 3. zastávku vstávám, protože je tramvaj plná důchodců, a tak stojím a čtu
přípravy na přednášku. Občas ospale kouknu kolem sebe a snažím se soustředit
na text. Po chvilce vidím v řadě staršími lidmi zaplněných sedadel mladého
hejska, sluchátka na uších, tucání slyšet přes půl vozu. Přiznám se, že
nejdřív mě rozladilo právě to. „Proč já“,
říkám si, „bych měl poslouchat něčí hlasitou hudbu a
přizpůsobovat se spolu se zbytkem vozu jen proto, že dotyčný je drzejší než
ostatní?" Pak jsem se ale trochu zklidnil s pomyšlením, že o tom možná ani neví, a
že holt asi taky trochu stárnu. Když se ale kolem řady sedících důchodců
začala vytvářet z dalších fronta a tito si vzájemně začali vyměňovat místa
jako na kolotoči, konečně jsem adrenalin ucítil až v hlavě. Chvilku jsem
rozmýšlel, jak a co na mladíka nejvhodněji zařvat - favoritem úvah se stalo
ostré a hlasité gestapácké STEHEN SIE AUF! - ale i to po chvíli přešlo. Když
se ale dalších pár minut nedělo nic, zaklepal jsem gentlemanovi na rameno s
tím, jestli by nááhodou nechtěl vstát. Nejdřív nerozuměl, po zopakovaní cosi
neurčitě hýknul, otočil se a seděl dál. Zbytek osazenstva po mě sice házel
obdivné pohledy, ale přitom neřekl půl slova. Přepadal mě pocit, že je to asi
v české povaze, nepouštět se "raději" do konfliktů, všímat si svého a
"zbytečně" neprovokovat a zároveň pocit, že si všichni tihle pánové a dámy tak
trochu podřezávají svou vlastní větev pod zadkem. Dovedu si představit - a
znám ze zkušenosti jiných - situace, kdy by podobného kavalíra z tramvaje na
západě prostě vyštípali, rozuměj okolí zasypalo tolika poznámkami, že by
raději vystoupil. Bohužel je třeba ještě se společně dovychovat a tak jedinou
naději pro zatím vidím v tom, že budu mít po ruce vždy dostatečně rozžvýkanou
orbitku. (viz předchozí článek)
* * *
Středeční pracovní nokturna u
Hrdličky přinesou občas i určité "novinky"
,
a tak přestože Goťáka neposlouchám, minimálně slova za to
stojí! No, a kdo nerad slavíky, jsou i jiné starší verze:
Karel Gott
[cz] /
Charles Aznavour [en] /
Charles
Aznavour [fr]*
|
Když jsem já byl tenkrát kluk
to zněly písně líp a sladší měly zvuk
a hráli jsme je tak co stačil dech a hlas,
já tehdy ještě žák v ten požehnanej čas.
To ryby braly víc, byl veselejší smích,
a v létě větší hic a v zimě čistší sníh,
i stromy rostly vejš, k těm bílejm kadeřím
a v sen jsem věřil, v nějž kdy sotva uvěřím.
Když jsem já byl tenkrát kluk,
to žily písně dýl s sladší měly zvuk.
I řeky byly čistý, tak jak jsem je znal
a zelenější listí, tráva a tak dál.
A delší bejval den, a závaznější slib,
a ruce krásných žen mě hladívaly líp
a kde je dneska asfalt, tam byl tehdy jíl.
Škoda že jsem , co jsem, a kluk, že jsem už byl.
Když jsem já byl tenkrát kluk,
svět na dlani jsem měl a v očích hejno sluk.
I k nebi měl jsem blíž než hvězdář nebo kněz.
Co dneska, co ty víš, jak tehdy voněl bez?
Když jsem já byl tenkrát kluk
to žily písně dýl a sladší měly zvuk.
I řeky byly čistý tak jak jsem je znal
a zelenější listí, tráva a tak dál.
A delší bejval den a závaznější slib
a ruce krásných žen mě hladívaly líp,
a kde je dneska asfalt, tam byl tehdy jíl.
Škoda že jsem co jsem a kluk že jsem už byl...
Zdeněk Borovec
|
*
mimochodem přesně takové rádio míval kroměřížský děda ve Zdounkách,
ladili jsme
Radio Luxembourg, Svobodnou, když jsem já byl...
... to by
mě zajímalo kdo mi tohle zveršuje!

* * *
NE
28/03/2010
00:40
|
Na silnici před ním se
zatřpytilo světélko; chtěl se mu vyhnout, stanul a váhal. Lampa nad stolem,
ohýnek v kamnech, lucerna cestu hledající; nějaká zmořená můrka v něm třásla
křídly po blikajícím světélku. Blížil se loudavě, jako by si netroufal;
postál, hřál se zdálky na vrtivém ohníčku, šel blíž a bál se, že ho zas
vyženou. Zastavil se opodál;
(...)
Nyní se obrátil, dívá se nevidomě do tmy a ptá se vratkým hláskem:
“To
jsi ty, Prokope? Tak pojď, já už na tebe čekám.”
Prokop se nepodivil, jen se mu bezmezně ulevilo. “Už jdu,” vydechl, “vždyť
jsem tak běžel!”
Dědeček k němu přistoupil a sáhl mu na kabát. “Jsi celý mokrý,” řekl káravě.
“Ještě se nastydneš.”
“Dědečku,” vyhrkl Prokop, “víte, že vyletěl Grottup?”
Stařeček potřásl lítostivě hlavou. “A co lidu to tenkrát zabilo! Uhnal jsi se,
viď? Sedni si na kozlík, já tě dovezu.” Cupal ke koníkovi a pomalu mu
odvazoval pytlík s ovsem. “Hý, hý, tak už dost,” šišlal. “Pojedeme, dostali
jsme hosta.”
“Co to vezete pod tou plachtou?” ptal se Prokop.
Dědeček se k němu obrátil a zasmál se. “Svět,” řekl. “Tys ještě neviděl svět?”
“Neviděl.”
“Tak ti to ukážu, počkej.”
“Pojď se podívat. Ale musíš
se ohnout, abys byl… maličký… jako děti. ”
(...)
Míjela alej bříz a jeřabin, chalupy přikryté
duchnou mlhy, kraj spící a pokojný.
“Dědečku,” vydralo se z Prokopa, “proč se mi to
vše stalo?”
“Cože?”
“Proč mne potkalo tolik věcí?”
Starý přemýšlel. “To se jen zdá,” povídal
konečně. “Co člověka potkává, vychází z něho. To se jen tak z tebe odmotává
jako z klubka.”
“To není pravda,” protestoval Prokop. “Proč jsem
potkal princeznu? Dědečku, vy… vy mne možná znáte. Vždyť já jsem hledal… tu
jinou, že? A přece to přišlo – proč? Tak řekněte!”
Stařík přemítal žmoulaje měkkými rty. “To byla
tvá pýcha,” řekl pomalu. “To tak někdy na člověka přijde, ani neví jak,
ale bylo to v něm. A začne kolem sebe máchat –” Ukazoval to bičem, až se
koník polekal a začal uhánět. “Prr, copak? copak?” zavolal tenkým hláskem na
koně. “Vidíš, zrovna tak to je, když sebou mladý člověk hází; všechno se s ním
splaší. A ono není potřeba dělat velké kousky. Seď a dávej pozor na cestu;
taky dojedeš.”
“Dědečku,” žaloval Prokop mhouře bolestí
oči, “jednal jsem špatně?”
“Špatně nešpatně,” děl starý rozvážně. “Lidem jsi
ublížil. S rozumem bys to nedělal, musí být rozum; a člověk musí myslet, k
čemu je každá věc. Třeba… můžeš stovkou zapálit, nebo zaplatit, co jsi dlužen;
když zapálíš, je to jako větší na pohled, ale… Stejně to máš se ženskými,”
dodal neočekávaně.
“Jednal jsem špatně?”
“Cože?”
“Byl jsem zlý?”
“… No, nebylo v tobě čisto. Člověk… má víc myslet
nežli cítit. A ty jsi se hrnul do všeho jako střelený.”
“Dědečku, to dělal Krakatit.”
“Cože?”
“Já… jsem udělal vynález – a z toho –”
“Kdyby to nebylo v tobě,
nebylo by to v tvém vynálezu. Všecko dělá člověk sám ze sebe.
(...)
Stařík hlasitě srkal ze svého hrnéčku. “Tak se
podívej,” řekl, aby něco zamluvil, “co já tu mám namalováno.” Podal mu svůj
hrnéček; byla na něm kotva, srdce a kříž. “To je víra, láska a naděje. Tak už
neplač.” Stál nad ohněm s rukama sepjatýma. “Milý, milý,” mluvil tiše, “už
neuděláš to nejvyšší a nevydáš všechno. Chtěl jsi se roztrhnout samou silou; a
zůstaneš celý, a nespasíš svět ani jej nerozbiješ. Mnoho v tobě zůstane
zavřeno jako v kameni oheň; tak dobrá, je to obětováno. Chtěl jsi dělat příliš
veliké věci, a budeš dělat věci malé. Tak je to dobře.”
Prokop klečel před ohněm a netroufal si
zvednouti oči; věděl nyní, že k němu mluví Bůh Otec.
“Tak je to dobře,” šeptal.
“Tak je to dobře.
Uděláš věci dobré lidem. Kdo myslí na nejvyšší, odvrátil oči od
lidí. Za to jim budeš sloužit.”
“Tak je to dobře,” vydechl Prokop na kolenou.
(...)
Prokopovi se svíraly oči mrazivou něžností.
Vždyť je to… vždyť je to můj nebožtík tatínek, napadlo ho; bože, jak zestárl!
má už takový tenký oškubaný krček –
“Prokope, spíš?” zašeptal starý.
“Nespím,” odpověděl Prokop chvěje se láskou.
Tu počal dědeček měkce prozpěvovat divnou a
tichou píseň: “Lalala hou, dadada pán, binkili bunkili hou ta ta…”
Prokop konečně usnul pokojným a posilujícím
spánkem beze snů.
|
Karel
ČAPEK: Krakatit
audioukázka
... jeden z nejkrásnějších závěrů co znám

* * *
SO
27/03/2010
20:40
Tento týden jsme se setkali zase po čase s kamarádem ze základky Standou
Vinšem - moc příjemné povídání! Živí se jako restaurátor, řezbář, zkrátka co
přijde. A protože šikovným a slušným lidem je třeba dělat reklamu, tady je
ukázka některých jeho prací. Taky mám velkou
radost, že už se pomalu rozjíždí naše společné úsilí na znovuvydání Komenského
Unum necessarium - Jediné jest potřebí. Je
skvělé, kolik se nás do tohohle společného úsilí zapojilo. Už se moc těším na
výsledek!
* * *
Audio ukázky -
myšlenky, které jsem si vyřezal ze zajímavých pořadů ČRo:
▪
pravda o nás samotných, postoj k
ostatním, menšiny (24 sec) → Pavel Kosatík, historik (15/03/2010)
▪
jaký má být učitel, škola, jak učit a co
(81 sec) → Tomáš Garrigue Masaryk, Hovory s T.G.M. - kap.4
▪
jaký má být novinář (1 min 35 sec) → Tomáš
Garrigue Masaryk, Hovory s T.G.M. - kap.11
* * *
Knihy, které jsem si koupil:
▪
KOMÁRKOVÁ, Božena:
Tolerance jako podmínka života, sv.6, Eman, Brno 1999, 213s.ISBN
80-86211-09-6.
▪
KOMÁRKOVÁ, Božena:
Ve světě, ne ze světa, sv.5, Eman, Brno 1998, 134s.ISBN 80-86211-03-7.
▪
KOMÁRKOVÁ, Božena:
O svobodu svědomí, sv.4, Eman, Brno 1998, 153s. ISBN 80-86211-02-9.
▪
KOMÁRKOVÁ, Božena:
Přátelství mnohých, sv.3, Eman, Brno 1997, 125s. ISBN 80-901854-6-0.
▪
KOMÁRKOVÁ, Božena:
Čemu nás naučila válka, sv.2, Eman, Brno 1997, 92s. ISBN
80-901854-8-7.
▪
KOMÁRKOVÁ, Božena:
Lidská práva, sv.1, Eman, Brno 1997, 122s. ISBN
80-901854-5-2.
▪
Boží okno, meditace na cestu k Velikonocům, Eman, 2000, ISBN
80-86211-06-1.
▪
KOMÁRKOVÁ, Božena:
Sekularizovaný svět
a evangelium, Doplňek, Brno 1992, 281s. ISBN 80-901102-9-0.
* * *
|
Jiřina
Šiklová
Několik vět vystihujících stav české společnosti
▪ Před 20 lety se schylovalo ke konci vlády
komunistů nad naší zemí a o tuto změnu jsme aktivně usilovali.
▪ Za 20 let mnozí z nás svým umem, pílí a
inteligencí dosáhli profesních úspěchů a blahobytu, o kterém se nám za
komunismu ani nesnilo.
▪ Budování soukromého úspěchu jsme vykoupili tím, že
jsme až příliš ochotně odevzdali osud věci veřejných do chtivých a chamtivých
rukou.
▪ Skandály dnešních politiků sledujeme se stejným
znechucením jako někdejší tupost těch komunistických. Napříč zemí se rozrostl
bezprecedentní systém korupce na komunální, krajské i centrální úrovni.
▪ Vstupenkou na lukrativní posty polostátních
podniků a organizací s miliardovými rozpočty je legitimace nebo spřízněnost s
velkou politickou stranou.
▪ Nepozastavujeme se nad tím, že v zemi, kde je
pracovní síla 3x levnější než v západní Evropě, je kilometr dálnice 2x dražší.
▪ Nepozastavujeme se nad tím, že narozeniny
primátora či státního úředníka rozhodujícího o miliardách, stojí jeho
“oficiální” roční plat.
▪ Nepozastavujeme se nad tím, že miliardové veřejné
zakázky získá ministrova firma s momentálně neznámým vlastníkem – akciemi na
doručitele.
▪ Nepozastavujeme se nad tím, že bývalý premiér vydělal desítky milionů
na obchodě s akciemi od podnikatele, kterému předtím zajistil miliardovou
dotaci.
▪ Nepozastavujeme se nad tím, že výroba tramvajenky s čipem stojí v
Praze 10x více než v Londýně nebo v Paříži.
▪ Vleklá vyšetřování, když k nim vůbec dojde, končí tím, že obvinění se
neprokázala. Pokud magistrátní úředníci uvíznou v síti policie, tak jedině té
švýcarské nikoli české.
▪ V naší zemi lze dnes ustát jakýkoli skandál, za několik dní ho
překryje ten další.
▪ Hlavě státu, zaměstnané vlastní ješitností a bojem proti nebezpečí
evropské integrace, nestojí korupce za půl slova.
▪ I když je to dnes méně okaté, média vědí o čem psát víc, o čem méně,
o čem nic.
▪ Zatímco v dobách komunismu jsme museli překonávat strach, nyní je
překážkou lenost.
▪ Nadáváme na ceny, ale jsme líní změnit banku nebo telefonního
operátora.
▪ Necháme se stříhat jak ovce. Jsme líní se informovat, vytvářet si,
prosazovat a bránit svůj názor.
▪ Místo přísunu a zpracování informací si vymýváme mozky stupidními
seriály.
▪ Místo zpráv a názorů čteme v bulváru o celebritách, kdo komu zahýbá a
s kým.
▪ Náš národní cynismus se masochisticky vyžívá v tom, jak hrozné panují
poměry a sami kromě vymýšlení vtipů neděláme nic.
▪ Ti přihlouplí se ještě rozčilují nad stotisícovými platy, ale
miliardové causy jim unikají.
▪ Svou lenost pak omlouváme filozofií, že “jsou stejně všichni stejní”,
případně “tihle budou ještě horší”.
▪ Za nezájem a lhostejnost k osudu věcí veřejných zaplatíme vysokou
cenu.
▪ Korupce prodražuje většinu investic financovaných z daní i z
obrovského deficitu. Ukrajuje šance našich dětí, na nichž v soukromí tak
usilovně pracujeme. Zadlužuje zemi, která bude jednou jejich.
▪ Dvě největší strany si rozparcelovaly tuto zemi s tím, že stejně
budeme muset volit jednu z nich bez ohledu na to, jak přezíravě se k nám budou
chovat. Myslí si, že stačí provětrat strašáky, zahrát na strunu sociálních
jistot pro jedny a strunu nízkých daní pro druhé. Technika jejich vládnutí
přitom dlouhodobě vylučuje jedno i druhé.
▪ Monopol jedné strany v naší zemi nahradila střídavá a na komunální
úrovni i společná vláda dvou stran, které se vždycky nějak dohodnou. Je přitom
zřejmé, že i ostatní strany využívají své zaslepeně loajální “fanoušky”,
ochotné jim odpustit úplně cokoli.
▪ Vedení velkých stran sází na to, že se budeme bát zahodit náš hlas
podporou malých, nových či exotických a že nám nezbude než zvolit jejich
oranžovou či modrou košili bližší než toho druhého kabát.
Kolikrát jsme už
slyšeli, že “není koho volit”, mnozí volit nechtějí a nepůjdou. Kolikrát jsme
svou volbu s pocitem studu nikoli hrdosti, zdůvodňovali menším zlem. Není snad
právě takovýto vynucený hlas z rozumu ten “vyhozený”? Jakou cenu má vůbec náš
hlas, když ho dáváme se skřípěním zubů? Nikdo z nás si nedělá iluze, že by
malé politické strany byly lepší a čestnější než ty velké. Moc korumpuje vždy.
Ale absolutní moc korumpuje absolutně. Možná jsme se
někdy ptali našich rodičů a prarodičů: “A proč jste s tím tehdy něco
neudělali?” Připravujme si dnes odpověď pro naše děti. Nemusíte to
podepisovat. Můžete to poslat dál.
Jiřina Šiklová
|

* * *
Video
▪
Václav Bělohradský -
Finanční krize (Interview ČT24 - 19/02/2009) -
01 |
02 |
03 |
▪
Václav
Bělohradský - Společnost nevolnosti (Před půlnocí - únor 2008) -
01 |
02 |
03 |
▪
Václav
Bělohradský - Vztah vědy a politiky -
01 |
02 |
03 |
▪
Václav
Bělohradský - O vztahu církve a tradice
▪
Václav BĚLOHRADSKÝ a Tomáš HALÍK o církvi
▪ Erazim
KOHÁK - Evropská demokracie a její krize -
01 |
02 |
03 |
04 |
* * *
. . . A DO
N I C H !!!

ST
24/03/2010
01:40
A tak si říkám, proč se vlastně v Brně o Velikonocích nehrají
Matoušovy nebo Janovy pašije? Jsme na to moc malé město? Není kdo by to
zaplatil? Nedá se tomu nějak pomoct? Nedávno jsem pohledem zavadil o kontakt
na osobu, která náš Velikonoční festival spolupořádá, tak mi připadá, že je
nejvyšší čas se o ten další rok trošku začít zajímat. Nezapomenu na Velký
pátek pár let zpátky, kdy jsem v Lipsku u Tomáše, téměř bez eura v kapse,
poslouchal za dveřmi kostela a byl možná ještě nervóznější, než kdybych seděl
uvnitř v lavici.
Vybírám ukázku a
vidím, jak je hrozně těžké najít takovou, která by nejlépe odpovídala tomu, co
za skladbou cítím. Představu mám, ale stále nenacházím. Tak co tu máme?
▪
Simon Rattle
Smyčce, které tolik drží
celou osu úvodního chorálu (Herr, Herr Unser Herschen...) jsou jakési vlažné,
nevýrazné, místo toho je stále přebíjí hoboje přetahující se s flétnami a celé
to bublání až vření v podstatě zastírají. Zpěv charakterizuje veliká, měnící
se dynamika, ta mi připadá jaksi přehnaná, i když možná..., možná že barokní
manýry byly takové - baroku tedy rozhodně stále ještě moc málo rozumím. /Musím
přiznat, že daleko víc než o dobovou autenticitu mi jde vždy spíš o vyjádření
vlastního vnitřního pocitu./ Tři výkřiky ve kterých sbor zvolá "Herr"
odstupňovaně a stále se zjemňujíce působí docela hezky, nicméně... ... a právě
tohleto "Herr" je docela zajímavý prvek. Přemýšlím o tom jak se vlastně v
hudbě dá provést takový výkřik? Jaký je vlastně výkřik? Hmm, tak je nahlas,
silně, tak, aby mě bylo slyšet, většinou taky krátce! Člověk se většinou
soustřeďuje na to, aby ho někdo na druhé straně uslyšel, zachránil, a tak dá
veškerou svou sílu právě do toho krátkého důrazu. Přesto mám pocit, že tu jde
ještě o něco jiného. Není to totiž výkřik ze strachu z nebezpečí, není to
okřiknutí dítěte, které zlobí, není to tak úplně ani křik tonoucího o pomoc,
protože ten se ještě, pokud mu trochu síly stačí a naděje (břeh) je na dohled,
snaží trochu plavat, že?
A proč tolik řečí? Chybí mi v něm - v tomhletom "Herr"
- zkrátka naléhavost. Pokora, smutek z utrpení druhého, prosba,
odevzdanost, snad možná i trochu zoufalost. /Ostatně, copak se v
čase ukřižování učedníci sebrali a šli slavit, že jsou Ježíšovou smrtí konečně
spasení? Myslím, že byli spíš docela mimo a hlavně nerozuměli a nechápali jak
to všechno mohlo dojít až takhle daleko?/ Tak snad pro to všechno bych své "Héérr"
protáh klíďo až do druhé doby.

... nicméně POZOR "Ne každý kdo
mi říká: Herr, Herr..."
znáte to
- - -
Je
zvláštní, kolik toho člověk dokáže nažvanit o jednom slově.
Vždycky mě
v té souvislosti napadá trest praktikovaný v našem skautském oddílu,
při kterém
měl hříšník souvisle po jednu minutu mluvit o dlažební kostce.
- - -
▪
Leo Kremer (Kazaň)
... z téhle verze dostávám pocit, jak bych spadl do bubnu s máchajícím se
prádlem (Proč takový ostinátní důraz?)
▪
Masaaki Suzuki ...
pěkně vypíchnutá místa, moc hezky diriguje pan Suzuki, čistě, přesně
▪
John Eliot Gardiner ...
tohle je hezké provedení!
▪
Stephen Cleobury ...jojó,
chlapecký sbor, to je věc!!
Bez ohledu na odchylky od
vlastních představ se stejnak skláním před všemi, které jsem poslouchal,
i bratry Tatary z Kazaně. Je to hrozná dřina nacvičit takovou kládu. Ale stojí
to za to!
* * *
NE
14/03/2010
00:50
Nový dopis od Bharati -
mrkněte se!

BEZ MÁMY ←
A co zvážit na příští rok třeba tohle
(zdroj:
Marťa Hajková)
SO
13/03/2010
00:59
Blíží se Velikonoce, nekrásnější svátky v roce, je pátek večer - konec všech
pracovních a školních povinností, čas na čtení, poslech, psaní, pár poznámek
"do deníčku".
Dnešní
večer to bude trošku netradiční provedení Bachových Matoušových pašijí - ti
pánové a dámy ve svetrech, mikinách a flanelových košilích totiž nejsou
součástí publika, nýbrž interpreti! Zajímavý nápad, hudba působí civilně,
přirozeně - pár kamarádů se zkrátka večer sešlo trochu si zamuzicírovat, žádné
manýry, přehnaná gesta, těžký patos. Zkusme na chvilinku vypnout a zapnout
Jonathanna Millera s jeho souborem.

J. S. BACH: Matoušovy pašije,
BWV 244 -
wiki | info |
noty |
Jonathan Miller (1994) - |
01 |
02 |
03 |
04 |
05 |
06 |
07 |
08 |
09 |
10 |
11 |
12 |
13 | 14 | 15 |
16 |
17 |
18 |
* * *
Nové knihy:
▪
NĚMEC, Petr:
Osoby Nového Zákona, 1.vyd., Veduta, 230s. ISBN: 978-80-87229-03-3.
▪
LEMAN, Kevin:
Sourozenecké konstelace, 4.vyd., Portál, 2000, 223s., ISBN:
978-80-7367-507-3.
▪
ARISTOTELES:
Magna moralia, 1.vyd., Rezek, Praha 2005, 178s. ISBN: 80-86027-22-8.
▪ COVEY,
Stephen R.:
7 návyků skutečně efektivních lidí, 1.vyd., Management Press, 2006,
342s. ISBN: 80-7261-156-9.
* * *
NE
07/03/2010
23:59
V průběhu tohoto týdne mě zaujalo několik věcí, které bych si touto formou rád
poznamenal - možná, že by níže uvedené myšlenky mohly oslovit i někoho
dalšího. Protože mi připadá, že malý komentář nemůže být na škodu, alespoň
malé uvedení některých z nich. ČRo6 vysílá obrovské množství kvalitních pořadů
na nejrůznější témata, z nichž velká většina je dostupná ke stažení na
internetu. K těm, které stojí za to sem tam poslechnout patří i
Politická literatura na českých pultech. Odpůrcům politiky jen tolik,
že témata schovaná pod touto hlavičkou jsou obecně společenskovědní, takže
netřeba se obávat - ani já moc nemiluji nekonečné rozbory a komentáře všech
těch tahanic a rozepří, kterými nás média denně krmí. Vybírám proto 3 ukázky z
nichž první je tematicky věnovaná vzdělání, vysokému školství a výzkumu, druhá
je velice zajímavou studií, jež shrnuje způsoby a proces demokratizace ve
státech postižených totalitou (mimo jiné i s návody jak režim rozkládat,
svrhnout, převzít moc apod. - tyhle pasáže mě velice pobavily při představě,
že by podobnou knihu drželi v ruce třeba naši soudruzi před 30ti lety
),
třetí je už ze všeho nejvíce životopisná, líčící osudy některých z rodiny Baťů i s
ohledem na prvorepublikové problémy v tehdejším Československu. K jednotlivým
pořadům doplňuji výpisky, které mě zaujaly:
Mluvené slovo
▪
K. P.
Liessmann - Teorie nevzdělanosti (01.03.2010 - 20:10)
Chcete-li
se pobavit, zde ukázka výzkumů, na které jdou také peníze ze státních
rozpočtů!! Nabízí se otázka: nemělo by se více zveřejňovat, jakéže to objevy
jsou např. i u nás placeny z veřejných peněz? Nepáchají i naši vědci podobná
úžasná zjištění, které byly doposud sice zatím neobjasněny ale ve výsledku
jsou vlastně naprosto neužitečné a k ničemu? → |
sloni |
umělé stromy |
početí chlapce |
spánek |
|
Homo homine lupus
Lidé se zpravidla při hledání výhod pro sebe
vzájemně ostražitě pozorují a naše společnost založená na konkurenci povýšila
tento na odiv stavěný vlčí postoj na oslavovaný princip.
|
|
Jak
hodnotit jednotlivé vědce - má to vůbec smysl?
(46:06-46:36)
... takový Immanuel Kant, ten přece, když nastoupil na vysokou
školu, tak přestal odborně psát, protože se věnoval škole (!) a deset let nic
nepublikoval. Dneska by ho z každé školy vyhodily, protože nemá vědecké
výsledky...
|
|
Výkonnostní body
(kredity), jejich odůvodnění formou mezinárodní mobility studentů (např.
Erasmus) a možný výsledek celého procesu:
Měříme jimi - údajně - pracovní objem jaký student potřebuje
pro dosažení určitého cíle. Kredity či výkonnostní body udělované za určité
studentské aktivity, teoreticky nejen za semináře a přednášky, nepředstavují
tedy žádný obsahový ekvivalent studia, nýbrž porovnávají jen vynaložený
pracovní čas. Patří k ironii světových dějin, že marxistické učení o hodnotě
vynaložené práce, které ekonomická věda s pohrdáním odsunula na smetiště
dějin, se v evropských vzdělávacích plánech dočkalo radostného návratu.
Hodnota studia se měří podle průměrného pracovního času, který na ně byl
vynaložen. Teď už je třeba jen dosáhnout toho, aby byly v evropských
studijních oborech názvy přednášek a seminářů a modulů všude stejné, posléze
se všude bude vyučovat anglicky a na základě toho doufat v normativní moc a
evropské vysoké školství bude sjednocené takovým způsobem, že bude skutečně
možné studovat všude všechno. Takže pak, může každý klidně zůstat doma.
|
Otázka, která mě v
souvislosti s posledním odstavečkem ještě napadá je do jaké míry jsou uvedené
kredity skutečně odrazem oné potřebné námahy, kterou musí student vynaložit
pro úspěšné absolvování předmětu? Není to často spíše tak, že ústav / katedra
léta letoucí učí to stejné a teď najednou musí přidělit body, které by měl
budoucí absolvent za dobu studia zvládnout (tedy 300), a tak uvedené penzum
prostě a jednoduše rozškatulkuje tak, aby to vyšlo? Vsázím boty na to že za B
je správně! Důvodem je jednak to, že "úroveň námahy" u předmětů různých škol a
oborů je dosti nepoměřitelnou krom toho individuální veličinou, druhý argument
je možné zjištění, po kterém by se lehce mohlo stát, že určitá skupina
studentů by např. současné magisterské studium zvládla v klidu za 3,5 roku a
to by zkrátka nešlo. (rozuměj: ...se nám nehodilo). Proč je studium často tak
zbytečně dlouhé a tak málo praktické? Otázek se vynořuje celá řada a už vidím,
že se budu muset sám zabrzdil, ale přeci jen si neodpustím ještě jednu
poznámku. Všiml si u nás někdo jak úroveň vysokých škol klesá? Stojíme opravdu
o toto vytoužené zvýšené procento vysokoškoláků tak, jak si to kdysi kterási
vláda dala do svého programu? Měl by být v budoucnu handikep nemít vysokou
školu, ale být třeba jen dobrý instalatér? Proč? Víme o tom, že leckterý
současný absolvent vysokoškolák by nebyl za první republiky schopen dostudovat
ani gymnázium? Na co si hrajeme? Na vzdělance? Naše třídní učitelka na nižším
stupni gymnázia říkávala: chytrý podvodník je vždycky daleko nebezpečnější než
ten hloupý. Chceme si vychovat takovouto elitu? Nebo dáme prostor jen těm,
kteří dokážou opravdu zatnout zuby, něco obětovat a skutečně se ve
výsledku věnovat tomu co studovali? Proč tak velké procento (možná i polovina)
absolventů pedagogických fakult vůbec netouží po tom živit se učitelstvím? Je
tohle dobrý vklad do budoucnosti našich dětí? Zdá se, že pokračování nechám na
příště a zkusím znovu dohledat článek, který tohle vše mnohem lépe shrnul už před
pár lety.
- - -
▪
Samuel
P.Huntington - Třetí vlna - demokratizace na sklonku 20.století
(14.12.2009 20:10)
Proměnné o nichž se tvrdí, že se nějak podílejí na demokratizaci a podporují
demokracii:
* Vysoká celková úroveň hospodářského blahobytu
* Poměrně rovnoměrné rozložení příjmů a nebo bohatství
* Tržní hospodářství
* Hospodářský rozvoj a sociální modernizace
* Vláda feudální aristokracie v nějakém období dějin v dané společnosti
* Nepřítomnost feudalismu v dějinách dané společnosti
* Silná buržoazie (Bez buržoazie není demokracie - Berington Moore)
* Silná střední třída
* Vysoká úroveň gramotnosti a vzdělání
* Instrumentální spíše než konzumní kultura
* Protestantství
* Společenský pluralizmus a silné zprostředkující skupiny
* Rozvoj politické soutěživosti již v době, kdy se politického dění účastnili
jen nemnozí
* Demokratické struktury autority uvnitř jednotlivých sociálních skupin,
zvláště těch které mají bezprostřední vztah k politice
* Nízká úroveň společenského násilí
* Nízká úroveň politické polarizace a extrémizmu
* Vedoucí političtí představitelé oddaní ideji demokracie
* Historická zkušenost britské kolonie
* Tradice snášenlivosti a kompromisu
* Okupace prodemokratickou cizí mocností
* Vliv prodemokratické cizí mocnosti
* Touha elit napodobovat demokratické státy
* Tradice úcty k zákonům a právům jednotlivce
* Komunální, etnická, rasová, náboženská stejnorodost
* Komunální, etnická, rasová, náboženská různorodost
* Konsenzus ve věci politických a sociálních hodnot a nepřítomnost konsensu ve
věci politických a sociálních hodnot
Směrnice pro demokratizátory:
1. série:
Jak reformovat autoritářské systémy?
2. série: Jakým způsobem lze autoritářské režimy svrhnout?
3. série: Jak dojednat změnu režimu?
4. série: Co počít se zločiny autoritářského režimu?
- - -
▪
Miroslav Ivanov: Zpráva o životě a smrti Jana Bati (04.01.2010 20:10)
Co jsem si
odnesl? Jan Baťa byl v podstatě skvělý člověk!
|
Žijeme v demokracii. Když máte plány, které mohou být užitečné všem,
oznamte je veřejně a přesvědčte lidi o tom, že jim budou prospěšné. V
demokracii má každý právo a dokonce povinnost - občanskou povinnost -
upozornit na věci veřejně prospěšné, protože v demokracii se stane
skutkem jenom to, co chce většina a čemu lidé rozumí.
Edvard Beneš |
* * *
A přidávám,
ještě několik hezkých myšlenek navíc: (...díky Lenko!)
|
Spal
jsem a zdál se mi sen, že život je radost,
vzbudil se a viděl, že život je povinnost,
konal jsem, a hle: povinnost se stala radostí.
Rabíndranáth Thákur |
|
Nemusím zvítězit, ale musím být poctivý.
Nemusím uspět, ale musím splnit to,
k čemu mě vede moje světlo.
Abraham Lincoln |
|
Ne
na tom, co děláte jednou za čas,
ale na tom, co děláte den za dnem,
nejvíce záleží.
Jenny Craig |
|
Vědět, co je správné, a neudělat to,
je nejhorší zbabělost.
Konfucius |
* * *
Největší blbost minulého
týdne?
Postní kalendář - na způsob
toho adventního - prodávaný v Intersparu. Lidi už asi prostě neví jak a na čem
by vydělali. Opravdu se nikdo nezamyslel nad tím, že před Velikonocemi je doba
postní a ta má svůj základ, alespoň co se týče názvu, ve slově půst? Měli
bychom si - nebo lépe řečeno v dnešní liberální době "máme možnost" si něco
odepřít v kontextu toho co bude následovat, co čteme v Bibli a co očekáváme.
Jak tedy lépe oslavit půst než tím, že si dám pěkně po ránu malou čokoládku,
že ano?

NE
21/02/2010
20:00
▪
Osobnosti na ČT24:
Václav Cílek - "Během pěti let se svět dostane do problémů s těžbou
ropy"
▪
Václav Bělohradský - Vztah vědy a politiky -
01 |
02 |
03 |
04 |
05 |
06 |
▪
Václav
Bělohradský a Tomáš Halík - O církvi
▪
Český
překlad Tóry - nový překlad "online"
* * *
Trocha EKO výchovy:
→
Přírodu nejvíce ničí nevratné sklo a plechovky, tvrdí ministerská studie
→
Analýza volně pohozených odpadků (... jací jsme bordeláři)
→
Recyklace skla
(... jak to vlastně funguje)
→ Napos (...firma recyklující skleněný
odpad)
ST
17/02/2010
2:20
Kdybych jeden den nepracoval, měl bych pocit, že kradu.
Louis Pasteur
NE
14/02/2010
18:00
Štěstí je odměna těch, kteří ho nehledají.
* * *
Za všechno
co máme vděčíme Bohu.
SO
13/02/2010
15:00
Knihy
▪
VELLA, Elias:
Ježíš
- lékař těla i duše, KNA, 2006, 351s., ISBN: 80-7192-851-8.
▪
ČAPEK, Karel:
Hovory s T.G.Masarykem, František Borový, Praha 1947.
▪
MONTEFIORE, Simon Sebag:
Slova, která
změnila svět, Víkend, 2009, 224 s., ISBN: 978-80-7433-012-4.
▪
ROBINSON, John A. T.:
Čestně o Bohu,
Váhy, 1969.
* * *
Články
▪ RESPEKT
6 - Paní profesorka Božena Komárková (Pavel Kosatík) - moc zajímavá
paní!
→ životopis:
Božena Komárková
→
knihy:
Tolerance jako podmínka života,
Ve světě a ne ze
světa, Božena Komárková a její hosté
→ audio: Kořeny - 07.11.2007 -
Teoložka
Božena
Komárková [mp3]
→ písnička: Pomoz mi,
můj Pane, abych nežil planě, abych nežil planě tam, kde chceš mne mít.
Pomoz, Pane milý, abych měl dost síly, abych měl dost síly bližním odpustit.
Pomoz, když se bojím, ať vždy pevně stojím, ať vždy pevně stojím tam, kde
nutný jsem.
Pane, slyš mé přání, vzdal vše co mi brání, vzdal vše, co mi brání být tvým
člověkem.
▪ RESPEKT
6 -
Třikrát sláva cukru a biči ... proč se vyplatí nechat zaměstnancům
volnost (The Economist)
▪ RESPEKT
6 -
Pořadník na bílá místa ... amatérský badatel vydal úspěšnou
historickou publikaci o jihlavských Němcích za protektorátu
Pochopte - tohle je veřejná soutěž, ty já si nekupuji a neumím si
představit, jak by to pro nás někdo mohl ušít, prohlásil do novinářského
mikrofonu podnikatel a svého času proslulý tvůrce nesplaceného
sedmimiliardového dluhu u IPB Antonín Charouz poté, co jeho firma dovážející
fordy vyhrála tendr na dodávku aut pro Českou poštu; úředně stanovenou
podmínkou vítězství bylo dodat vůz o minimální nosnosti 1600 kilogramů, kterou
má na tuzemském trhu pouze a jedině Ford.
- - -
V Brně zahájila činnost dobrovolná síť restaurací, které odpoledne
odevzdávají své neprodané porce obědů humanitárním organizacím, jež je pak
rozdávají lidem bez domova. !!!
- - -
Prvních 100 dobrovolníků se v Hustopečích přihlásilo
na brigádu k záchraně tuzemské rarity: půlstoletí starého mandloňového sadu,
který nad městem kdysi pro vlastní zásoby vysadila čokoládovna Zora a který
pak zpustl, když se mandle začaly skoro zdarma dovážet z Kalifornie.
* * *
Mluvené slovo
▪ Jak to
vidí... - 02.02.2010 -
Jaroslav Maxmilián Kašparů - SKVĚLÉ! →
▪ Jak to
vidí... - 11.02.2010 -
Jiřina
Šiklová - BEZVA! →
▪ Jak to
vidí... - 12.02.2010 -
Ivan
Kraus - SKVĚLÉ! → citace australského premiéra k aus. muslimům žijící
dle práva šaríja
▪
Náboženské vysílání:
→
Audiovýklad Bible |
Kořeny |
Ranní úvaha |
Slovo na neděli
| Doteky víry (SO)
| Doteky víry
(NE) | Zaostřeno na
církve |
* * *
Hudba
▪ Astor
Piazzolla - Libertango
- krásně zahrané
▪ Astor
Piazzolla - Adios
Nonino - Montreal International Jazz Festival (1984)
→
no, to má aspoň náboj! Krásně zahraný klavír, pak se ze tmy vynoří bandoneon,
akcent vždy přesně tam, kde má být, každý zapálený a úplně ponořený do
muziky...
ÚT
26/01/2010
21:55
▪ Ranní Slovo -
Desatero
přikázání - biblický text: Exodus 20, 1-17 →
mp3
ÚT
26/01/2010
0:47
▪ BACH, Johann Sebastian:
Schmücke dich, o liebe
Seele (BWV 654) - Ton Koopman, organ
SO
16/01/2010
16:30
...tož, co nového?

Knihy
▪
KOLAKOWSKI, Leszek:
Malé
úvahy o velkých věcech, Academia, 2004, 230 s., ISBN: 80-200-0966-3
▪
HEIDEGGER, Martin:
Věda,
technika a zamyšlení, Oikoymenh, 2004, 64s., ISBN: 80-7298-083-1.
▪ PŘIBÁŇ,
Jiří: Jací
můžeme být? Sociologické nakladatelství (SLON), 2004, 120s., ISBN:
80-86429-30-X.
▪
KOMENSKÝ, Jan Ámos:
Jednoho jest potřebí, (překlad Dr. Jaroslav Ludvíkovský), Nákladem
Jana Laichtera, Praha, 1920, 211s.
* * *
Články
▪ Jan
Nepomuk JIŘIŠTĚ:
Není tu
náboženská poušť, Týdeník Respekt č.2 (11.-17.leden 2010)
...zbožnost je náklonnost nebo otevřenost ke všemu dobrému (Tomáš Akvinský:
Suma theologica)
* * *
Poslech
▪ Ranní
Slovo - 03.01.2010 -
Modlitba apoštola Pavla - (Biblický text: Efezským 1,15-19)
▪ Ranní
Slovo - 27.12.2009 -
Principy správného křesťanského života (Biblický text: Koloským
3,1-25)
▪ Ranní
Slovo - 08.11.2009 -
O
omylech zbožných lidí a o daru chudé vdovy (Biblický text: Marek
12,35-44)
* * *
PÁ
09/01/2010
18:30
Bohužel nemám vůbec čas psát zajímavosti na tyhle stránky pro množství věcí do
školy, práci s knihami pro antikvariát, disertací, ..., a tak dnešní poznámku
omezím na několik odkazů z oblasti hudby, která snad dokáže trochu zpříjemnit
dlouhé zimní večery. Ukázky rozdělím do 4 částí:
[1]
Několik nových objevů - skladatelé, o kterých jsem nikdy ani neslyšel a přitom
vytvořili krásné věci - takové nálezy mě vždycky potěší!
[2]
Pár známých a osvědčených skladeb v nové zajímavé interpretaci.
[3]
Improvizace jako projev opravdového muzikantství.
[4]
A trocha hudebního humoru, který je v tomto případě naprosto nedostižný - to
opravdu stojí za vidění!!!

* * *
▪
Adolf von HENSELT
(1814-1889)
Co
říká zahraniční wikipedie? Německý hudební skladatel a klavírista narozený v
bavorském Schwabachu. Od 3 let hrál na housle. Po získání finanční
pomoci od krále Ludvíka I. Bavorského odjel studovat k Hummlovi do Výmaru a za
několik měsíců odtud dále do Vídně k Antonu Brucknerovi. Udělal velkou
kariéru jako koncertní klavírista. V roce 1837 se usadil ve Vratislavi, kde se
oženil s Rosalií Vogelovou, ale už v následujícím roce se oba přestěhovali do
Petrohradu, kde byl již dříve velmi vítaným hostem u zdejšího dvora. Stal se
zde
dvorním klavíristou a "ředitelem hudebních studií" na Carském institutu pro
vzdělávání žen. V roce 1876 byl povýšen do šlechtického stavu a v Petrohradě
žil prakticky až do své smrti.
Charakteristická pro jeho hru
byla kombinace Lisztovy zvučnosti a Hummelovy plynulosti. Jeho hudba byla plná
poezie, pozoruhodná pro velké využití rozšířených akordů a perfektní techniku.
Dokonce i Liszt jej obdivoval! Jeho vliv na další generaci ruských klavíristů
byl obrovský. Henseltova hra a výuka byla základem vzniku celé Ruské hudební
školy, kterou "spoluzaložil" s irským skladatelem a klavíristou Johnem Fieldem.
Sergej Rachmaninov jej držel ve velké vážnosti, a považoval jej za jeden
ze svých nejdůležitějších vlivů.
V dnešní době je jako skladatel nejčastěji připomínán díky krátkým skladbám,
často poměrně sentimentálním → Frühlingslied
(Jarní píseň) nebo Si oiseau j’étais (Kdybych byl pták). Jeho
Klavírní
koncert f moll op.16 byl ve své době jednou z nejhranějších
skladeb v Evropě. I přes svůj poměrně dlouhý život nicméně přestal komponovat
už ve třiceti letech. Důvody jsou jasné: chronické trémy, hraničící s
paranoiou, způsobily, že se v 33-ti stáhl i z koncertních pódií. Škoda, že?
→
Etudes Op. 2 - |
No. 1 | No. 2
| No. 3 | No. 4
| No. 5
| No. 6 | No. 7 | No. 8 | No. 9 | No. 10 |
No. 11
||
noty ||
→
Etudes Op. 5 - |
No. 1 |
No. 2
| No. 3 | No. 4 | No. 5 | No. 6 | No. 7 |
No. 8
| No. 9 |
No. 10 | No. 11 ||
→
odkazy: Henselt Society
| noty |
▪
Sergei LJAPUNOV (1859-1924)
→
Transcendental Etude Op. 11, No. 4 "Terek"
→
Transcendental Etude
Op. 11,
No. 6 "Storm"
→
Transcendental Etude
Op. 11,
No.9 'Aeolian Harp'
▪ Charles-Valentin
ALKAN (1813 - 1888)
→
Etude No.
6 Op. 35
→
Trois
Etudes de Bravoure: Prestissimo
→
Trois Improvisations Dans le Style Brillant, No. 3, Op.12
→
Le
Festin d'Esope
▪ Felix
BLUMENFELD (1863-1931)
→
Etude
"Sur mer"
→
Etuda Des
dur
* * *
▪
Maurice DURUFLÉ: Suite pour Orgue Op. 5 - Toccata
→
Virgil Fox | celá skladba -
Prélude - Sicilienne - Toccata |
→ John
Scott (St. Paul's Cathedral, London)
→
Julien
Bret (Cavaillé-Coll, Saint Ouen, Rouen)
▪
Charles Maria WIDOR: Symphony No.5 f moll - Toccata
→
Frederick Hohman (Basilica of the Sacred Heart, Newark, New Jersey)
* * *
▪
IMPROVIZACE
→
Victimae
Paschali Laudes - improvizace Daniel ROTH (St. Sulpice, Paris)
→
Ein feste Burg ist unser
Gott - improvizace Maria Scharwieß ()
* * *
▪
Viktor BORGE



→
Tak pane kolego, tady je to moje, sem mi nelezte, jo? →
Ferenc Liszt: Uherská rapsodie č. 2

→
Kurňa, jak to jenom patří? →
Gioachino
Rossini: Vilém Tell
→
Kdo to tady kazí? →
Čajkovskij: Klavírní koncert b moll
→
Mistře, poslední zkouška, za chvilku jedeme na živo! →
Frederyk
Chopin: Valčík cis moll
▪ NOKIA - ... no, očividně z
toho už mnoha lidem hrabe!
→
Nokia
Fugue (Op. 31)
→
The Cell
Phone Waltz
→
The
Tarrega tune and not Nokia - ukradená melodie? :-)
→
Valse
Irritation d'après Nokia
* * *
PÁ
01/01/2010
15:30
Nemiluju našeho pana prezidenta, přesto se mi líbilo hned několik myšlenek z
jeho projevu. Myslím, že byly lidské, praktické, povzbuzující, pravdivé,
zkrátka státnické jak má být. Tady jsou:
(...) V životě naštěstí jde i
o jiné věci než o politiku a ekonomiku. Za statisticky zprůměrovanými čísly se
odehrávají velmi různorodé lidské životy a pro mnohé byl loňský rok jistě
rokem šťastným a úspěšným. Závisí to na řadě dalších věcí – jako je dobře
fungující rodina, pevné mezigenerační vztahy, vzájemná tolerantnost a
citlivost k blízkým. Nezapomínejme na ně ani i v roce dnes začínajícím.
(...) Někteří politici se spoléhají na to, že účty za jejich dnešní chování,
za jejich fantazírování a nerealistické sliby nebudou ke splácení předloženy
jim.
(...) Budoucnost začíná už teď a o tom, jaká bude, rozhoduje to, co uděláme
dnes, zítra a v každém dni následujícím. Co potřebujeme, je pevný, dlouhodobě
stabilní a velmi praktický kompas kudy a jak dál jít. Ten musí být založen na
víře v rozumnost chování skutečně svobodných občanů a nikoli na důvěře ve
spásnou roli státu. Dělejme proto každý z nás to, co umíme, co děláme rádi,
co můžeme nabídnout ostatním. Nenechme si od nikoho přikazovat, co máme dělat.
Věřme své vlastní intuici, svým přirozeným zájmům a motivům, a podle nich
jednejme. Dělejme to, co je v souladu s naším vědomím toho, že existuje
cosi, co nás přesahuje a čeho jsme součástí. Hledejme si to každý sám za
sebe a pro sebe.(...)
Pomáhejme potřebným, ale hlavně pomáhejme tam, kde to má smysl a kam
dohlédneme. To je většinou nedaleko od nás. Dříve než pošleme peníze na konto
nějaké organizace, která jich část přepošle do zahraničí, podívejme se, jak
žijí naši sousedé, jak žijí lidé v našem domě, v naší vesnici, v našem městě.
Rozhlížejme se kolem sebe. Žijme více v realitě skutečné, než realitě
televizní. Dělejme věci, o kterých jsme přesvědčeni, že mají smysl, ne jen ty,
kterým je tleskáno.
Šetřit – tedy chovat se racionálně a odpovědně k tomu, co nám příroda nabízí –
je absolutní povinností každého a vždy (...)
* * *
Škoda každého dobrého slova, které se neřeklo.
Jiří Stránský
* * *