| 2003 | 2004 | 2005 | 2006 | 2007 | 2008 | 2009 | 2010 | 2011 |

PO             01/11/2010             23:29


V posledních dnech jsem přehrál pár starých protestantských chorálů, které mě přivedly k tomu prozkoumat trochu různá zpracování téhož.   A tak jsem vybral pro ukázku "Otčenáš", melodii, která je podle tradice připisována už sv. Tomáši Akvinskému († 1274). V katolickém kancionálu má č. 717 - zde s názvem: Sióne, chval Spasitele (nápěv A), další několikeré zpracování Bachovo a jednu Mendelssohnovu sonátu se stejným motivem přidávám níže. Co, bych moc rád doporučil je kniha norského sociálního antropologa Thomase Hyllanda Eriksena Syndrom velkého vlka, kterou letos vydalo nakladatelství Doplněk (momentálně už bohužel, nebo vlastně bohudík, rozebránou). Nabízí spoustu pravdivých úvah k současnému světu, naší západní civilizaci, blahobytu nás všech a určité "bezvýchodnosti" tohoto stavu. Mimo to je napsána velmi prostě a věcně, tedy způsobem, který dnes není od univerzitního profesora snad už ani neočekáván. Z výtvarna se mi velice zalíbil John Everett Millais (1829-1896), anglický malíř a ilustrátor, představitel Prerafaelitů, tedy skupiny jakési další renesance renesance, resp. Rafaela a jeho předchůdců. Přestože ve mě podzim vyvolává asociace spíš impresionistické, tenhle objev, který má často blíže spíš k realismu mě opravdu nadchl (dále viz např. Kristus v domě svých rodičů, John Henry Newman, Ofélie).
 

 

Duch Boží vane kde chce a není vázán ani konfesí ani atheismem.

Božena Komárková
brněnská teoložka a filosofka

 

    ... k zamyšlení:
     ▪ ERIKSEN, Thomas Hylland: Syndrom velkého vlka, Doplněk, 2010, 216s. ISBN 978-80-7239-244-5. - poslechněte si
     ▪ SMÉKAL, Vladimír: Víš, jak žít?, Cesta, Brno 2006, 60s. ISBN: 80-7295-089-4.
     ▪ SMÉKAL, Vladimír: O lidské povaze, Cesta, Brno 2005, 204s.  ISBN: 80-7295-069-X.
 

    ... pro oko:
 

 

John Everett Millais
Autumn leaves (1856)

 


 

John Everett Millais
Madeleine undressing (1863)

   ... pro ucho:
     ▪ SHAHRAD, Cyrus: Tajemství Vatikánu, Brána, 2009, 192s. ISBN: 978-80-7243-421-3. - poslechněte si...
     ▪ ERIKSEN, Thomas Hylland: Syndrom velkého vlka, Doplněk, 2010, 216s. ISBN 978-80-7239-244-5. - poslechněte si...
     ▪ Jak to vidí...  Václav Malý - 29.10.2010 08:30
     ▪ Jak to vidí...  Tomáš Halík - 27.10.2010 08:30
     ▪ Jak to vidí...   Jiřina Šiklová - 12.10.2010 08:30 ...skvělé jako vždy
     ▪ Jak to vidí...   Jan Petránek - 08.10.2010 08:30

 

  ... pro potěchu ducha:
    ▪ BACH, Johann Sebastian: Vater unser im Himmelreich, BWV 636 - poměrně hybné, téma soprán (Varhanní knížka, BWV 599-644)
    ▪ BACH, Johann Sebastian: Vater unser im Himmelreich, BWV 682 - moc tečkovaného rytmu, kulhavé, nepřehledné
    ▪ BACH, Johann Sebastian: Vater unser im Himmelreich, BWV 683 - drobná předehra, hezká!
    ▪ BACH, Johann Sebastian: Vater unser im Himmelreich, BWV 738 - tenuto, nejklidnější ze všech, pěkné!
    ▪ BACH, Johann Sebastian: Vater unser im Himmelreich, BWV 762 - téma začíná v basu, potom soprán
    ▪ MENDELSSOHN-BARTHOLDI, Felix: Sonáta č.6, Op.65 - na téma chorálu Otče náš, který jsi v nebesích
    ▪ BRAHMS, Johannes: Preludium g moll - do dneška mně neznámé, nezní vůbec špatně ;-)

 

 

Člověku jde dnes v životě o život mnohem později než tomu bývalo v dřívějších dobách.
...možná proto, že je tak ničím neomezený, "svobodný" a bez řádu,
... možná právě proto je i tak bezstarostný a "helejakovpohodě"
... stejně tak moc jako pohlcený pseudostarostmi a nenaplněný.

PJ

 

PO            27/09/2010            23:40



Já mám samotu rád..
... ale musí byt pri tom zo pár ľudí.

Milan Lasica
Nekonečná - Nevystupovat! (1:17:50)

 


ČT            19/09/2010            23:56



Pomalu začíná babí léto, po tom opravdovém snad nejhezčí roční období - jestli ne vůbec to nejhezčí! Ozývají se školní povinnosti a pomalu klesá tempo těch pracovních - letní měsíce bývají vždycky v geodézii nacvaklé. Ráno, když utíkám na tramvaj lovím narychlo z knihovny nějakou tu zajímavou knížku - tento týden to byla Tolstého Kreutzerova sonáta, poměrně zajímavý příběh vykreslující na svou dobu dost revoluční názory na lásku, manželství, sexualitu, rozvod, společenské rituály a samozřejmě - jak už to u Rusů občas bývá - i pocit viny, se kterým se musí popasovat hlavní hrdina Pozdnyšev poté, co zabije svou nevěrnou ženu. Téma i knihu znám už dlouho, ale nějak mi přišla chuť přečíst si ji ještě jednou. Na celém tématu je zajímavé i množství zpracování, které se za posledních 200 let k tomuto názvu navršilo - paradoxně ke jménu, jež s ním nikdy vlastně ani souviset nemělo:

BEETHOVEN - Houslová sonáta č. 9 (1803) - ...obecně známá jako Kreutzerova je Beethovenovým opusem č.47. Je proslulá svou náročností houslového partu a to jak z hlediska jeho délky (téměř 40 minut hudby), tak i emoční šíře: 1. věta - zuřivá, 2. věta - meditativní, 3. věta - radostná, veselá. Sonáta byla původně dedikována houslistovi Georgi Bridgetowerovi (1780-1860), který ji hrál s Beethovenem při premiéře v roce 1803. Výzkum však ukazuje, že po představení - zatímco oba popíjeli - Bridgetower urazil ženu, kterou Beethoven miloval a ten, rozzuřen, pak ihned odstranil dedikaci a věnoval kus prvnímu houslistovi toho večera, kterým byl Rudolf Kreutzer. Kreutzerem nicméně nebyla skladba nikdy interpretována - pokládal ji za nehratelnou - i když dodnes nese jeho jméno.  

     ... řeknu vám, ale sou to paradoxy co, pane Vaněk? 

→ TOLSTOJ - Kreutzerova sonáta (1889)
→ JANÁČEK - 1.smyčcový kvartet - "Kreutzerova sonáta" (1923)

* * *


    ... dále jsem viděl hezké filmy:
     ▪ Nae meori sogui jiugae (A moment to remember, Jižní Korea, 2004, 144 min)
     ▪ Revizor (Československo, 1933, 70 min) - ...Vlasta Burian v hl. roli
     ▪ Nejlepší člověk (Československo, 1954, 98 min) - ...a u tohodle filmu jsem se opravdu pobavil!


    ... slyšel pěknou hudbu:
     ▪ BACH, Johann Sebastian: Toccata - Adagio - Fuga C dur, BWV 564
     ▪ BACH, Johann Sebastian: Liebster Jesu, wir sind hier, BWV 731


    ... a několik skvělých pořadů:
     ▪ Člověk a trh (ČRo 6) - 10.06.2010 - 21:10  Obchod s hvězdným prachem aneb dnes je možné obchodovat s čímkoli.
       Host: ekonom Tomáš Sedláček. Moderuje Karolína Koubová
     ▪ Až na konec světa (ČRo Olomouc) - 05.09.2010 - 21:59 - Libor Vojkůvka
     ▪ Ptáčata aneb Nejsme žádná béčka - 1. díl - 3. 9. 2010 - Sami spolu | 2. díl - 10. 9. 2010 - Spolu sami→ SKVĚLÉ !!!
     ▪ Jak to vidí - Max Kašparů - ...o stáří, o tom, jak ho společnost vnímá a o tzv. ageismu - 7/9/2010 - 8:30


    ... četl moudré knihy:
     ▪ KOHÁK, Erazim: Zelená svatozář, Slon, Praha 2006, 206s. ISBN 80-85850-86-9.
     ▪ SKOVORODA, Hrohoryj: Rozprava o moudrosti, Vyšehrad, Praha 1983, 242s.
     ▪ TOLSTOJ, Lev Nikolajevič: Kreutzerova sonáta, SNKLHaU, Praha 1957. 145s.
     ▪ TOMAN, Jiří: Jak vycházet s lidmi, Rudé právo, Brno 1986, 119s.


    ... a nakonec si opsal pár pravdivých myšlenek

AGEISMUS → Když se hovoří o budoucnosti této společnosti, tak těmi starými lidmi vlastně straší. A to bych řek, že je problém toho ageismu. Protože dneska symbolem je mládí, úspěch. A jestliže si vezměme třeba reklamu, tak teď nechme politiky a pojďme k reklamám, třeba v televizi. Když je reklama na mládí, tak je spojena s vůní, svěžestí a hebkostí. Když je reklama na stáří, tak je spojena s pamperskama, lepidlem na protézy a pravidelným vyprazdňováním.(...) Když stůně mladík, tak je to chudák. Když stůně starý člověk, tak je to hypochondr. Když na veřejnosti o sexu hovoří mladý muž, no, tak je to moderní Evropan zbavený předsudků, ale když o sexu na veřejnosti hovoří starý člověk, tak je to oplzlej dědek. Když pláče mladá dívka, tak je to citlivka, ovšem když pláče stará žena, tak je to hysterka. No, a když mladík něco zapomene, tak je chudák přepracovanej, kdežto když něco zapomene starej člověk, tak je to těžkej dement.

Max Kašparů
Jak to vidí - 7/9/2010 - 8:30

- - -

Překonat špatné zvyky je možno jenom dnes, zítra už ne.   

Konfucius
31. prosince r. 470 př. n. l. - někdy k večeru...

- - -

Ten kdo má rád lidi, toho oplátkou mají lidé také rádi.(...) Přátelskost je ve většině případů stejně nakažlivá jako úsměv. Je nesnadné být hrubý na někoho, kdo je vůči vám přátelský. (...) Nikdy se nemůže stát oblíbeným ten, který neprojevuje zájem o záležitosti druhých. Je známým poznatkem, že za dobré společníky bývají považováni ti, kteří dovedou poslouchat s napjatou pozorností, co jejich společník vypráví, a povzbuzují ho vhodnými otázkami k dalšímu vyprávění. (...) Lidé si přejí, aby se někdo o ně, o jejich práci a záležitosti zajímal. (...) Někteří lidé myslí již předem tolik na to, co chtějí říci, až dostanou slovo, že zapomínají druhého poslouchat. (...) Člověk touží po tom, aby se druzí zajímali o jeho osobní záležitosti, radosti i starosti. (...) Budete-li se o lidi takto zajímat, uděláte je šťastnějšími, dáte jim pocit, že jsou druhými uznáváni a že jsou ve světě lidé, kteří mají zájem o jejich osud. (...) Teprve když si dovedu představit věci z hlediska druhého, naleznu pravé argumenty, které ho mohou přesvědčit, a já sám naopak pochopím jeho situaci.

 

Jiří Toman

Jak vycházet s lidmi (s.11-15)



PÁ            27/08/2010            21:59



» NO COMMENT «

 


SO            07/08/2010            21:26



L A M P A

Žobraví mnísi dnes (145 : 13) - 15. január 2009
hostia: brat Filip, brat Gabriel, brat Matúš (františkáni)
http://www.frantiskani.sk

 


Kto zavraždil Miladu Horákovú (167 : 19) - 11. jún 2009

hostia: Martin Vadas-réžia, Petr Koura- historik, Josef Halla- historik, Pavlína Formánková-archivárka

zmiňované osobnosti: Viktor Knapp (komunistický právník) | Alexej Čepička (komunistický politik) |

Proces s Dr. Miladou Horákovou  01 | 02 | 03 | 04 | 05 | 06 | 07 | 08 | 09 | 10 |

 

 

* * *

 

 


ČT            05/08/2010            23:41


B R A T Ř I   M A Š Í N O V É   -   H R D I N O V É   N E B O   .  .  .  ?

Trochu jsem dnes prohledával archív Českého rozhlasu - zdálo se mi býti divné, že všude v běžných sdělovacích prostředcích (internet, TV, Radiožurnál) slyším takovou chválu na činy lidí, kteří sice možná měli zprvu dobrý úmysl, nicméně ve výsledku vraždili (dokonce minimálně jednou i zbytečně!) a nikde žádná opozice, žádný hlas, který by protestoval. Po všem co jsem si poslechl - ať už z líčení samotného pana Paumera nebo mnoha jiných komentářů - mám názor už poměrně usazený. Nechci to vše nijak rozsuzovat nicméně alespoň pro sebe - malé shrnutí:

Hoši slavného pplk. Mašína (odbojář z dob nacismu) si chtěli takyzahrát na vojáky (...ale věřím, že i prospět naší zemi / ..získat trochu těch hrdinských ostruh) a tak uloupili nějaké zbraně s tím, že se prostřílejí na západ, tam vstoupí do ozbrojených složek americké armády a spolu s nimi pak vítězně osvobodí Československo. (Všichni tam na ně jistě čekali - ale dejme tomu - za ideály, i když utopické a naivní, bychom člověka ihned odsuzovat neměli.) Co je ale důležité:

▪ Bratři Mašínové nedělali koordinovanou odbojovou činnost. Jejich aktivity byly pouze záškodnické, spočívali např. v zapalování stohů - tedy nemohly zvrátit žádný režim, i když mu mohli tímto alespoň škodit. Při jednom takovémto žhářském útoku vystřelí hasiči, jež přišel požár hasit oko, pak jej ještě střelí do hrudníku.

▪ Jeden z Mašinů přepadá poštovní zásilku, aby si obstaral peníze potřebné pro útěk do zahraničí. (Loupež při níž je zastřelen člověk). Jsou tyto peníze nakonec použity na odbojovou činnost? (Touto otázkou - i kdyby měla kladnou odpověď - v žádném případě neospravedlňuji vraždu). Mašínové si za ně kupují motocykly a zařízení ložnice pro svého komplice pana Švédu.

▪ Ze dvou zabitých policistů je jeden zastřelen normálně - když po něm chtějí zbraně (Mašín jej zastřelil jeho vlastní zbraní, Paumert nicméně v současných debatách velmi trvá na tom, že Mašín pistoli nedržel, totiž, že se policista při souboji vlastně zastřelil sám - rozumějme rukou, kterou mu držel Mašín...:/ ), druhý pak je nejdřív omámem chloroformem, když se však začíná po čase probírat je chladnokrevně podřezán (praxe současných afghánských mudžahedínů).

Takovéto věci se nedělají v době, kdy není válka. Byla tedy válka?

→ Jakou službu prokázali bří Mašinové naší vlasti po útěku na západ byli-li tolik odhodlaní bojovat proti režimu a to všemi prostředky?

Kdo je hrdinou - ten, kdo životy zachraňuje nebo ten, kdo zabíjí?

 

Vím, že celá historie je složitá a nechci přispívat k polarizaci společnosti jednoznačnými soudy, o čem jsem ale přesvědčen je,  ž e  t a k t o   s p o r n é   " h r d i n y "   b y c h o m   v y z n a m e n á v a t   N E M Ě L I !

-----------------------------------------------------


K TÉMATU SI LZE POSLECHNOUT:
[1] Hovory v souvislostech - Bratři Mašínové - hrdinové nebo zločinci? host: Jiří Ješ (6/11/2005 - 19:30)
http://www.rozhlas.cz/_audio/bratri-masinove---hrdinove-nebo-zlocinci--00326104.mp3


[2] Nad věcí - Rozhovor s příslušníkem protikomunistického odboje Milanem Paumerem --- + dotazy posluchačů (5/3/2008 - 23:05)
http://www.rozhlas.cz/_audio/rozhovor-s-prislusnikem-protikomunistickeho-odboje-milanem-paumerem-o-udeleni-plakety-predsedou-vlady-topolankem-pratelstvi-s-br--00679091.mp3


[3] Volejte Šestku - Souhlasíte s tím, že premiér Topolánek vyznamenal bratry Mašíny? (8/3/2008 - 20:10)
http://www.rozhlas.cz/_audio/souhlasite-s-tim-ze-premier-topolanek-vyznamenal-bratry-masiny--00680552.mp3

 

[4] Politická literatura na českých pultech - M. Kačor: Svědomí hrdinů. Připravil Jiří Berounský. (9/11/2009 - 20:10)

http://www.rozhlas.cz/_audio/m-kacor-svedomi-hrdinu-pripravil-jiri-berounsky--01033763.mp3

 

 

... n á b o r o v á ...

 

* * *

 

 


PO            02/08/2010            23:00



Dnes pro změnu trochu hudby - za dva měsíce začíná Moravský podzim - nejvyšší čas trochu se "připravit". Je přeci tak hezké na něco se těšit! Z programu koncertů vybírám pár známějších skladeb, které bych si rád poslechl naživo - tak třeba se to podaří.

 

 

▪ FAURÉ, Gabriel: Requiem d moll  (Op. 48) - pondělí 4. října 2010 - 19.30 (Janáčkovo divadlo)

   Pie Jesu, Agnus Dei (Kings College) ... no, není to nádhera?

 

 

▪ SCHUBERT, Franz: Symfonie č. 5 B dur

   Allegro  ... pan dirigent Wand sice připomíná Spejbla a pohyby také neplýtvá, ale je vidět, že má respekt - všichni jsou spocení!

   Andante con moto ... první fagot - tomu říkám srostení s nástrojem!

   Menuetto. Allegro molto

   Allegro vivace

 

 

* * *

 

 

 


NE            01/08/2010            23:55



... co jsem viděl

Člověk proti zkáze, Československo, 1989, 89 min

   → o posledních letech života Karla Čapka, skvělý film!

Černý Petr, Československo, 1963, 86 min

Lampa pre Antona Srholca - rozhovor se slovenským katolickým knězem

  20. - 80. min. - rozhovor o prvních 60 letech života

  106. - 114. min. - blahopřání (80. let)

  114. - 150. min - rozhovor o dnešní době

  Ú Ž A S N Ý   Č L O V Ě K !

 

 

... co jsem slyšel

O jedné z neřestí - lenost; ČRo6 Kořeny, 23.06.2010

O jedné ze ctností - cudnost; ČRo6 Kořeny, 28.07.2010

O jedné ze ctností - spravedlnost; ČRo6 Kořeny, 26.05.2010

 

 

... co jsem přečetl

▪ HALÍK, Tomáš: Prolínání světů, Nakladatelství Lidové noviny, Praha 2006, 280s. ISBN 80-7106-834-9.

▪ PIŤHA, Petr: Velká iluze českého školství.

 

 

* * *

 



ÚT            27/07/2010            01:55



Audio
Hovory o politice - 26.07.2010 - 19:30 - Užívání šlechtických titulů v českém politickém a mediálním prostředí

Host pořadu: Štěpán Kotrba, moderuje: Petr Žantovský.

 

Možná, že si níže uvedený text zaslouží drobné uvedení. Zastávám názor, že Český rozhlas 6 (stanice vysílající denně mezi 18 - 24h, Brno 954 kHz) je v současné době nejlepším sdělovacím prostředkem v naší zemi. Množství analytických, diskusních a všestranně zaměřených pořadů v tak velké koncentraci prakticky nikde nenajdete. Politické pořady příliš neposlouchám - když, tak jako jakousi náhradu za zmeškané zprávy. Informace jsou většinou komentované z různých pohledů a žádný nich zpravidla mimo mísu. Poslech dnešní mě ale natolik "zaujal", že jsem zas po čase neodolal nutkání a do redakce rychle napsal. Nu, a když už se s tím smolím, tak proč to nezveřejnit.

 

 

* * *


- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

 

Dobrý den,
děkuji za po všech stránkách skvělé vysílání!

Dovolil bych si jen pár připomínek k výše uvedenému pořadu.

Chtěl bych vás poprosit, když už připravujete pořad s takto nevychovaných člověkem jako pan Štěpán Kotrba, zařiďte prosím, ať je k tomu náležitě disponován i redaktor, který má debatu řídit. Člověk, který neustále skáče druhému do řeči s bohorovnou jistotou svých argumentací potřebuje oponenta, který nebude váhat občas jej slovně "praštit přes prsty" a směrovat diskuzi tam, kam chce on, nikoliv jeho umanutý host. Neustálé přikyvování a podřizování se pseudoargumentům soudruha Kotrby bylo až trapné. Jinak má pan redaktor Žantovský můj obdiv za obrovskou projevenou trpělivost.

Pořad, pokud už podobné téma nese, by měl alespoň v závěru popřemýšlet o tom, jaký je PŘÍNOS takto - možná neprávem - titulovaných lidí pro naši společnost. V hledáčku byl neustále Karel Schwarzenberg - tedy nejlépe na příkladě jeho. A to zvláště v situaci, kdy ze šlechtického původu v naší zemi nevyplývají žádné výhody. Apropos výhody: je-li u osoby šlechtického původu možno očekávat jakási společenská privilegia, pak tyto nebudou vyplývat ze zděděných přídomků, ale spíše ze stavu majetku dotyčného - ostatně ovšem jako u kohokoliv jiného majetného. Takže, budeme perzekuovat všechny, kteří mají více peněz než je normální?

Knížecí titul, pokud jej tedy naše republika na základě dobově podmíněného zákona - velice zvláštního zákona (!) - příslušníkům šlechty pod pokutou zakazuje používat, pak zcela jistě nemůže být žádným způsobem odebrán cizím státním příslušníkům! Pokud si pan Kotrba potřebuje léčit nějaký svůj mindrák z minulosti - zřejmě tedy absence urozených předků - ať podá trestní oznámení na dotyčné redaktory, kteří dané oslovení používají. Vyvolá tím minimálně obrovskou veřejnou diskuzi v jejímž závěru bude - pevně věřím - zrušení zákona. Proč by ostatně novinář českého deníku nemohl titulovat člověka se šlechtickými předky oslovením kníže? Bude i holandská královna při státní návštěvě Česka představena jako "občanka Beatrix"? Zmiňované zákony (61/1918 Sb., č. 268/1936 Sb., 55/1948 Sb.) jsou pro mě pouze dokladem dvojího: neschopnosti vyřešit poválečnou situaci v Československu rozumnou formou a zvrhlosti komunistické zvůle, jíž byla šlechta jen dalším trnem v oku. Mrzí mě, že nic podobného v pořadu nezaznělo. Je-li ve státě nespravedlivý zákon, je třeba změnit zákon nikoli stát.

Poslední poznámka. Mám pocit, že pokud někdo šíří představu "knížete" jako bájného zachránce národa na bujném oři, je to snad jen váš host. A pokud je takovýchto lidí vícero, je zbytečné se s nimi bavit o politice. Uvědomme si, prosím, že podobné diskuze - nebo alespoň s takto fanatickými hosty - nevedou k žádnému cíli! V prvé řadě je potřebí dívat se na chování, poctivost a obecně morální kredit člověka (ten se, myslím, nejlépe pozná analýzou života a doposud odvedené práce) a ne na to, jakého je původu nebo jak je oslovován. Ano, ve státě jsme si všichni rovni, mezi sebou a před zákonem. To ale rozhodně nemá co dělat s oslovováním. Ono v každém podobném diktujícím zákoně je cosi totalitního. Ať už je předmětem příkaz oslovovat se "soudruhu" namísto "pane" nebo zákaz používat titulu "kníže". Oba svým způsobem svazují svobodu občanů v zájmu jejich rovnosti. A je-li tolikrát v pořadu omílána Velká francouzská revoluce, připomeňme si, že její heslo nebylo ROVNOST, ale VOLNOST - ROVNOST - BRATRSTVÍ. Dejme tedy našim občanům více VOLNOSTI ve prospěch BRATRSTVÍ a nebojme se tak úzkostlivě o domněle pošlapávanou ROVNOST. Buďme opatrní nebo to s podobným přístupem dotlačíme tak daleko, že za pár let budou naše děti v Praze u muzea číst:

 

PATRON ČESKÉ ZEMĚ - OBČAN Václav.

 


Rád bych na úplný závěr dodal, že nejsem členem ani výhradním sympatizantem žádné politické strany. Prakticky ve všech volbách uplynulých 10-ti let jsem volil jinou politickou stranu a podotýkám, že v těch posledních to  n e b y l a  TOP09! Nejsem ani šlechtického původu ani starý zapšklý antikomunista. Je mi 28 let. Přeji vám vše dobré a hodně radosti z vaší potřebné a velice zodpovědné práce! PJ

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -


▪ KDO JE ŠTĚPÁN KOTRBA http://www.rozhlas.cz/rada/html/stepan_kotrba.html

▪ KDO JE KAREL SCHWARZENBERG http://cs.wikipedia.org/wiki/Karel_Schwarzenberg

 

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

 

 

B o n i  P u e r i

 

* * *

 

 


NE            25/07/2010            16:00


Asi před půl rokem ke mně  doputoval oběžník - pravděpodobně daleko staršího data - stojí, myslím, za přečtení. A vyvolává také několik otázek.

 

Na stanici metra ve Washingtonu DC se posadil muž a začal hrát na housle. Bylo studené lednové ráno. Hrál asi 45 minut Bachovy skladby. Během té doby, jelikož byla špička, prošlo stanicí odhadem tisíce lidí, většina z nich cestou do práce. Po třech minutách prošel kolem muž středního věku a všiml si hrajícího muzikanta. Zpomalil krok a na pár minut se zastavil, pak spěchal za svými povinnostmi. O minutu později dostal houslista svůj první dolar: nějaká žena mu hodila peníze do krabice a bez zastavení pokračovala v chůzi. Po několika minutách se někdo opřel o zeď a poslouchal, pak se podíval na hodinky a odkráčel. Evidentně spěchal do práce. Nejvíce pozornosti mu věnoval 3letý chlapec. Matka jej vlekla kolem, spěchala ale dítě se zastavilo a dívalo na houslistu ... Nakonec jej matka postrčila, dítě pokračovalo v chůzi ale celou dobu se za houslistou ohlíželo. Toto se opakovalo s několika jinými dětmi a všichni rodiče, bez výjimky, je nutili pokračovat v chůzi. Za celých 45 minut hry se na chvilku zastavilo pouze 6 lidí. Asi 20 mu dalo peníze, aniž by zpomalilo svůj krok. Vybral 32 dolarů. Když skončil a nastalo ticho, nikdo si toho nevšiml. Nikdo nezatleskal, nikdo jej nepoznal. Nikdo nevěděl, že tím houslistou byl Joshua Bell, jeden z nejlepších hudebníků na světě. Hrál jedny z nejtěžších skladeb, které byly kdy složeny, na houslích za 3,5 milionů dolarů. Dva dny před tím, než hrál v metru, vyprodal Joshua Bell divadlo v Bostonu,za průměrnou cenu sedadla 100 dolarů. Toto je skutečná historka. Inkognito hra Joshuy Bella ve stanici metra byla zorganizována deníkem Washington Post jako součást exprimentu o vnímání, vkusu a prioritách lidí. Zadání bylo: na běžném obyčejném místě v nevhodnou dobu - dokážeme vnímat krásu? Dokážeme se zastavit a ocenit ji? Poznáme v neodpovídajících souvislostech talent? Jedním z možných závěrů tohoto experimentu je, že jestliže nemáme chvilku se zastavit a naslouchat jednomu z nejlepších hudebníků na světě, hrajícímu nejlepší kdy napsanou hudbu.

Kolik dalších věcí nám uniká?

  Stop and Hear the Music


Audio
▪ B21 - Bible pro 21.století (ČRo6) → 30.08.2009 21:10 - Úloha muže
▪ B21 - Bible pro 21.století (ČRo6) → 06.09.2009 21:10 - Úloha ženy
 



NE            11/07/2010            20:00


Během června a července zaměřujeme s kolegou vysokonapěťovou linku na severní Moravě (V459; Horní Životice - Nošovice). Práce je příjemným zpestřením - zvláště po dlouhém období kancelářských zpracování je to možnost pohybovat se na čerstvém vzduchu, v krásné přírodě (Oderské vrchy, Beskydy) i malebných městech, v kopřivách i mezi komáry!

... a co je v kopřivách nádherného hmyzu!

 

 

 

 

 

Video

Václav BĚLOHRADSKÝ: Nikdo neposlouchá 01 | 02 | 03 | 04 | 05 | 06 | → Pokus o portrét myšlení jednoho z nejvýznamnějších českých myslitelů naší doby - filosofa, sociologa a esejisty Václava Bělohradského. Režie: Robert Sedláček (2004).

 

 

 

Jan KELLER: Tři sociální světy 01 | 02 | 03 | 04 |  - poskytuje TVSolidarita

Jan KELLER: Debata 01 | 02 | 03 | 04 | 05 | 06 | 07 |

 

 

* * *

 

 

SO            12/06/2010            23:57


Jan Ámos KOMENSKÝ: Jedno jest potřebí (Unum necessarium) text (doc); → přestránkovaný text (pdf); → titulní strana (pdf)

 

 

Kamarádi,

rád bych touto veřejnou formou poděkoval, všem, kteří jste se jakýmkoli způsobem podíleli na znovuvydání Komenského díla Unum necessarium a zároveň nabízím jeho výslednou, závěrečnou podobu. Jsem si vědom toho, že podobně rozsáhlá kniha byla opravdu sousto, zvláště, když se vydání mělo uskutečnit vlastními silami a z vlastních zdrojů. Do červeného kostela (mimochodem shodou okolností oficiálně kostela Jana Ámose Komenského) jsme do 20.hod pátečního večera (28/05/2010) dodali cca 100 výtisků knihy, což představovalo 4100 stránek tisku a pro naši pětičlennou skupinku vazačů 2100 listů k přehnutí, kontrole a sešití.  Celá vazba proběhla během čtyř hodin. Zbývá dodat, že u mě doma čeká na totéž ještě dalších 50 kusů knihy, tedy 1000 nesvázaných listů papíru, které můžeme vhodně nabídnout lidem, o kterých bychom měli pocit, že by je kniha mohla zaujmout a oslovit. Může nás jen těšit, že ze všech distribuovaných zbylo jen 7 kusů! Zde přikládám pár fotek z vazby knih.

 

Možná jste si také všimli drobné zmínky o Občanském sdružení SAMIZDAT ve spodní části přebalu knihy. Sdružení zatím oficiálně neexistuje - tzn. není registrováno na Ministerstvu vnitra ČR, nicméně v blízké době, hned jak sepíšu cíle činnosti tak, jak je stanovuje zákon o sdružování občanů  (č.83/1990 Sb.), podám žádost o jeho registraci. Rád bych, kdybychom v jeho rámci mohli jednou za čas trošičku "šířit osvětu" - moudré knihy, kratší texty, uspořádat nějakou veřejnou přednášku nebo koncert, aby náš národ ze všech těch reklam a podvědomé kalkulace, kde je co nejlevnější úplně nezblbnul. Pokud byste se chtěli připojit, budu se těšit na společné setkání někde u vína nebo u kávy!

 

Poslední důležitá otázka, která by si zasloužila odpověď nebo aspoň úvahu: Proč vlastně zakládat občanské sdružení? Copak jich není dost? Copak nelze dělat podobné věci i bez nich? Určitě lze! S důvodem se ale vrátím k právě proběhnuté akci. Musím se vám přiznat, že mě opravdu nadchlo, kolik lidí se už od začátku do věci zapojilo - zcela dobrovolně jsme věnovali svůj čas nebo peníze i přesto, že "...výsledný efekt je fakt dost pochybný a co z toho vlastně budu mít...?" - nějakou takovou reakci jsem  totiž původně očekával. Možná i proto mi připadá hezké vědět o sobě navzájem, společně se někdy znovu do podobné činnosti vrhnout, udělat něco pro ostatní... V neposlední řadě lze jako občanské sdružení zažádat i o příspěvek na činnost, tedy není nutné vždy sponzorovat podobnou akci ze svého. Kdyby proto kdokoliv z vás oslovených měl zájem o předběžné členství*, dejte mi, prosím, vědět.

 

 

* * *

 

 

 

* Jsem si vědom toho jak moc český národ už od dob povinné katolické konfese (Rak-Uh) nebo nedávného 40-ti letého tlaku na členství v KSČ nesnáší veškerá členství v jakýchkoli organizacích. Přesto si ale myslím, že právě tato forma sdružování má smysl, je oním "děláním politiky zespoda" tak, jak to bylo kdysi v řecké polis a jak by to mělo být, podle mého názoru, i v demokracii naší.

 

 

* * *

 

 

            28/05/2010            04:47


 

Přátelé, kamarádi,
nevím jestli všichni adresáti tohoto mailu mají povědomí o akci kolem Komenského knížečky "Jedno jest potřebí" /Unum necesarium/, a proto trošičku šířeji uvedu: Zhruba před půl rokem jsem narazil na tenhle titul a po jeho přečtení se pro tu knihu dosti nadchnul. Zároveň jsem uvažoval nad tím, jak šíleně je dnešní společnost masírována reklamou a jak pro všechny ty kraviny, které na nás denně útočí, člověk nemá ani čas si přečíst knížku. (Co víc, ani neví, že nějaká taková moudrá existuje.) Proto jsem se rozhodl knihu, která dnes není moc k dostání, prohnat OCRkem a oslovit cca 20 kamarádů, s nimiž jsme ji společně připravili tak, že se dá vytisknout a svázat.


Účelem celé akce je nabídnout lidem knihu ZDARMA ve vytištěné podobě, na Noci kostelů, což je DNES! A teď právě nastává ona šou - a sice největší reprodukční kolotoč v dějinách knihtisku.

 

Nemáme plán co do počtu vytištěných kusů - je možné, že jich bude celkem třeba jen 50 - co tedy víme:
  ▪ kniha má 42 stran formátu A4 - tedy 21 listů oboustranného tisku (ČB)
  ▪ titulní strana bude vytištěna a namnožena zvlášť v copy centru
  ▪ vazba proběhne dnes odpoledne na CPS (Lékařská fakulta MUNI) - sešití pomocí 3 koňů a dlouhé sešívačky
  ▪ k dispozici je:
    ▪ 1000 Kč - z části dar mého školitele pana doc. Drápely, z části výtěžek z našeho pondělního koncertu v červeném kostele
    ▪ 500 papírů, které mohu nabídnout k tisku /..ale další lze bez problému dokoupit - stačí s přihlásit a další balík přikoupím ze svého/

Prosím vás tedy, kdo byste měl možnost pořídit nějaký výtisk (příp. třeba jen jeho kopie) a během odpoledne/večera jej doručit na CPSku, bylo by to skvělé. Nejde o to udělat si problémy v práci kvůli nějakému soukromého tisku. Máte-li ale chuť se alespoň troškou podílet, budu moc rád! Přestože je celá myšlenka z hlediska působení na lidi skoro až směšná, možná, že text někoho osloví. (To je asi jediné v co lze doufat.)

Děkuji i za příp. odezvu, přeji všem pěkný víkend a v příloze posílám přestránkovaný text upravený tak, že se dá po tisku rovnou sešít.
Pavel

P.S.: Bohužel některé z korektur mi dorazily až včera, takže proto ten časový pres.
P.S.S.: Kamarádi roveři / studenti MUNI - kdybyste měli odpoledne čas tak na hodinku pomoct s vazbou (= přehýbání stránek + jejich kontrola před sešitím) budu taky moc rád, zatím jsem na to sám. (tel. XXX XXX XXX)

 

 

* * *

 

 

 

ÚT            18/05/2010            00:27


Gilbert Keith CHESTERTON: Ohromné maličkosti, Academia, Praha 1994. 118 s. ISBN 80-200-0807-1.

Koupil jsem si minulý týden v  antikvariátu v Ústí nad Labem tohle knihu. Stála 24,- Kč - ...no, nekupte to, když je to tak levné! Příběhy jsou příjemně vtipné a skrývají spoustu hezkých podnětů k zamyšlení:

 

 

 

▪ Bůh maluje v mnoha barvách; ale nikdy nemaluje tak nádherně, skoro bych řekl tak křiklavě, jako když maluje bílou. (s.16)

 

 ▪ A přece bez bílé by mé obrázky byly nesmyslené jako svět, kde nejsou dobří lidé. (s.16 - Kus křídy)

 

 ▪ Protože zmatek života vzniká z toho, že je v něm příliš mnoho zajímavých věcí, než abychom se o ně mohli pořádně zajímat; (s.18)

 

 ▪ ... u mne vždycky to špatné, takzvané neužitečné počasí vyvolává potřebu činnosti a romantiky. Když slunce svítí a obloha je modrá, netoužím, aby se něco dělo; svět je úplný a krásný - vhodný k rozjímání. Pod tou tyrkysovou kopulí nestojím o dobrodružství o nic víc, než bych o ně stál v kostele. Ale když jsou kulisy kolem života šedé, pak ve jménu posvátné nadvlády člověka se mi chce na ně malovat ohněm a krví. (s.18 - Tajemný vlak)

 

 ▪ Ale když se vlak dal se svým neznámým břemenem zase do pohybu, udělal jsem jednu věc, a to zcela podvědomě, aniž bych se tím zabýval déle než zlomek vteřiny. Odhodil jsem doutník. Přikázalo mi to něco, co je staré jako lidstvo samo a co souvisí se všemi smutečními obřady. Napadlo mě, že je cosi zbytečně děsivého na představě, že jsou ve vlaku dva lidé, z nichž jeden je mrtvý a druhý kouří.  (s.20)

 

 ▪ ... v přítomnosti těchto posvátných záhad, o nichž neumíme říct nic, je často lepší něco udělat. (s.20)

 

 ▪  Prozkoumal jsem stěny a k svému překvapení jsem zjistil, že jsou polepeny tapetami a že tapety jsou už pomalovány velmi nezajímavými obrázky a že si jsou všechny ty obrázky směšně podobné. Nedovedl jsem pochopit, proč jeden zcela nahodilý symbol (postrádající zřejmě jakýkoliv náboženský nebo filosofický význam) musí být roztroušen po všech hezkých stěnách jako neštovice. Mám zato, že bible má určitě na mysli tapety, když praví: "Varujte se prázdných opakování, jak činí pohané." (s.21 - O ležení v posteli)

 

 

* * *

 

B i b l e 24

...vtipné video z téhož soudku

 

 

* * *

 

 

NE            16/05/2010            00:04


Neodsuzuj druhého, když jsi nezažil to, co on.
Talmud

 

* * *

 

Před týdnem jsme s kamarády skauty podnikli výlet do východního Maďarska. Cestou jsme navštívili Košice, Sátoraljaújhely [Šátoraljaújhej] - obec, kterou jsem se konečně naučil vyslovovat správně maďarsky , Sarospatak - místo, kde Komenský působil asi 4 léta jako učitel na zdejším reformovaném gymnáziu, Tokaj s jeho vinicemi, krásnou horou, malebnou vesničkou, soutokem Tiszy s Bodrogem a konečně Eger, staré město mezi pohořími Bükk a Mátra.

 

pár inspirativních textů před odjezdem: Idea světlé školy potocké - - - Vzkříšený Fortitius, čili jak vyhnat ze škol lenost

   → všem nám doporučuji k přečtení - jak studentům tak pedagogům!!!
▪ "fotozápisníček" z cest: Šášova Annie | moje fotky

 

 


Rembrandtův portrét Jana Amose Komenského (1592 - 1670)
Galerie Uffizi, Florencie

 

 

* * *

 

Propadl jsem Dostojevskému a už se moc těším, až ty knihy celé dočtu. Tolik myšlenek k přemýšlení je tam schovaných!

 

Fjodor Michajlovič DOSTOJEVSKIJ: Běsi (ukázka  z filmu)

 

Kirilov: Šatove, víš proč lidi nejsou dobří?

Protože nevědí, že jsou dobří.

Musí to pochopit.

Pak se svět změní.

Kirilov: Bolest není v balvanu*, ale ve strachu z něj.

Kdo ten strach překoná, ten se stane bohem**.

* ...který na tebe spadne a rozdrtí tě

** ... zřejmě vliv stoicismu?


Kirilov: Člověk je nešťastný jen proto, že neví, že je šťastný.

Jakmile pochopí že je šťastný, bude šťastný.

Zjistil jsem to v úterý, né ve středu..., pár minut po půl třetí. Bohužel lidé nic nevědí.
Stavrogin: Pak by je někdo měl poučit!
Kirilov: Jeden takový skončil na kříži.

...

Stavrogin: Až příjdu příště budeš věřit v boha.
Kirilov: Proč?
Stavrogin: Kdybys poznal, že věříš v Boha věřil bys v něj, ale nevíš-li to ještě, tak nevěříš.
 

 

Fjodor Michajlovič DOSTOJEVSKIJ: Zločin a trest - dopis Soni Marmoladovové (audio - ukázka z knihy)

 

...Bojím se o něho stále víc. Myslím, že sám sebe velmi trýzní. Snad se tak trápí proto, že nemůže uznat svou vinu a nemůže litovat svého zločinu. Je tak pyšný, stydí se, že si zničil život. Ale mně nic nevyčítá. Snad je nemocný, nevypadá dobře, je čím dál tím bledší. Musím vám oznámit, že Rodion Romanovič se těžce rozstonal a proležel v nemocnici celý konec postu a celé Velikonoce. Mohla jsem ho navštívit jen dvakrát, pokaždé bylo nutno žádat o povolení a to bylo velmi obtížné, ale často jsem chodila aspoň na chvilku na vězeňský dvůr. Dnes jsem ho uviděla stát u okna. Před třemi dny byl z nemocnice propuštěn, ale ještě jsem ho neviděla, teď jsem totiž zase nemocná já, ale není to nic těžkého, mám jen zůstat několik dní ležet. Snad se mu po mně přece jen stýstá. Doslechla jsem se, že se vyptával a měl starost. Proto jsem mu hned poslala lístek, že hned jak budu moci, přijdu za ním do práce. Pracuje ještě se dvěma vězni na břehu Irtyše a drtí tam alabastr.

Soňa (20:00 - 25:25)

 

* * *

 

Díky Dostojevskému začínám objevovat znovu i Janáčka.  Nikdy jsem ho neměl moc rád, ale teď se úplně najednou vynořila stará, zapadlá melodie (kdysi na fakultě povinná) a myslím, že skvěle koresponduje s jakýmsi ruským duchem.

 

Leoš JANÁČEK: Kreutzerova sonáta 01 | 02 |

Leoš JANÁČEK: 2. smyčcový kvartet "Listy důvěrné" 01 | 02 | 03 | 04 |
 

 

 

SO            01/05/2010            00:04


Jaj, toto letí. Dny, týdny, měsíce utíkají jako voda. A každý den přináší tolik nového, hezkého, zajímavého, jen na poznámky hodné vystavení bohužel není kdy. Tak alespoň retrospektivně pár z těch, co by za to stály - noc jim přeje. Ze včerejška jeden moc hezký a pravdivý článek o výchově a naší společnosti (Volná výchova), na který mě mimo jiné přivedla podobná vlastní zkušenost tohoto týdne. V mé případě bohužel bez tak kouzelného happyendu. V pondělí jedu ráno do práce, asi 3. zastávku vstávám, protože je tramvaj plná důchodců, a tak stojím a čtu přípravy na přednášku. Občas ospale kouknu kolem sebe a snažím se soustředit na text. Po chvilce vidím v řadě staršími lidmi zaplněných sedadel mladého hejska, sluchátka na uších, tucání slyšet přes půl vozu. Přiznám se, že nejdřív mě rozladilo právě to. Proč já, říkám si, bych měl poslouchat něčí hlasitou hudbu a přizpůsobovat se spolu se zbytkem vozu jen proto, že dotyčný je drzejší než ostatní?" Pak jsem se ale trochu zklidnil s pomyšlením, že o tom možná ani neví, a že holt asi taky trochu stárnu. Když se ale kolem řady sedících důchodců začala vytvářet z dalších fronta a tito si vzájemně začali vyměňovat místa jako na kolotoči, konečně jsem adrenalin ucítil až v hlavě. Chvilku jsem rozmýšlel, jak a co na mladíka nejvhodněji zařvat - favoritem úvah se stalo ostré a hlasité gestapácké STEHEN SIE AUF! - ale i to po chvíli přešlo. Když se ale dalších pár minut nedělo nic, zaklepal jsem gentlemanovi na rameno s tím, jestli by nááhodou nechtěl vstát. Nejdřív nerozuměl, po zopakovaní cosi neurčitě hýknul, otočil se a seděl dál. Zbytek osazenstva po mě sice házel obdivné pohledy, ale přitom neřekl půl slova. Přepadal mě pocit, že je to asi v české povaze, nepouštět se "raději" do konfliktů, všímat si svého a "zbytečně" neprovokovat a zároveň pocit, že si všichni tihle pánové a dámy tak trochu podřezávají svou vlastní větev pod zadkem. Dovedu si představit - a znám ze zkušenosti jiných - situace, kdy by podobného kavalíra z tramvaje na západě prostě vyštípali, rozuměj okolí zasypalo tolika poznámkami, že by raději vystoupil. Bohužel je třeba ještě se společně dovychovat a tak jedinou naději pro zatím vidím v tom, že budu mít po ruce vždy dostatečně rozžvýkanou orbitku. (viz předchozí článek)

 

 

* * *

 

 

Středeční pracovní nokturna u Hrdličky přinesou občas i určité "novinky" , a tak přestože Goťáka neposlouchám, minimálně slova za to stojí! No, a kdo nerad slavíky, jsou i jiné starší verze:  Karel Gott [cz] / Charles Aznavour [en] / Charles Aznavour [fr]*

 

 

Když jsem já byl tenkrát kluk
to zněly písně líp a sladší měly zvuk
a hráli jsme je tak co stačil dech a hlas,
já tehdy ještě žák v ten požehnanej čas.

To ryby braly víc, byl veselejší smích,
a v létě větší hic a v zimě čistší sníh,
i stromy rostly vejš, k těm bílejm kadeřím
a v sen jsem věřil, v nějž kdy sotva uvěřím.

Když jsem já byl tenkrát kluk,
to žily písně dýl s sladší měly zvuk.
I řeky byly čistý, tak jak jsem je znal
a zelenější listí, tráva a tak dál.

A delší bejval den, a závaznější slib,
a ruce krásných žen mě hladívaly líp
a kde je dneska asfalt, tam byl tehdy jíl.
Škoda že jsem , co jsem, a kluk, že jsem už byl.

Když jsem já byl tenkrát kluk,
svět na dlani jsem měl a v očích hejno sluk.
I k nebi měl jsem blíž než hvězdář nebo kněz.
Co dneska, co ty víš, jak tehdy voněl bez?

Když jsem já byl tenkrát kluk
to žily písně dýl a sladší měly zvuk.
I řeky byly čistý tak jak jsem je znal
a zelenější listí, tráva a tak dál.

A delší bejval den a závaznější slib
a ruce krásných žen mě hladívaly líp,
a kde je dneska asfalt, tam byl tehdy jíl.
Škoda že jsem co jsem a kluk že jsem už byl...

Zdeněk Borovec

 

* mimochodem přesně takové rádio míval kroměřížský děda ve Zdounkách,

ladili jsme Radio Luxembourg, Svobodnou, když jsem já byl...

... to by mě zajímalo kdo mi tohle zveršuje!

 

 

* * *

 

 

 

NE            28/03/2010            00:40


 

 

 

Na silnici před ním se zatřpytilo světélko; chtěl se mu vyhnout, stanul a váhal. Lampa nad stolem, ohýnek v kamnech, lucerna cestu hledající; nějaká zmořená můrka v něm třásla křídly po blikajícím světélku. Blížil se loudavě, jako by si netroufal; postál, hřál se zdálky na vrtivém ohníčku, šel blíž a bál se, že ho zas vyženou. Zastavil se opodál; 

 

(...)

 

Nyní se obrátil, dívá se nevidomě do tmy a ptá se vratkým hláskem:

“To jsi ty, Prokope? Tak pojď, já už na tebe čekám.”
Prokop se nepodivil, jen se mu bezmezně ulevilo. “Už jdu,” vydechl, “vždyť jsem tak běžel!”
Dědeček k němu přistoupil a sáhl mu na kabát. “Jsi celý mokrý,” řekl káravě. “Ještě se nastydneš.”
“Dědečku,” vyhrkl Prokop, “víte, že vyletěl Grottup?”
Stařeček potřásl lítostivě hlavou. “A co lidu to tenkrát zabilo! Uhnal jsi se, viď? Sedni si na kozlík, já tě dovezu.” Cupal ke koníkovi a pomalu mu odvazoval pytlík s ovsem. “Hý, hý, tak už dost,” šišlal. “Pojedeme, dostali jsme hosta.”
“Co to vezete pod tou plachtou?” ptal se Prokop.
Dědeček se k němu obrátil a zasmál se. “Svět,” řekl. “Tys ještě neviděl svět?”
“Neviděl.”
“Tak ti to ukážu, počkej.”
“Pojď se podívat. Ale musíš se ohnout, abys byl… maličký… jako děti. ”

(...)

 

Míjela alej bříz a jeřabin, chalupy přikryté duchnou mlhy, kraj spící a pokojný.

“Dědečku,” vydralo se z Prokopa, “proč se mi to vše stalo?”

“Cože?”

“Proč mne potkalo tolik věcí?”

Starý přemýšlel. “To se jen zdá,” povídal konečně. “Co člověka potkává, vychází z něho. To se jen tak z tebe odmotává jako z klubka.”

“To není pravda,” protestoval Prokop. “Proč jsem potkal princeznu? Dědečku, vy… vy mne možná znáte. Vždyť já jsem hledal… tu jinou, že? A přece to přišlo – proč? Tak řekněte!”

Stařík přemítal žmoulaje měkkými rty. “To byla tvá pýcha,” řekl pomalu. “To tak někdy na člověka přijde, ani neví jak, ale bylo to v něm. A začne kolem sebe máchat –” Ukazoval to bičem, až se koník polekal a začal uhánět. “Prr, copak? copak?” zavolal tenkým hláskem na koně. “Vidíš, zrovna tak to je, když sebou mladý člověk hází; všechno se s ním splaší. A ono není potřeba dělat velké kousky. Seď a dávej pozor na cestu; taky dojedeš.”

“Dědečku,” žaloval Prokop mhouře bolestí oči, “jednal jsem špatně?”

“Špatně nešpatně,” děl starý rozvážně. “Lidem jsi ublížil. S rozumem bys to nedělal, musí být rozum; a člověk musí myslet, k čemu je každá věc. Třeba… můžeš stovkou zapálit, nebo zaplatit, co jsi dlužen; když zapálíš, je to jako větší na pohled, ale… Stejně to máš se ženskými,” dodal neočekávaně.

“Jednal jsem špatně?”

“Cože?”

“Byl jsem zlý?”

“… No, nebylo v tobě čisto. Člověk… má víc myslet nežli cítit. A ty jsi se hrnul do všeho jako střelený.”

“Dědečku, to dělal Krakatit.”

“Cože?”

“Já… jsem udělal vynález – a z toho –”

“Kdyby to nebylo v tobě, nebylo by to v tvém vynálezu. Všecko dělá člověk sám ze sebe.

(...)

 

Stařík hlasitě srkal ze svého hrnéčku. “Tak se podívej,” řekl, aby něco zamluvil, “co já tu mám namalováno.” Podal mu svůj hrnéček; byla na něm kotva, srdce a kříž. “To je víra, láska a naděje. Tak už neplač.” Stál nad ohněm s rukama sepjatýma. “Milý, milý,” mluvil tiše, “už neuděláš to nejvyšší a nevydáš všechno. Chtěl jsi se roztrhnout samou silou; a zůstaneš celý, a nespasíš svět ani jej nerozbiješ. Mnoho v tobě zůstane zavřeno jako v kameni oheň; tak dobrá, je to obětováno. Chtěl jsi dělat příliš veliké věci, a budeš dělat věci malé. Tak je to dobře.”

Prokop klečel před ohněm a netroufal si zvednouti oči; věděl nyní, že k němu mluví Bůh Otec.

“Tak je to dobře,” šeptal.

“Tak je to dobře. Uděláš věci dobré lidem. Kdo myslí na nejvyšší, odvrátil oči od lidí. Za to jim budeš sloužit.”

“Tak je to dobře,” vydechl Prokop na kolenou.

 

(...)

 

Prokopovi se svíraly oči mrazivou něžností. Vždyť je to… vždyť je to můj nebožtík tatínek, napadlo ho; bože, jak zestárl! má už takový tenký oškubaný krček –

“Prokope, spíš?” zašeptal starý.

“Nespím,” odpověděl Prokop chvěje se láskou.

Tu počal dědeček měkce prozpěvovat divnou a tichou píseň: “Lalala hou, dadada pán, binkili bunkili hou ta ta…”

Prokop konečně usnul pokojným a posilujícím spánkem beze snů.

 

 

Karel ČAPEK: Krakatit

audioukázka

... jeden z nejkrásnějších závěrů co znám

 

 

* * *

 

 

SO            27/03/2010            20:40


Tento týden jsme se setkali zase po čase s kamarádem ze základky Standou Vinšem - moc příjemné povídání! Živí se jako restaurátor, řezbář, zkrátka co přijde. A protože šikovným a slušným lidem je třeba dělat reklamu, tady je ukázka některých jeho prací. Taky mám velkou radost, že už se pomalu rozjíždí naše společné úsilí na znovuvydání Komenského Unum necessarium - Jediné jest potřebí. Je skvělé, kolik se nás do tohohle společného úsilí zapojilo. Už se moc těším na výsledek!
 

* * *

 

Audio ukázky - myšlenky, které jsem si vyřezal ze zajímavých pořadů ČRo:

pravda o nás samotných, postoj k ostatním, menšiny (24 sec) → Pavel Kosatík, historik (15/03/2010)

jaký má být učitel, škola, jak učit a co (81 sec) → Tomáš Garrigue Masaryk, Hovory s T.G.M. - kap.4

jaký má být novinář (1 min 35 sec) → Tomáš Garrigue Masaryk, Hovory s T.G.M. - kap.11

 

 

* * *

 

 

Knihy, které jsem si koupil:

▪ KOMÁRKOVÁ, Božena: Tolerance jako podmínka života, sv.6, Eman, Brno 1999, 213s.ISBN 80-86211-09-6.

▪ KOMÁRKOVÁ, Božena: Ve světě, ne ze světa, sv.5, Eman, Brno 1998, 134s.ISBN 80-86211-03-7.

▪ KOMÁRKOVÁ, Božena: O svobodu svědomí, sv.4, Eman, Brno 1998, 153s. ISBN 80-86211-02-9.

▪ KOMÁRKOVÁ, Božena: Přátelství mnohých, sv.3, Eman, Brno 1997, 125s. ISBN 80-901854-6-0.

▪ KOMÁRKOVÁ, Božena: Čemu nás naučila válka, sv.2, Eman, Brno 1997, 92s. ISBN 80-901854-8-7.

▪ KOMÁRKOVÁ, Božena: Lidská práva, sv.1, Eman, Brno 1997, 122s. ISBN 80-901854-5-2.

Boží okno, meditace na cestu k Velikonocům, Eman, 2000, ISBN 80-86211-06-1.

▪ KOMÁRKOVÁ, Božena: Sekularizovaný svět a evangelium, Doplňek, Brno 1992, 281s. ISBN 80-901102-9-0.

 

 

 

* * *

 

Jiřina Šiklová


Několik vět vystihujících stav české společnosti

 

 


Před 20 lety se schylovalo ke konci vlády komunistů nad naší zemí a o tuto změnu jsme aktivně usilovali.


Za 20 let mnozí z nás svým umem, pílí a inteligencí dosáhli profesních úspěchů a blahobytu, o kterém se nám za komunismu ani nesnilo.


Budování soukromého úspěchu jsme vykoupili tím, že jsme až příliš ochotně odevzdali osud věci veřejných do chtivých a chamtivých rukou.


Skandály dnešních politiků sledujeme se stejným znechucením jako někdejší tupost těch komunistických. Napříč zemí se rozrostl bezprecedentní systém korupce na komunální, krajské i centrální úrovni.


Vstupenkou na lukrativní posty polostátních podniků a organizací s miliardovými rozpočty je legitimace nebo spřízněnost s velkou politickou stranou.


Nepozastavujeme se nad tím, že v zemi, kde je pracovní síla 3x levnější než v západní Evropě, je kilometr dálnice 2x dražší.


Nepozastavujeme se nad tím, že narozeniny primátora či státního úředníka rozhodujícího o miliardách, stojí jeho “oficiální” roční plat.


Nepozastavujeme se nad tím, že miliardové veřejné zakázky získá ministrova firma s momentálně neznámým vlastníkem – akciemi na doručitele.
 

Nepozastavujeme se nad tím, že bývalý premiér vydělal desítky milionů na obchodě s akciemi od podnikatele, kterému předtím zajistil miliardovou dotaci.
 

Nepozastavujeme se nad tím, že výroba tramvajenky s čipem stojí v Praze 10x více než v Londýně nebo v Paříži.
 

Vleklá vyšetřování, když k nim vůbec dojde, končí tím, že obvinění se neprokázala. Pokud magistrátní úředníci uvíznou v síti policie, tak jedině té švýcarské nikoli české.
 

V naší zemi lze dnes ustát jakýkoli skandál, za několik dní ho překryje ten další.
 

Hlavě státu, zaměstnané vlastní ješitností a bojem proti nebezpečí evropské integrace, nestojí korupce za půl slova.
 

I když je to dnes méně okaté, média vědí o čem psát víc, o čem méně, o čem nic.
 

Zatímco v dobách komunismu jsme museli překonávat strach, nyní je překážkou lenost.
 

Nadáváme na ceny, ale jsme líní změnit banku nebo telefonního operátora.
 

Necháme se stříhat jak ovce. Jsme líní se informovat, vytvářet si, prosazovat a bránit svůj názor.
 

Místo přísunu a zpracování informací si vymýváme mozky stupidními seriály.
 

Místo zpráv a názorů čteme v bulváru o celebritách, kdo komu zahýbá a s kým.
 

Náš národní cynismus se masochisticky vyžívá v tom, jak hrozné panují poměry a sami kromě vymýšlení vtipů neděláme nic.
 

Ti přihlouplí se ještě rozčilují nad stotisícovými platy, ale miliardové causy jim unikají.
 

Svou lenost pak omlouváme filozofií, že “jsou stejně všichni stejní”, případně “tihle budou ještě horší”.
 

Za nezájem a lhostejnost k osudu věcí veřejných zaplatíme vysokou cenu.
 

Korupce prodražuje většinu investic financovaných z daní i z obrovského deficitu. Ukrajuje šance našich dětí, na nichž v soukromí tak usilovně pracujeme. Zadlužuje zemi, která bude jednou jejich.
 

Dvě největší strany si rozparcelovaly tuto zemi s tím, že stejně budeme muset volit jednu z nich bez ohledu na to, jak přezíravě se k nám budou chovat. Myslí si, že stačí provětrat strašáky, zahrát na strunu sociálních jistot pro jedny a strunu nízkých daní pro druhé. Technika jejich vládnutí přitom dlouhodobě vylučuje jedno i druhé.
 

Monopol jedné strany v naší zemi nahradila střídavá a na komunální úrovni i společná vláda dvou stran, které se vždycky nějak dohodnou. Je přitom zřejmé, že i ostatní strany využívají své zaslepeně loajální “fanoušky”, ochotné jim odpustit úplně cokoli.
 

Vedení velkých stran sází na to, že se budeme bát zahodit náš hlas podporou malých, nových či exotických a že nám nezbude než zvolit jejich oranžovou či modrou košili bližší než toho druhého kabát.
 

Kolikrát jsme už slyšeli, že “není koho volit”, mnozí volit nechtějí a nepůjdou. Kolikrát jsme svou volbu s pocitem studu nikoli hrdosti, zdůvodňovali menším zlem. Není snad právě takovýto vynucený hlas z rozumu ten “vyhozený”? Jakou cenu má vůbec náš hlas, když ho dáváme se skřípěním zubů? Nikdo z nás si nedělá iluze, že by malé politické strany byly lepší a čestnější než ty velké. Moc korumpuje vždy. Ale absolutní moc korumpuje absolutně. Možná jsme se někdy ptali našich rodičů a prarodičů: “A proč jste s tím tehdy něco neudělali?” Připravujme si dnes odpověď pro naše děti. Nemusíte to podepisovat. Můžete to poslat dál.

Jiřina Šiklová

 


 

* * *

Video

Václav Bělohradský - Finanční krize (Interview ČT24 - 19/02/2009) - 01 | 02 | 03 |

Václav Bělohradský - Společnost nevolnosti (Před půlnocí - únor 2008) - 01 | 02 | 03 |

Václav Bělohradský - Vztah vědy a politiky - 01 | 02 | 03 |

Václav Bělohradský - O vztahu církve a tradice

Václav BĚLOHRADSKÝ a Tomáš HALÍK o církvi

▪ Erazim KOHÁK - Evropská demokracie a její krize - 01 | 02 | 03 | 04 |

 

 

* * *

 

. . .  A  DO  N I C H !!!

 

 

 

 

ST            24/03/2010            01:40


  A tak si říkám, proč se vlastně v Brně o Velikonocích nehrají Matoušovy nebo Janovy pašije? Jsme na to moc malé město? Není kdo by to zaplatil? Nedá se tomu nějak pomoct? Nedávno jsem pohledem zavadil o kontakt na osobu, která náš Velikonoční festival spolupořádá, tak mi připadá, že je nejvyšší čas se o ten další rok trošku začít zajímat. Nezapomenu na Velký pátek pár let zpátky, kdy jsem v Lipsku u Tomáše, téměř bez eura v kapse, poslouchal za dveřmi kostela a byl možná ještě nervóznější, než kdybych seděl uvnitř v lavici.

  Vybírám ukázku a vidím, jak je hrozně těžké najít takovou, která by nejlépe odpovídala tomu, co za skladbou cítím. Představu mám, ale stále nenacházím. Tak co tu máme?

 

Simon Rattle

Smyčce, které tolik drží celou osu úvodního chorálu (Herr, Herr Unser Herschen...) jsou jakési vlažné, nevýrazné, místo toho je stále přebíjí hoboje přetahující se s flétnami a celé to bublání až vření v podstatě zastírají. Zpěv charakterizuje veliká, měnící se dynamika, ta mi připadá jaksi přehnaná, i když možná..., možná že barokní manýry byly takové - baroku tedy rozhodně stále ještě moc málo rozumím. /Musím přiznat, že daleko víc než o dobovou autenticitu mi jde vždy spíš o vyjádření vlastního vnitřního pocitu./ Tři výkřiky ve kterých sbor zvolá "Herr" odstupňovaně a stále se zjemňujíce působí docela hezky, nicméně... ... a právě tohleto "Herr" je docela zajímavý prvek. Přemýšlím o tom jak se vlastně v hudbě dá provést takový výkřik? Jaký je vlastně výkřik? Hmm, tak je nahlas, silně, tak, aby mě bylo slyšet, většinou taky krátce! Člověk se většinou soustřeďuje na to, aby ho někdo na druhé straně uslyšel, zachránil, a tak dá veškerou svou sílu právě do toho krátkého důrazu. Přesto mám pocit, že tu jde ještě o něco jiného. Není to totiž výkřik ze strachu z nebezpečí, není to okřiknutí dítěte, které zlobí, není to tak úplně ani křik tonoucího o pomoc, protože ten se ještě, pokud mu trochu síly stačí a naděje (břeh) je na dohled, snaží trochu plavat, že?  A proč tolik řečí? Chybí mi v něm  - v tomhletom "Herr" - zkrátka naléhavost. Pokora, smutek z utrpení druhého, prosba, odevzdanost, snad možná i trochu zoufalost. /Ostatně, copak se v čase ukřižování učedníci sebrali a šli slavit, že jsou Ježíšovou smrtí konečně spasení? Myslím, že byli spíš docela mimo a hlavně nerozuměli a nechápali jak to všechno mohlo dojít až takhle daleko?/ Tak snad pro to všechno bych své "Héérr" protáh klíďo až do druhé doby.

... nicméně POZOR "Ne každý kdo mi říká: Herr, Herr..."

znáte to

 

- - -

 

Je zvláštní, kolik toho člověk dokáže nažvanit o jednom slově.

Vždycky mě v té souvislosti napadá trest praktikovaný v našem skautském oddílu,

při kterém měl hříšník souvisle po jednu minutu mluvit o dlažební kostce.

 

- - -

 

 

Leo Kremer (Kazaň) ... z téhle verze dostávám pocit, jak bych spadl do bubnu s máchajícím se prádlem (Proč takový ostinátní důraz?)

Masaaki Suzuki ... pěkně vypíchnutá místa, moc hezky diriguje pan Suzuki, čistě, přesně

John Eliot Gardiner ... tohle je hezké provedení!

Stephen Cleobury ...jojó, chlapecký sbor, to je věc!!

 

Bez ohledu na odchylky od vlastních  představ se stejnak skláním před všemi, které jsem poslouchal, i bratry Tatary z Kazaně. Je to hrozná dřina nacvičit takovou kládu. Ale stojí to za to!

 

 

* * *

 

 

 

NE            14/03/2010            00:50


Nový dopis od Bharati - mrkněte se!

BEZ MÁMYA co zvážit na příští rok třeba tohle

(zdroj: Marťa Hajková)

 

 

SO            13/03/2010            00:59


Blíží se Velikonoce, nekrásnější svátky v roce, je pátek večer - konec všech pracovních a školních povinností, čas na čtení, poslech, psaní, pár poznámek "do deníčku". Dnešní večer to bude trošku netradiční provedení Bachových Matoušových pašijí - ti pánové a dámy ve svetrech, mikinách a flanelových košilích totiž nejsou součástí publika, nýbrž interpreti! Zajímavý nápad, hudba působí civilně, přirozeně - pár kamarádů se zkrátka večer sešlo trochu si zamuzicírovat, žádné manýry, přehnaná gesta, těžký patos. Zkusme na chvilinku vypnout a zapnout Jonathanna Millera s jeho souborem.

 

J. S. BACH: Matoušovy pašije, BWV 244 - wiki | info | noty |

Jonathan Miller (1994) - | 01 | 02 | 03 | 04 | 05 | 06 | 07 | 08 | 09 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 | 15 | 16 | 17 | 18 |

 

 

* * *

 

Nové knihy:

▪ NĚMEC, Petr: Osoby Nového Zákona, 1.vyd., Veduta, 230s. ISBN: 978-80-87229-03-3.

▪ LEMAN, Kevin: Sourozenecké konstelace, 4.vyd., Portál, 2000, 223s., ISBN: 978-80-7367-507-3.

▪ ARISTOTELES: Magna moralia, 1.vyd., Rezek, Praha 2005, 178s. ISBN: 80-86027-22-8.

▪ COVEY, Stephen R.: 7 návyků skutečně efektivních lidí, 1.vyd., Management Press, 2006, 342s. ISBN: 80-7261-156-9.

 

 

* * *

 

 

 

 

NE            07/03/2010            23:59


V průběhu tohoto týdne mě zaujalo několik věcí, které bych si touto formou rád poznamenal - možná, že by níže uvedené myšlenky mohly oslovit i někoho dalšího. Protože mi připadá, že malý komentář nemůže být na škodu, alespoň malé uvedení některých z nich. ČRo6 vysílá obrovské množství kvalitních pořadů na nejrůznější témata, z nichž velká většina je dostupná ke stažení na internetu. K těm, které stojí za to sem tam poslechnout patří i Politická literatura na českých pultech. Odpůrcům politiky jen tolik, že témata schovaná pod touto hlavičkou jsou obecně společenskovědní, takže netřeba se obávat - ani já moc nemiluji nekonečné rozbory a komentáře všech těch tahanic a rozepří, kterými nás média denně krmí. Vybírám proto 3 ukázky z nichž první je tematicky věnovaná vzdělání, vysokému školství a výzkumu, druhá je velice zajímavou studií, jež shrnuje způsoby a proces demokratizace ve státech postižených totalitou (mimo jiné i s návody jak režim rozkládat, svrhnout, převzít moc apod. - tyhle pasáže mě velice pobavily při představě, že by podobnou knihu drželi v ruce třeba naši soudruzi před 30ti lety ), třetí je už ze všeho nejvíce životopisná, líčící osudy některých z rodiny Baťů i s ohledem na prvorepublikové problémy v tehdejším Československu. K jednotlivým pořadům doplňuji výpisky, které mě zaujaly:

 

 

Mluvené slovo

 

K. P. Liessmann - Teorie nevzdělanosti (01.03.2010 - 20:10)

 

Chcete-li se pobavit, zde ukázka výzkumů, na které jdou také peníze ze státních rozpočtů!! Nabízí se otázka: nemělo by se více zveřejňovat, jakéže to objevy jsou např. i u nás placeny z veřejných peněz? Nepáchají i naši vědci podobná úžasná zjištění, které byly doposud sice zatím neobjasněny ale ve výsledku jsou vlastně naprosto neužitečné a k ničemu? →  | sloni | umělé stromy | početí chlapce | spánek

 

Homo homine lupus

Lidé se zpravidla při hledání výhod pro sebe vzájemně ostražitě pozorují a naše společnost založená na konkurenci povýšila tento na odiv stavěný vlčí postoj na oslavovaný princip.

 

Jak hodnotit jednotlivé vědce - má to vůbec smysl? (46:06-46:36)

... takový Immanuel Kant, ten přece, když nastoupil na vysokou školu, tak přestal odborně psát, protože se věnoval škole (!) a deset let nic nepublikoval. Dneska by ho z každé školy vyhodily, protože nemá vědecké výsledky...

 

Výkonnostní body (kredity), jejich odůvodnění formou mezinárodní mobility studentů (např. Erasmus) a možný výsledek celého procesu:

Měříme jimi - údajně - pracovní objem jaký student potřebuje pro dosažení určitého cíle. Kredity či výkonnostní body udělované za určité studentské aktivity, teoreticky nejen za semináře a přednášky, nepředstavují tedy žádný obsahový ekvivalent studia, nýbrž porovnávají jen vynaložený pracovní čas. Patří k ironii světových dějin, že marxistické učení o hodnotě vynaložené práce, které ekonomická věda s pohrdáním odsunula na smetiště dějin, se v evropských vzdělávacích plánech dočkalo radostného návratu. Hodnota studia se měří podle průměrného pracovního času, který na ně byl vynaložen. Teď už je třeba jen dosáhnout toho, aby byly v evropských studijních oborech názvy přednášek a seminářů a modulů všude stejné, posléze se všude bude vyučovat anglicky a na základě toho doufat v normativní moc a evropské vysoké školství bude sjednocené takovým způsobem, že bude skutečně možné studovat všude všechno. Takže pak, může každý klidně zůstat doma.

 

Otázka, která mě v souvislosti s posledním odstavečkem ještě napadá je do jaké míry jsou uvedené kredity skutečně odrazem oné potřebné námahy, kterou musí student vynaložit pro úspěšné absolvování předmětu? Není to často spíše tak, že ústav / katedra léta letoucí učí to stejné a teď najednou musí přidělit body, které by měl budoucí absolvent za dobu studia zvládnout (tedy 300), a tak uvedené penzum prostě a jednoduše rozškatulkuje tak, aby to vyšlo? Vsázím boty na to že za B je správně! Důvodem je jednak to, že "úroveň námahy" u předmětů různých škol a oborů je dosti nepoměřitelnou krom toho individuální veličinou, druhý argument je možné zjištění, po kterém by se lehce mohlo stát, že určitá skupina studentů by např. současné magisterské studium zvládla v klidu za 3,5 roku a to by zkrátka nešlo. (rozuměj: ...se nám nehodilo). Proč je studium často tak zbytečně dlouhé a tak málo praktické? Otázek se vynořuje celá řada a už vidím, že se budu muset sám zabrzdil, ale přeci jen si neodpustím ještě jednu poznámku. Všiml si u nás někdo jak úroveň vysokých škol klesá? Stojíme opravdu o toto vytoužené zvýšené procento vysokoškoláků tak, jak si to kdysi kterási vláda dala do svého programu? Měl by být v budoucnu handikep nemít vysokou školu, ale být třeba jen dobrý instalatér? Proč? Víme o tom, že leckterý současný absolvent vysokoškolák by nebyl za první republiky schopen dostudovat ani gymnázium? Na co si hrajeme? Na vzdělance? Naše třídní učitelka na nižším stupni gymnázia říkávala: chytrý podvodník je vždycky daleko nebezpečnější než ten hloupý. Chceme si vychovat takovouto elitu? Nebo dáme prostor jen těm, kteří dokážou opravdu zatnout zuby, něco obětovat a skutečně  se ve výsledku věnovat tomu co studovali? Proč tak velké procento (možná i polovina) absolventů pedagogických fakult vůbec netouží po tom živit se učitelstvím? Je tohle dobrý vklad do budoucnosti našich dětí? Zdá se, že pokračování nechám na příště a zkusím znovu dohledat článek, který tohle vše mnohem lépe shrnul už před pár lety.

 

- - -

 

 

Samuel P.Huntington - Třetí vlna - demokratizace na sklonku 20.století (14.12.2009 20:10)

 

Proměnné o nichž se tvrdí, že se nějak podílejí na demokratizaci a podporují demokracii:
* Vysoká celková úroveň hospodářského blahobytu
* Poměrně rovnoměrné rozložení příjmů a nebo bohatství
* Tržní hospodářství
* Hospodářský rozvoj a sociální modernizace
* Vláda feudální aristokracie v nějakém období dějin v dané společnosti
* Nepřítomnost feudalismu v dějinách dané společnosti
* Silná buržoazie (Bez buržoazie není demokracie - Berington Moore)
* Silná střední třída
* Vysoká úroveň gramotnosti a vzdělání
* Instrumentální spíše než konzumní kultura
* Protestantství
* Společenský pluralizmus a silné zprostředkující skupiny
* Rozvoj politické soutěživosti již v době, kdy se politického dění účastnili jen nemnozí
* Demokratické struktury autority uvnitř jednotlivých sociálních skupin, zvláště těch které mají bezprostřední vztah k politice
* Nízká úroveň společenského násilí
* Nízká úroveň politické polarizace a extrémizmu
* Vedoucí političtí představitelé oddaní ideji demokracie
* Historická zkušenost britské kolonie
* Tradice snášenlivosti a kompromisu
* Okupace prodemokratickou cizí mocností
* Vliv prodemokratické cizí mocnosti
* Touha elit napodobovat demokratické státy
* Tradice úcty k zákonům a právům jednotlivce
* Komunální, etnická, rasová, náboženská stejnorodost
* Komunální, etnická, rasová, náboženská různorodost
* Konsenzus ve věci politických a sociálních hodnot a nepřítomnost konsensu ve věci politických a sociálních hodnot

 

Směrnice pro demokratizátory:

1. série: Jak reformovat autoritářské systémy?
2. série: Jakým způsobem lze autoritářské režimy svrhnout?
3. série: Jak dojednat změnu režimu?
4. série: Co počít se zločiny autoritářského režimu?

 

 

- - -

 

 

Miroslav Ivanov: Zpráva o životě a smrti Jana Bati (04.01.2010 20:10)

Co jsem si odnesl? Jan Baťa byl v podstatě skvělý člověk!

 

 

Žijeme v demokracii. Když máte plány, které mohou být užitečné všem, oznamte je veřejně a přesvědčte lidi o tom, že jim budou prospěšné. V demokracii má každý právo a dokonce povinnost - občanskou povinnost - upozornit na věci veřejně prospěšné, protože v demokracii se stane skutkem jenom to, co chce většina a čemu lidé rozumí.

Edvard Beneš

 

 

* * *

 

A přidávám, ještě několik hezkých myšlenek navíc: (...díky Lenko!)

 

 

 

Spal jsem a zdál se mi sen, že život je radost,
vzbudil se  a viděl, že život je povinnost,
konal jsem, a hle: povinnost se stala radostí.

Rabíndranáth Thákur

Nemusím zvítězit, ale musím být poctivý.
Nemusím uspět, ale musím splnit to,
k čemu mě vede moje světlo.

Abraham Lincoln

Ne na tom, co děláte jednou za čas,
ale na tom, co děláte den za dnem,
nejvíce záleží.

Jenny Craig

Vědět, co je správné, a neudělat to,
je nejhorší zbabělost.

Konfucius

 

 

* * *

 

Největší blbost minulého týdne?

Postní kalendář - na způsob toho adventního - prodávaný v Intersparu. Lidi už asi prostě neví jak a na čem by vydělali. Opravdu se nikdo nezamyslel nad tím, že před Velikonocemi je doba postní a ta má svůj základ, alespoň co se týče názvu, ve slově půst? Měli bychom si - nebo lépe řečeno v dnešní liberální době "máme možnost" si něco odepřít v kontextu toho co bude následovat, co čteme v Bibli a co očekáváme. Jak tedy lépe oslavit půst než tím, že si dám pěkně po ránu malou čokoládku, že ano?

 

 

 

NE            21/02/2010            20:00


Osobnosti na ČT24: Václav Cílek - "Během pěti let se svět dostane do problémů s těžbou ropy"

Václav Bělohradský - Vztah vědy a politiky - 01 | 02 | 03 | 04 | 05 | 06 |

Václav Bělohradský a Tomáš Halík - O církvi

Český překlad Tóry - nový překlad "online"

 

* * *

 

Trocha EKO výchovy:

Přírodu nejvíce ničí nevratné sklo a plechovky, tvrdí ministerská studie

   Analýza volně pohozených odpadků (... jací jsme bordeláři)

       Recyklace skla (... jak to vlastně funguje)

           Napos (...firma recyklující skleněný odpad)

 

 

 

ST            17/02/2010            2:20


Kdybych jeden den nepracoval, měl bych pocit, že kradu.

                                                                                                   

                                                                                                                                                                                    Louis Pasteur

 

 

 

NE            14/02/2010            18:00


 

Štěstí je odměna těch, kteří ho nehledají.

 

* * *

 

Za všechno co máme vděčíme Bohu.

 

 

 

SO            13/02/2010            15:00


Knihy

▪ VELLA, Elias: Ježíš - lékař těla i duše, KNA, 2006, 351s., ISBN: 80-7192-851-8.

▪ ČAPEK, Karel: Hovory s T.G.Masarykem, František Borový, Praha 1947.

▪ MONTEFIORE, Simon Sebag: Slova, která změnila svět, Víkend, 2009, 224 s., ISBN: 978-80-7433-012-4.

▪ ROBINSON,  John A. T.: Čestně o Bohu, Váhy, 1969.

 

* * *

 

Články

▪ RESPEKT 6 - Paní profesorka Božena Komárková (Pavel Kosatík) - moc zajímavá paní!

  → životopis: Božena Komárková

  → knihy: Tolerance jako podmínka života, Ve světě a ne ze světa, Božena Komárková a její hosté

  → audio: Kořeny - 07.11.2007 - Teoložka Božena Komárková [mp3]

  → písnička:    Pomoz mi, můj Pane, abych nežil planě, abych nežil planě tam, kde chceš mne mít.

                        Pomoz, Pane milý, abych měl dost síly, abych měl dost síly bližním odpustit.

                        Pomoz, když se bojím, ať vždy pevně stojím, ať vždy pevně stojím tam, kde nutný jsem.

                        Pane, slyš mé přání, vzdal vše co mi brání, vzdal vše, co mi brání být tvým člověkem.

 

 

▪ RESPEKT 6 - Třikrát sláva cukru a biči ... proč se vyplatí nechat zaměstnancům volnost (The Economist)

▪ RESPEKT 6 - Pořadník na bílá místa ... amatérský badatel vydal úspěšnou historickou publikaci o jihlavských Němcích za protektorátu

 

 

 

Pochopte - tohle je veřejná soutěž, ty já si nekupuji a neumím si představit, jak by to pro nás někdo mohl ušít, prohlásil do novinářského mikrofonu podnikatel a svého času proslulý tvůrce nesplaceného sedmimiliardového dluhu u IPB Antonín Charouz poté, co jeho firma dovážející fordy vyhrála tendr na dodávku aut pro Českou poštu; úředně stanovenou podmínkou vítězství bylo dodat vůz o minimální nosnosti 1600 kilogramů, kterou má na tuzemském trhu pouze a jedině Ford.

 

- - -

 

V Brně zahájila činnost dobrovolná síť restaurací, které odpoledne odevzdávají své neprodané porce obědů humanitárním organizacím, jež je pak rozdávají lidem bez domova. !!!

 

- - -

 

Prvních 100 dobrovolníků se v Hustopečích přihlásilo na brigádu k záchraně tuzemské rarity: půlstoletí starého mandloňového sadu, který nad městem kdysi pro vlastní zásoby vysadila čokoládovna Zora a který pak zpustl, když se mandle začaly skoro zdarma dovážet z Kalifornie.

 

* * *

 

Mluvené slovo

▪ Jak to vidí... - 02.02.2010 - Jaroslav Maxmilián Kašparů - SKVĚLÉ! →

▪ Jak to vidí... - 11.02.2010 - Jiřina Šiklová - BEZVA! →

▪ Jak to vidí... - 12.02.2010 - Ivan Kraus - SKVĚLÉ! → citace australského premiéra k aus. muslimům žijící dle práva šaríja

▪ Náboženské vysílání:

  → Audiovýklad Bible | Kořeny | Ranní úvaha | Slovo na neděli | Doteky víry (SO) | Doteky víry (NE) | Zaostřeno na církve |

 

* * *

 

Hudba

▪ Astor Piazzolla - Libertango - krásně zahrané

▪ Astor Piazzolla - Adios Nonino -  Montreal International Jazz Festival (1984)

 → no, to má aspoň náboj! Krásně zahraný klavír, pak se ze tmy vynoří bandoneon, akcent vždy přesně tam, kde má být, každý zapálený a úplně ponořený do muziky...

 

 

 

 

ÚT            26/01/2010            21:55


Ranní Slovo - Desatero přikázání - biblický text: Exodus 20, 1-17 → mp3

 

 

 

ÚT            26/01/2010            0:47


▪ BACH, Johann Sebastian: Schmücke dich, o liebe Seele (BWV 654) - Ton Koopman, organ

 

 

 

SO            16/01/2010            16:30


...tož, co nového?

 

Knihy

▪ KOLAKOWSKI, Leszek: Malé úvahy o velkých věcech, Academia, 2004, 230 s., ISBN: 80-200-0966-3

▪ HEIDEGGER, Martin: Věda, technika a zamyšlení, Oikoymenh, 2004, 64s., ISBN: 80-7298-083-1.

▪ PŘIBÁŇ, Jiří: Jací můžeme být? Sociologické nakladatelství (SLON), 2004, 120s., ISBN: 80-86429-30-X.

▪ KOMENSKÝ, Jan Ámos: Jednoho jest potřebí, (překlad Dr. Jaroslav Ludvíkovský), Nákladem Jana Laichtera, Praha, 1920, 211s.

 

* * *

Články

▪ Jan Nepomuk JIŘIŠTĚ: Není tu náboženská poušť, Týdeník Respekt č.2 (11.-17.leden 2010)

...zbožnost je náklonnost nebo otevřenost ke všemu dobrému (Tomáš Akvinský: Suma theologica)

 

* * *

Poslech

▪ Ranní Slovo - 03.01.2010 - Modlitba apoštola Pavla - (Biblický text: Efezským 1,15-19)

▪ Ranní Slovo - 27.12.2009 - Principy správného křesťanského života (Biblický text: Koloským 3,1-25)

▪ Ranní Slovo - 08.11.2009 - O omylech zbožných lidí a o daru chudé vdovy (Biblický text: Marek 12,35-44)

 

* * *

 

 

 

            09/01/2010            18:30


Bohužel nemám vůbec čas psát zajímavosti na tyhle stránky pro množství věcí do školy, práci s knihami pro antikvariát, disertací, ..., a tak dnešní poznámku omezím na několik odkazů z oblasti hudby, která snad dokáže trochu zpříjemnit dlouhé zimní večery. Ukázky rozdělím do 4 částí:

 

[1] Několik nových objevů - skladatelé, o kterých jsem nikdy ani neslyšel a přitom vytvořili krásné věci - takové nálezy mě vždycky potěší!

[2] Pár známých a osvědčených skladeb v nové zajímavé interpretaci.

[3] Improvizace jako projev opravdového muzikantství.

[4] A trocha hudebního humoru, který je v tomto případě naprosto nedostižný - to opravdu stojí za vidění!!!

 

 

* * *

 

 

Adolf von HENSELT (1814-1889)

Co říká zahraniční wikipedie? Německý hudební skladatel a klavírista narozený v bavorském  Schwabachu. Od 3 let hrál na housle. Po získání finanční pomoci od krále Ludvíka I. Bavorského odjel studovat k Hummlovi do Výmaru a za několik měsíců odtud dále do Vídně k Antonu Brucknerovi. Udělal velkou kariéru jako koncertní klavírista. V roce 1837 se usadil ve Vratislavi, kde se oženil s Rosalií Vogelovou, ale už v následujícím roce se oba přestěhovali do Petrohradu, kde byl již dříve velmi vítaným hostem u zdejšího dvora. Stal se zde dvorním klavíristou a "ředitelem hudebních studií" na Carském institutu pro vzdělávání žen. V roce 1876 byl povýšen do šlechtického stavu a v Petrohradě žil prakticky až do své smrti.

 

Charakteristická pro jeho hru byla kombinace Lisztovy zvučnosti a Hummelovy plynulosti. Jeho hudba byla plná poezie, pozoruhodná pro velké využití rozšířených akordů a perfektní techniku. Dokonce i Liszt jej obdivoval! Jeho vliv na další generaci ruských klavíristů byl obrovský. Henseltova hra a výuka byla základem vzniku celé Ruské hudební školy, kterou "spoluzaložil" s irským skladatelem a klavíristou Johnem Fieldem. Sergej Rachmaninov jej držel ve velké vážnosti, a považoval  jej za jeden ze svých nejdůležitějších vlivů.

V dnešní době je jako skladatel nejčastěji připomínán díky krátkým skladbám, často poměrně sentimentálním Frühlingslied (Jarní píseň) nebo Si oiseau j’étais (Kdybych byl pták). Jeho Klavírní koncert f moll op.16  byl ve své době jednou z nejhranějších skladeb v Evropě. I přes svůj poměrně dlouhý život nicméně přestal komponovat už ve třiceti letech. Důvody jsou jasné: chronické trémy, hraničící s paranoiou, způsobily, že se v 33-ti stáhl i z koncertních pódií. Škoda, že?

 

 Etudes Op. 2 - | No. 1 | No. 2 | No. 3 | No. 4 | No. 5 | No. 6 | No. 7 | No. 8 | No. 9 | No. 10 | No. 11 || noty ||

 Etudes Op. 5 - | No. 1 | No. 2 | No. 3 | No. 4 | No. 5 | No. 6 | No. 7 | No. 8 | No. 9 | No. 10 | No. 11 ||

 → odkazy: Henselt Society | noty |

 

Sergei LJAPUNOV (1859-1924)

  Transcendental Etude Op. 11, No. 4 "Terek"

  Transcendental Etude Op. 11, No. 6 "Storm"

  Transcendental Etude Op. 11, No.9 'Aeolian Harp'

 

▪ Charles-Valentin ALKAN (1813 - 1888)

 Etude No. 6 Op. 35

 Trois Etudes de Bravoure: Prestissimo

  Trois Improvisations Dans le Style Brillant, No. 3, Op.12

 Le Festin d'Esope

 

▪ Felix BLUMENFELD (1863-1931)

 Etude "Sur mer"

 Etuda Des dur

 

* * *

 

 

Maurice DURUFLÉ: Suite pour Orgue Op. 5 - Toccata

   Virgil Fox   | celá skladba - Prélude - Sicilienne - Toccata |

   John Scott (St. Paul's Cathedral, London)

   Julien Bret (Cavaillé-Coll, Saint Ouen, Rouen)

 

Charles Maria WIDOR: Symphony No.5 f moll - Toccata

   Frederick Hohman (Basilica of the Sacred Heart, Newark, New Jersey)

 

 

* * *

 

 

IMPROVIZACE

  Victimae Paschali Laudes - improvizace Daniel ROTH (St. Sulpice, Paris)

  Ein feste Burg ist unser Gott - improvizace Maria Scharwieß ()

 

 

* * *

 

Viktor BORGE

 Tak pane kolego, tady je to moje, sem mi nelezte, jo? Ferenc Liszt: Uherská rapsodie č. 2

 Kurňa, jak to jenom patří?  Gioachino Rossini: Vilém Tell

 Kdo to tady kazí? Čajkovskij: Klavírní koncert b moll

 Mistře, poslední zkouška, za chvilku jedeme na živo!  Frederyk Chopin: Valčík cis moll

 

 

NOKIA - ... no, očividně z toho už mnoha lidem hrabe!

 Nokia Fugue (Op. 31)

 The Cell Phone Waltz

 The Tarrega tune and not Nokia - ukradená melodie? :-)

 Valse Irritation d'après Nokia

 

* * *

 

 

 

            01/01/2010            15:30


Nemiluju našeho pana prezidenta, přesto se mi líbilo hned několik myšlenek z jeho projevu. Myslím, že byly lidské, praktické, povzbuzující, pravdivé, zkrátka státnické jak má být. Tady jsou:

 

(...) V životě naštěstí jde i o jiné věci než o politiku a ekonomiku. Za statisticky zprůměrovanými čísly se odehrávají velmi různorodé lidské životy a pro mnohé byl loňský rok jistě rokem šťastným a úspěšným. Závisí to na řadě dalších věcí – jako je dobře fungující rodina, pevné mezigenerační vztahy, vzájemná tolerantnost a citlivost k blízkým. Nezapomínejme na ně ani i v roce dnes začínajícím.

(...) Někteří politici se spoléhají na to, že účty za jejich dnešní chování, za jejich fantazírování a nerealistické sliby nebudou ke splácení předloženy jim.

(...) Budoucnost začíná už teď a o tom, jaká bude, rozhoduje to, co uděláme dnes, zítra a v každém dni následujícím. Co potřebujeme, je pevný, dlouhodobě stabilní a velmi praktický kompas kudy a jak dál jít. Ten musí být založen na víře v rozumnost chování skutečně svobodných občanů a nikoli na důvěře ve spásnou roli státu. Dělejme proto každý z nás to, co umíme, co děláme rádi, co můžeme nabídnout ostatním. Nenechme si od nikoho přikazovat, co máme dělat. Věřme své vlastní intuici, svým přirozeným zájmům a motivům, a podle nich jednejme. Dělejme to, co je v souladu s naším vědomím toho, že existuje cosi, co nás přesahuje a čeho jsme součástí. Hledejme si to každý sám za sebe a pro sebe.(...)

Pomáhejme potřebným, ale hlavně pomáhejme tam, kde to má smysl a kam dohlédneme. To je většinou nedaleko od nás. Dříve než pošleme peníze na konto nějaké organizace, která jich část přepošle do zahraničí, podívejme se, jak žijí naši sousedé, jak žijí lidé v našem domě, v naší vesnici, v našem městě. Rozhlížejme se kolem sebe. Žijme více v realitě skutečné, než realitě televizní. Dělejme věci, o kterých jsme přesvědčeni, že mají smysl, ne jen ty, kterým je tleskáno.

Šetřit – tedy chovat se racionálně a odpovědně k tomu, co nám příroda nabízí – je absolutní povinností každého a vždy (...)




* * *




Škoda každého dobrého slova, které se neřeklo.

    Jiří Stránský


* * *




TOPlist