| 2003 | 2004 | 2005 | 2006 | 2007 | 2008 |
| 01 | 02 | 03 | 04 | 05 | 06 | 07 | 08 | 09 | 10 | 11 | 12 |

Aktuality

ST          27/02/2008           16:15

-----

Naše diskuze se nečekaně stočila i na různé čaje všech druhů a chutí:
PT: „Ale maté rančo není čaj. Je to úplně jiná bylina!“
      „Ale je to teda síla. Po tom je člověk nabitej jak kdyby vypil 4 kávy.“
PJ: „To já už kávu nepiju vůbec, není mi po ní dobře.“
VK: „To já piju zelenej čaj…
        … a pak mám po něm průjem.“

No, co k dodat, že? Pro mě to teda bylo potřebné odreagování, za které jsem byl opravdu vděčný. No a zjištuju, že se začínám balit čím dál později - tentokrát to bylo až ráno před prací. No, snad to vše nějak přežiju. Dnešní počasí je zvláštní, tak nějak odráží moje pocity spojené s tou cestou. Tak snad to bude dobré. Mm, měl bych vyrazit.

PO          25/02/2008           12:00

Člověk zjistí co je v životě důležité až ve chvíli, kdy to ztratí.

Nechce se mi tu příliš rozebírat tuhle myšlenku, která mi teď stále sídlí v hlavě, poněvadž internet nepovažuju za žádnou veřejnou zpovědnici, nicméně každému doporučuju chvilku o tom popřemýšlet. Chystám se na Kypr s všelijakými pocity, obavy z počasí nebo nějakých cestovních problémů ustupují do pozadí. Bude to sebepoznávací cesta, jiná než předešlé... 

komentář

ST          13/02/2008           23:45

Tak, Terezka udělala státnice - hurá!!!

... a za odměnu pro všechny zajímavý článek z včerejší MF Dnes:

V českém parlamentu se setkáváme s ďáblem

   V květnu mi bude (dá-li pánbůh) 91 let. Patřím k lidem, kteří se v průběhu neradostných dějin této země stali vězni dvou totalitních režimů. Strávil jsem tři roky v koncentračním táboře a dalších šest let v komunistických lágrech, další léta jsem byl coby vysokoškolsky vzdělaný člověk přinucen pracovat toliko v pomocných dělnických povoláních. Nebyl jsem sám takto postižen. Byly nás statisíce.
   Když jsem v pátek a v sobotu sledoval skandální dění na Pražském hradě, se slzami v očích jsem se ptal své dcery - pro koho jsme ty oběti přinesli? Mělo to vůbec smysl? Mizerné divadlo, na které by si nikdo dobrovolně vstupenky nekoupil, a přesto musí přispívat hercům na jejich nadstandardní platy a jiné výhody, které sám nemá, neměl a ani nežádal. Kolik zášti, nenávisti, kolik špíny, nactiutrhání, hlouposti a lidské nadutosti a malosti jsme byli nuceni zhlédnout ode všech přítomných aktérů při vědomí, že pokud by se situace obrátila, druhá strana by bez uzardění přejala argumentaci strany první a strana první by totéž udělala s argumentací či se způsobem jednání strany druhé.
 

Za to jsme nebojovali

   Ano, plakal jsem. Plakal jsem nad svým ztraceným životem, nad svou marnou obětí, nad životy a oběťmi svých přátel a kamarádů, nad námi všemi, kteří jsme byť jen na okamžik uvěřili, že ti, pro které jsme se obětovali, budou mít při vedení tohoto státu na mysli jeho blaho, jeho rozkvět, jeho lepší příští, nikoli své partikulární zájmy, zákulisní boj, intriky a zradu. Za to jsme nebojovali.
   Při nedělním kázání v kostele, kam chodím, řekl kněz toto: Řečtina zná dva výrazy: symballein - to je sjednocovat a diaballein - to je rozdělovat. Ze slova diaballein je odvozeno slovo diabolos, to je v překladu ďábel. Jiný výraz pro ďábla je satan. A zpětný překlad slova satan je sok. V té chvíli jsem si uvědomil, s kým máme tu čest v českém parlamentu. Se zlem - ďáblem v té nejčistší podobě. Se zosobněným sobectvím, touhou po výjimečnosti, s bezostyšností při prosazování vlastních zájmů, s bezohledností ke druhému.

   Zlu je třeba se postavit čelem - to jsem dělal celý život. Nechci se tomu zpronevěřit ani na konci svého života. Proto vyzývám všechny aktéry té trapné komedie, aby zapátrali ve svém svědomí, přiznali svou vinu a vydolovali z něj poslední zbytky toho, co je nazýváno účinnou lítostí. Aby začali plnit své pracovní povinnosti, aby okamžitě přijali zákon o přímé volbě prezidenta na principu voleb senátních tak, aby prezident mohl být zvolen všemi. Pak vyzývám vládu, aby podala demisi a byla vytvořena úřednická vláda složená ze skutečných odborníků, kteří budou mít odvahu této zemi skutečně sloužit. A konečně, nechť jsou vyhlášeny předčasné volby, ve kterých již do žádné z komor parlamentu nebude kandidovat nikdo, kdo se zúčastnil oné víkendové potupy naší vlasti. Vyzývám vás, dámy a pánové zákonodárci, k oběti mnohem menší - obětujte svou touhu po politické kariéře, jíž nejste hodni. Obětujte své nezasloužené pašaliky, výhodičky a nadstandardní platy a začněte se živit skutečnou a odpovědnou prací ve prospěch této země. Můžete se rehabilitovat a někdy v budoucnu se možná budete moci vrátit, pokud se obhájíte.
   Zda přijmete tuto výzvu od člověka, který dík své minulosti a vědomostem má právo ji vyslovit, je věc vašeho svědomí, pokud ovšem nějaké máte.

Jakub ČERMÍN

bývalý předseda Čes. svazu bojovníků za svobodu
 

komentář

ÚT          05/02/2008           00:15

"Nově založená úřední komise v Brně začala zkoumat, zda město nemá zbytečné úřady."

Respekt č.6, roč. 2008, s.66

komentář

NE          03/02/2008           23:15

Po kratší přestávce opět pár poznámek. Upozorňuji na článek z Respektu tohoto týdne - K fyziologii prezidentury od Zdenka Sluky, profesora politologie, který působí na prestižních světových univerzitách. Z článku vybírám několik zásadních úvah, nicméně při jejich psaní a opětovném čtení jsem zjistil, že je to vynikající celé, proto doporučuji výše uvedený hypertext !!!
 

1.) Prezidentura není svobodné povolání, tudíž ta česká žádá po svém držiteli zdrženlivost a střízlivost, aby nedocházelo k silnému střetu mezi prezidentovým vlivem a jeho omezenými ústavními právy ... Význam zdrženlivosti a odpovědnosti je daleko patrnější při prezidentských zahraničních cestách ... L´état, c´est moi neplatí. Prezident je pouze mluvčím státu, jeho demokraticky přijatou politiku nemůže za hranicemi zpochybňovat, nebo dokonce odmítat. Sklon k takovému konání pouze zpochybňuje kvalifikaci kandidáta na prezidenturu. ...

2.) Jednou z kvalifikací na prezidentský úřad - ozvalo se ve veřejné debatě - má být zkušenost v partajní politice, neboť politiku státu vytvářejí politické strany. Bylo už řečeno proč je tento požadavek těžko srozumitelný a také vratký - v české parlamentní demokracii se prezident nepodílí na formálním vytváření státních politik, jeho ústavní mandát mu dovoluje jen cenzurní zásahy bez konečné autority.

3.) ...na Hrad má vstoupit člověk, který je občanům dobře znám a který je ryzím Čechem. Toto ovšem zapříčinila osobnost Jana Švejnara a do debaty tak vstoupily silné emocionální prvky na úkor racionality. ... Jeden z účastníků debaty napsal: "i když s ním nesouhlasím, alespoň ho znám". Osobní proslulost kandidáta ovšem ještě neznamená, že je i jinak způsobilý pro prezidentský úřad. Proslulými i slavnými se to hemží. Jan Švejnar je mnohými považován za Čecha méně ryzího, protože nějakých 20 let žil v Americe. Z toho má vyplynout, že jeho loajalita ke Spojeným státům přinejmenším oslabila jeho loajalitu k České republice, že se českému státu a jeho kultuře odcizil, že nerozumí českému životu. To jsou dosti odvážné závěry. Potkal jsem Čechy, kterým už po pěti letech v cizině dělala potíže samotná čeština, nebo to alespoň předstírali. Potkal jsem jiné, kteří téměř po půl století za hranicemi nepřestali být "ryzími" Čechy se vším všudy - rád se k nim počítám. Představa, že kdo jednou žije delší dobu v cizině, stává se cizincem, protože absorbuje a přijme cizí hodnoty, je představou nanejvýš primitivní. Masaryk vystudoval filosofii ve Vídni, devět let byl poslancem říšské rady, řadu let strávil v Americe. Spisovatel Zdeněk Němeček strávil roky v Rusku mnoho let v Americe, Francii, ve Španělsku, v Dánsku - a je zjevné, že i Masaryk i Němeček byli Čechy "ryzejšími" než třeba pan Grebeníček nebo pan Sládek, kteří prakticky z Česka nevytáhli paty.

-----
 

Ministr vnitra Ivan Langer (ODS) předal prezidentu Václavu Klausovi medaili Za zásluhy spojené se vstupem České republiky do schengenského prostoru; prezident Klaus se o Schengen mimořádně zasloužil mimo jiné svým výrokem, že rušení hranic je chyba a že jemu osobně "ono malinké dvouminutové zdržení" při kontrole v předschengenských časech nikdy nevadilo.

------