Prázdniny jsou v plném proudu! Volna jsem si sice zatím příliš neužil, ale doufám, že to ještě přijde. V sobotu jsem navštívil jednu svatbu - holt přítel v "nouzi" se zkrátka neopouští - a tak jsme se mohli všichni společně radovat, slavit a přát Pavlovi a Petře ať se mají rádi hodně a dlouho! Na závěr už jen krátké zamyšlení, kterým u svátečního stolu shrnul strýček Kája svůj přípitek: "... celý život je vlastně složen z mnoha setkání, radostných i smutných, příjemných i těch o něco méně. Jakoby v setkání - dvou lidí, manželů, přátel, nebo i jen těch nejprostších buněk, tkvěla jakási podstava života. Snažme se tedy ať jsou naše společná setkání co nejhezčí!"

No a musím říct, že tohleto sobotní bylo moc příjemné!

Zvláštní věci se dějí člověku. Kdysi dávno jsem se zamiloval do aktikvariátů. Hrozně se mi líbila ta pestrost všelijakých zajímavých knih, které někdo dřív už přečetl, ale pořád mají pro jiné cenu, a tak je stojí za to zachovat. Vzrušovalo mě objevovat nové poklady, za které jsem utrácel většinu svých peněz - přiznám to na rovinu: mám rád veteš! Moc se mi líbilo v prostředí antikvariátů "u skleněnky" (AB Antikvariát), "u Jakuba" (Antikvariát U Jakubské Věže)  a hlavně "na pekandě pod schodama" (Janoš a Petržilka). Tam vždycky hraje Radiožurnál nebo Praha, oba páni tiše poslouchají, občas někomu pomůžou něco najít, za každého návštěvníka si do sešitku poctivě čmrknou čárku. Knihy mě zkrátka fascinují. Tohle nadšení tedy časem přerostlo v nápad pořídit si na stará kolena antikvariát. A tak není divu, že jsem doslova u vytržení, když takhle jednou ráno při šálku kávy zahlídnu inzerát ve kterém se píše:

» Daruji větší množství knih všech žánrů - za odvoz. «