| 2003 | 2004 | 2005 | 2006 | 2007 | 2008 | 2009 |
| 01 | 02 | 03 | 04 | 05 | 06 | 07 | 08 | 09 | 10 | 11 | 12 |

Aktuality

ČT           30/04/2009            19:30

MOLDÁVIE
Už za čtyři hodiny vyrážíme spolu s Pavlem na východ - oba takoví cestovatelé-necestovatelé, řekl bych s verneovskou povahou (nebo aspoň já se tak určitě cítím.) Jules Verne psal krásné dobrodružné příběhy z celého světa a sám prakticky skoro nikde nebyl. Přitom je vše popsáno tak, jako by těmi končinami jezdil denně. Nevím co bylo toho příčinou, je možné, že raději vymýšlel a objevoval takto na dálku, než jezdil doopravdy - a teď cítím, že je to i můj případ. Dnes tedy míříme do Košic, dále do Užhorodu a zítra snad vlakem do Oděsy. Přes zastávku v deltě Dunaje bychom rádi dojeli do Moldávie, tu trošičku prozkoumali a zpátky domů. Uvidíme jak vše dopadne. Každou cestu vnímám jako prostředek sebepoznání a ve dvou to bude, myslím, ještě o to intenzivnější. No, a hlavně - s takovým člověkem - kamkoliv... ! Dost přemýšlím o knize, kterou veznu s sebou, zatím je jistý jen NZ - no uvidíme... Konec úvah je čas zabalit si věci.

* * *

... ten Kohák popisuje tak krásné myšlenky, to se chce skoro opisovat celé!

* * *

ÚT           28/04/2009            23:50

PO           27/04/2009            22:00

* * *

NE           26/04/2009            18:00

SO           25/04/2009            15:00

Fryderik CHOPIN: Nocturna
Po čase se zase vracím k Chopinovým Nokturnům a vybírám si pár těch, které bych mohl zahrát. Přestože na cvičení není skoro žádný čas, myslím, že už dozrála doba, kdy bych mohl nějaké pořádně dodělat. Původně jsem chtěl vypsat jen odkazy těch snadnějších*, ale jak tak listuju v notách a poslouchám ukázky, líbí se mi každé druhé. Tak jen pár těch z mně nejmilejších... ... a třeba co mě prvně napadne: 

[8] - nádherné téma, krásně prosté (snad za pár let...); [10] - lehký úsměv na tváři, volnost, tanec, Petrohrad (na tohle nemám ), krásný nápad se stejným dvoutaktím na začátku a konci skladby!; [11] - lehce zasněžené město, dopis; [13] - dost velký patos, velká koncentrovaná síla; [17] - jazzový akord na začátek (E⁶) to je teda překvápko! ; [6*] - Op. 15, Nr.3, g-moll | [2*] - Op. 9 No. 2 | [19*] - Op.72. Nr.1, e-moll |

PÁ           24/04/2009            22:00

NE           19/04/2009            23:50

SO           18/04/2009            23:10

PÁ           17/04/2009            22:00

Tak, zas jeden trošičku náročnější týden u konce. Člověk je rád, když se dostane domů před dvanáctou a ty rána - parádička! Ale nemůžu si stěžovat, všechno bylo moc příjemné - skvělé Rachmaninovy Nešpory v červeném, hezké povídání u vína, i prvních 5 odučených hodin ve škole (snad byly ucházející), krom toho moc příjemný týden v práci, který jsem strávil v kanclu sám a v podstatě se proposlouchal společně s Dianou Krall, Janem Spáleným a Jacqesem Loussierem až k pátku.

* * *

Tuším, že ve středu jsem někde zahlídl zmínku o "hitech století", které byly dle statistik BBC nejhranějšími skladbami toho minulého na ostrovech. To mě zaujalo, a protože vyhrály písničky, které mi názvem nic neříkaly, našel jsem si je na youtube. Překvapilo mě, že to nevyhrálo Yesterday nebo nějaká jiná od Beatles, ale na druhou stranu: nejhranější ≠ nejpopulárnější. A zjišťuju, že už tu první uvedenou - A Whiter Shade Of Pale - znám docela dobře, páč jsem ji hrával asi před 15ti lety se svým učitelem v hodinách klavíru na Veveří. Já na piáno, on na klávesy, já mu hrál tupě dokola základ a on si do toho nadšeně improvizoval - no evidentně ho to dost bavilo! Jiné statistiky ale mluví jinak, takže podle další z nich - skupina těch úplně úplně nejhranějších songů, některé i s odkazem: (tučně ~ my best of)

* * *

Miles DAVIS - It Never Entered my Mind

PO           12/04/2009            15:00

* * *

Ten, kdo na veřejnosti nadmíru velebí ctnost a píše o ní dlouhé výklady zatímco v soukromí dává přednost rozkoši před uměřeností a vlastnímu prospěchu před spravedlností, podobá se hercům, kteří na scéně vystupují často jako králové a vládci a nejsou ani králi ani vládci, ani třeba nejsou vůbec svobodní. A nejvyšší stupeň nespravedlnosti, máme-li věřit Platónovi, je právě zdát se spravedlivým a nebýt jím. Tak tedy přijímejme ty spisy jež podněcují k dobrému.

Basileos Veliký: O užitku z četby

* * *

Jsou 3 druhy chorob a jeden z nich je nevyléčitelný. Nechtějte se podobat těm, kdo jsou jím postiženi a nechť se u vás neprojeví choroba mysli podobná nemoci tělesné. Ti, kdo jsou postiženi lehkou nemocí, sami chodí k lékaři. Kdo jsou sužováni těžšími neduhy, volají k sobě lékaře, aby je léčili. Avšak ti kdo upadli do nevyléčitelné trudnomyslnosti, nepouštějí k sobě lékaře ani když ti přicházejí sami. Nechť vás nepostihne taková choroba, že byste se vyhýbali dobře míněným radám.

 Basileos Veliký: O užitku z četby

* * *

U nás je mnoho politiků, ale málo státníků...

Člověk a trh (ČRo 6, 21/1/2006)

Vzdělanostní společnost

NE           12/04/2009            00:00

Gustav Mahler: Symfonie č. 2 c-moll "Vzkříšení"

(1888–1894; rev. 1903)

 

Poměrně dosti dlouhá symfonie (80-90 min) s obrovským obsazením (např. 10 lesních rohů, 8-10 trumpet, sbor, varhany...), na kterou jsem přišel až teprve dnes, a je to, musím říct, příjemný objev. Interpretaci nejsem schopen posoudit, protože Mahlera vůbec neposlouchám, ale věřím, že Claudio Abado je snad dostatečná záruka. Jednotlivé věty jdou v tomto pořadí:

 

▪ 1.) Allegro maestoso

▪ 2.) Andante moderato

▪ 3.) In ruhig fliessender Bewegung (V celkově uvolněném tempu)

▪ 4.) Urlicht (prapůvodní Světlo)

▪ 5.) Im Tempo des Scherzos → | 01 | 02 | 03 | 04 |

 

 

* * *

 

Protože jste byli vzkříšeni s Kristem, hledejte to, co je nad vámi, kde Kristus sedí na pravici Boží. K tomu směřujte, a ne k pozemským věcem. Zemřeli jste a váš život je skryt spolu s Kristem v Bohu. Ale až se ukáže Kristus, váš život, tehdy i vy se s ním ukážete v slávě. Proto umrtvujte své pozemské sklony: smilstvo, necudnost, vášeň, zlou touhu a hrabivost, která je modloslužbou. Pro takové věci přichází Boží hněv. I vy jste dříve tak žili. Ale nyní odhoďte to všecko: zlobu, hněv, špatnost, rouhání, pomluvy z vašich úst. Neobelhávejte jeden druhého, svlecte se sebe starého člověka i s jeho skutky a oblecte nového, který dochází pravého poznání, když se obnovuje podle obrazu svého Stvořitele. Potom už není Řek a Žid, obřezaný a neobřezaný, barbar, divoch, otrok a svobodný - ale všechno a ve všech Kristus. Jako vyvolení Boží, svatí a milovaní, oblecte milosrdný soucit, dobrotu, skromnost, pokoru a trpělivost. Snášejte se navzájem a odpouštějte si, má-li kdo něco proti druhému. Jako Pán odpustil vám, odpouštějte i vy. Především však mějte lásku, která všechno spojuje k dokonalosti. A ve vašem srdci ať vládne mír Kristův, k němuž jste byli povoláni v jedno společné tělo. A buďte vděčni. Nechť ve vás přebývá slovo Kristovo v celém svém bohatství: se vší moudrostí se navzájem učte a napomínejte a s vděčností v srdci oslavujte Boha žalmy, chválami a zpěvem, jak vám dává Duch. Všechno, cokoli mluvíte nebo děláte, čiňte ve jménu Pána Ježíše a skrze něho děkujte Bohu Otci.

 

Koloským 3

* * *

Šly zrána ke hrobu (Miloš Rejchrt, Svítá 324)

ÚT           07/04/2009            18:00

NE           05/04/2009            21:20

Na počasí krásný víkend jsem strávil u dědy. Poklízel na zahradě, v domě, dvakrát byl se psem v lese, jednou v kostele (bez psa :-)), popovídal s dědou, navštívil tetu a je tu odjezd...

Uvědomil jsem si, že poslední půlrok se dostávám do místního lesa vždycky s tříměsíčním odstupem, a tak to tu poznávám vždy v jiném ročním období - na podzim s Terezkou, listí už padalo a šustilo po zemi, v zimě s Pavlem, to jsme se místy zase brodili závějemi sněhu, a teď na jaře, dvacet stupňů ve stínu, nádherný výhled do kraje - všechno hrozně zřetelné, v prostoru i čase...

Stojím na kopci, před vstupem do lesa, otáčím se a rozhlížím - je nádherná viditelnost! Na Hostýně jsou jasně vidět jednotlivé budovy kolem baziliky, rozhledna i větrná elektrárna, dole pod kopcem zas vykukuje věž kostela svatého Jiljí a komín TONetovky, místní továrny na ohýbaný nábytek. Krásně ostře je vidět i celý hřeben Hostýnských vrchů od Hostýna před Kelčský Javorník, Kunovskou Hůrku, Hradiště až po Píškovou - to už je ale Valašsko. Uprostřed je rozdělený hluboko zařezaným údolím, ve kterém jsou schované Rajnochovice s velikým poutním kostelem sv. Anny, mimochodem na dost vysoko položeném kůru tu stojí krásné barokní varhany! Vlevo ode mě Radkova Lhota, Kelč a v dálce, kde už není vidět skoro nic, několik komínů Valašského Meziříčí. Takhle jasno opravdu nepamatuju!

Musím přiznat, bere mě trochu nostalgie. Místa tolikrát prochozená a přitom je člověk vnímá a prožívá vždy úplně jinak. Je jaro, všude kolem ještě holé stromy, asi docela čerstvě před rozvitím prvních pupenů listů a květů, zem posetá tisíci sasanek tak, že se skoro nedá stoupnout, aby člověk některou z nich nezašlápl. Pes vesele pobíhá kolem, všechno očuchává, občas se zastaví, aby zjistil kde jsem. Objevuju první růžovofialové plicníky a uvažuju, že bych vzal pár na sušení, ale kromě vodítka s sebou nemám vůbec nic. O něco dál skupinka petrklíčů a najednou mýtina, kde jsou plicníků snad stovky. Tohle mi už nedá, a tak rozvazuju mikinu uvázanou kolem pasu, zaškrcuji rukávy a začínám sbírat. Pes skáče mezi pařezy, čuchá a občas přeběhne kolem tak, že mě skoro shodí - myslí si zřejmě, že jde o něco k jídlu a tak chce být u toho. Chvilku přemýšlím, jak je to s prvosenkou, ale tuším, že květy se sbírat můžou.

Dostávám se na louku pod lesem, kde stojí dvě chatky - tudy už je to docela kousek k třešňovému sadu. Jako malí jsme tu obdivovali mezi ostružiním zaparkovaný starý trolejbus, který v Brně jezdíval tak před 50ti lety. Nikdo neví, jak se sem na kopec dostal. Sadu třešní, které rostou za remízkou, tu nikdo neřekne jinak než "Na kravincoch". Krávy se tady ale nepasou co si pamatuju, teprve před rokem někdo drátem oplotil louku o něco níže, a tak se tu možná už za pár týdnů nějaké krávy znovu objeví.

A jsem tady - na horním okraji sadu. Zlatobýl dávno odkvetl a uschnul, začíná mi být nějak smutno. Kousek níž někdo kácí strom, a tak přesto, že to není višeň vybavuje se mi Čechov, Havel, Odcházení, ... . Podlézám drát, pomalu scházím úzkou cestičkou vyšlapanou dobytkem a jsem na louce. Tráva je čerstvá, krásně zelená a pes se rozbíhá. Tenhle obrovský prostor se mu očividně líbí. Teprve u dalšího remízku se zastavuje a zkoumá stromy. Jsou to vlastně spíš keře, kterými je obrostlá rýha na protějším svahu - místo, kam se krávy schovávají na noc, cítí se tu v bezpečí. Odbíjí klekání.

Rozhlížím se po kraji a zase všechno jako na dlani - zámek s vysokou věží, vodní val obrostlý starými kaštany, škola, sokolovna, zvonice a kostel svatého Havla a samozřejmě radniční věž s pěti věžičkami (značily hrdelní právo), hlásající všem lumpům v okolí, aby se městečku širokým obloukem vyhnuli. A tak to s Barikem berem obloukem i my dva, jen nemíříme pryč, ale domů...

...děda čeká.

Některé změny v životě člověk téměř nevnímá. Připadají mu jako běžný koloběh událostí - mění se krajina, mění se lidé v našem okolí, to většinou, když opustíme školu, změníme práci, přestěhujeme se. Pak jsou ale změny, kdy člověku připadá, jakoby končila nějaká epocha v dějinách lidstva, výměna generací, chvíle, kdy máte pocit, že se mění krajina i lidé zaráz. Všechno je najednou jinak. Myslím, že v přírodě je tohle nejpatrnější právě na stromech. Topoly u cesty k lesu najednou zmizí, kaštany na valech obec z půli vykácí a člověk pak tak trochu trne, kdy přijde na řadu i ta druhá...

Přijíždím do Brna - Slatina, trasa osmičky a Bílá Hora, židovský hřbitov, benzínka na Olomoucké, Černovice, Svitava, koleje v Komárově (tam někde na jihu je soutok...), most přes Svratku, zahrádky mezi tratí a Země nikoho, krásně osvětlený Petrov. Víkend uteče jako voda!

* * *