| 2003 | 2004 | 2005 | 2006 | 2007 | 2008 | 2009 |
| 01 | 02 | 03 | 04 | 05 | 06 | 07 | 08 | 09 | 10 | 11 | 12 |

Aktuality

 

 

 

PÁ           28/08/2009            00:55

 

Po dvou letech přišla změna, kterou nešlo už dlouho odkládat. Práce v EGS byla sice zajímavá, ale jsou jisté meze, za které jít nelze, a tak se připravuju na práci novou, zatím působící seriózním dojmem a pak samozřejmě doháním resty ze školy, protože další semestr je za dveřmi a novou přednášku za mě bohužel nikdo nepřipraví. Doufám, že tyhle přípravy nezaberou celý zbytek týdne!

* * *

 
Podívejte se na krásný dokument, který šel letos na festivalu Jeden svět 09! Určitě nejskvělejší dokument, který jsem za poslední roky viděl!
 
Největší přání / 1990 / 85min / Jan Špáta
"Jaké je vaše životní přání?" ptal se Jan Špáta zástupců mladé generace v roce 1964. Bylo to období politické liberalizace, a tudíž i doba velkých vizí a tužeb. Příslušníci první generace, která dospěla po druhé světové válce, se k životu v socialismu vyjadřovali otevřeně a kriticky, takže není překvapivé, že byl film v roce 1969 zakázán. Jan Špáta se ke své anketní otázce vrátil v roce 1989. Nová generace své touhy míří k materiálnímu zabezpečení nebo zcela otevřeně kritizuje naprostou nesvobodu v zemi. Shodou okolností byl posledním natáčecím dnem 17. listopad a otázku po největším přání štáb pokládá i těžkooděncům na Václavském náměstí. I oni mladí muži jsou příslušníky generace, která své děti přivedla již do svobodného Československa.
 

* * *

Moc hezká kázání na motivy 2. knihy Samuelovy

* * *

Předposlední vysvědčení od naší Bharati
(přišlo dneska)

 

* * *

* * *

Ain't no Mountain High Enough

 

 

 

 

PÁ           21/08/2009            23:30

 

Žalm 146

Haleluja. Chval, duše má, Hospodina!
Hospodina budu chválit po celý svůj život, svému Bohu zpívat žalmy, co živ budu. Nedoufejte v knížata, v člověka, u něhož záchrany není. Jeho duch odchází, on se vrací do své země, tím dnem berou za své jeho plány. Blaze tomu, kdo má ku pomoci Boha Jákobova, kdo s nadějí vzhlíží k Hospodinu, svému Bohu, jenž učinil nebesa i zemi s mořem a vším, co k nim patří, jenž navěky zachovává věrnost. Utištěným dopomáhá k právu, hladovým chléb dává. Hospodin osvobozuje vězně. Hospodin otvírá oči slepým, Hospodin sehnuté napřimuje, Hospodin miluje spravedlivé. Hospodin ochraňuje ty, kdo jsou bez domova, ujímá se sirotka i vdovy, svévolným však mate cestu. Hospodin bude kralovat věčně, Bůh tvůj, Sijóne, po všechna pokolení. Haleluja.

 

 

 

NE           16/08/2009            22:30

 

Take 6
 
▪ O Come All Ye Faithfull (Adeste Fideles) → noty | mp3 |
Pokud byste měli o noty zájem, ozvěte se.

zdroj: bontonland

 

 

SO           15/08/2009            17:30

 

Zajímavý článek vypovídající o tom jak se žije českým knihkupcům a co všechno obnáší tohle "řemeslo" ve mě vzbudil spoustu otázek a úvah. Je z něj totiž patrné jak důležité je mít svou práci rád, a to ne kvůli tomu, aby byl člověk ve výsledku úspěšný, ale prostě proto, že je to pak na člověku znát. Taky často přemýšlím nad tím, co je vlastně hlavní motivací té které práce, oboru - svět je v tomhle tak pestrý! Jaký je hlavní cíl společnosti/firmy/instituce ve které pracuji? Je to primárně zisk? Nebo úspěch? Chci mí firmu, která se bude stále rozrůstat, která pokryje co nejvíce poptávky a trhu? Nebo chci odvést dobrou práci, poskytnout ji i jiným, nechat za sebou hodnotný výsledek, který k něčemu je a za který se nemusím stydět? Skoro na všechno se dá odpovědět kladně. Otázkou zůstává co mě vede, co je motiv hlavní. S tématem souvisí také pořad, který právě poslouchám:
 
Nelze sloužit dvěma pánům (ČRo 6, Kořeny, 08.07.2009 20:10)
 
Přestože je původní obsah tohoto verše z Matouše zaměřen spíše k tématu modlářství (tedy ve smyslu chápání majetku jako modly, která nás provází v celých dějinách → Nelze sloužit Bohu i mamonu), v pořadu je rozveden poměrně do široka a dotýká se mnoha témat dalších (František z Assisi, žebravé řády, chudoba, zodpovědnost...). Nakonec tedy alespoň jedna myšlenka ze závěru pořadu:
 
A každý člověk by dnes měl mít na mysli především to, co je ve světě nejdůležitější a co je i pro něj osobně nejdůležitější hodnota. Aby si mohl říci: sláva, bohatství, uznání, to mě nezajímá, já jdu za láskou k Bohu, jdu za soucitem, zodpovědností a milosrdenstvím.
 

 

 

NE           09/08/2009            17:30

 

Jedna moc hezká knížečka se mi dostala do ruky spolu s ostatním "knižním pokladem", o kterém jsem psal už dřív. » NÁRODNÍ KATECHISMUS aneb co má věděti každý Čech « od Václava Štecha je šestým vydáním původní malé příručky z roku 1895, která vyšla o Otty v Praze. A protože mi není sympatická jen vazbou, grafickou úpravou ale i obsahem, pár odstavečků z ní tady odcituju:
 

 - - Vlastenecká povinnost - -

Co je vlasteneckou povinností každého Čecha?
Svatou povinností každého Čecha je, aby se vždy a všude hlásil k svému národu, byl pamětliv cti kmene svého, s úsilím konal a bedlivě podporoval vše, co slouží k mohutnění a rozkvětu vlastního národa.
 
Proč máme pečovati o rozkvět svého národa?
Všichni Čechové tvoří velikou rodinu, jejíž členové jsou spojeni neocenitelným pokladem krásné řeči mateřské a kteří vesměs jsou dědici slavné minulosti národa Českého. Rodina, jejíž členové neváží si památky vlastních předků a lehkomylsně ničí svazky, které mají býti oporou k rozhojnění blahobytu a spokojenosti - rodina taková rozpadá se a je světu k posměchu. Právě tak národ, který nedbá slavné minulosti své, aniž pečuje o rozvoj a pokrok vlastní, odsouzen je k úpadku. Jak dějiny učí, nezůstalo ani stopy po mnohých a mnohých národech, jeho údové ztratili k sobě lásku a pro společné podniky zájem. Láska k vlasti, úcta k minulosti, péče o rozkvět národa je tedy životní otázkou každého kmene.
 
Jak se chová Čech k jiným národnostem?
Je známkou nízkého smýšlení a svědectvím nelidskosti, pronásleduje-li někdo jiného pro jeho původ, národnost, jazyk, náboženské vyznání. Dějiny lidstva mají nejtemnější stránky ony, v nichž líčí se následky nesnášenlivosti kmenové, náboženské, jazykové. Proto žádný vzdělaný člověk nedopustí se podobného skutku.
 
Jakým způsobem pečuje Čech o mohutnění a rozkvět svého národa?
Péče každého vlastence směřovati musí k tomu, aby konal povinnosti své k národu všude! Ve své domácnosti, ve veřejném životě vlasti své i v cizině!
 
Jak se prokazuje v domácnosti též skutky český ráz?
Přední povinností Čecha je, aby se v ní mluvilo česky a to mluvou správnou. Hovor jinojazyčný, je-li nutný z příčin důležitých, musí býti pouze výjimkou. (...) Kdo mluví doma ledabylo, nemůže ve společnosti a na veřejnosti hovořiti správně. Pak osvědčuje vedle neúplného vzdělání i neúctu k nejcennějšímu znaku národa: řeči mateřské.
 

 - - Čech v cizině - -

Má také Čech vyhledávati cizinu?
Svět  je nejlepší školou života. Kdo mnoho viděl, mnoho ví. Proto je žádoucno, aby každý, kdo může, shlédl nejenom značnou část vlasti, ale podíval se i za hranice.
 
Jaký prospěch přináší komu cesta do ciziny?
Z pozorování života cizích národů, jich obyčejů, zvyků, předností a vad plynou tisícerá naučení pro život vlastní.
 
Jaký prospěch má vlast z cest svých příslušníků do ciziny?
Kdo se něčemu v cizině přiučil, může platně působiti při zdokonalování toho, co ve vlasti je dobré, k odstraňování chybného a k zavádění prospěšných novinek. Ovšem musí podobné snahy opravné ovládati rozum, neboť co jiným a jinde prospívá, ne vždy hodí se pro domácí a české naše poměry.
 
Zda je radno, aby Čechové navždy opouštěli svoji vlast?
Za poklady celého světa neopusť nikdo navždy posvátnou půdu otčiny - tak milé a krásné. Pro spásu její krvácelo do milionů věrných synů a obětováno nepřehledné množství statků pozemských. Kdo nabyl v cizině zkušeností - vrať se tedy a přičiň rukou svých, abys pomáhal k dalšímu zvelebování národního života našeho!
 
Co činiti, když se v cizině Čechu nabízejí výhody větší než ve vlasti?
Kdo měří lásku výhodou - ten nemiluje. Tomu nejsou ničím rodiče, přátelé, příbuzní, domov ani vlast. Ten je prost nejsvětějších citů, a na něm otčina právě tak málo může ztratit jako získat. Povinností každého je, aby vlasti dal přednost přede vším jiným. Kdo tak nejedná, komu prospěch hmotný je hlavním důvodem - ten dopouští se právě tak zrady, jako kdo by zapřel matku svou, otce svého pro bídný zisk. Místo pro působení každého je v domovině - tam každý vrátiti se má ještě v plné síle, v plném květu vloh svých a dokud vůle je nezlomena. Pak je pravým synem národa a skutečným vlastencem.
 

 - - Chudoba a zámožnost - -

 
Zda mohou i chudí lidé vlasti prospěti?
V chudých chýškách udržel se český jazky a paměť na slavné doby národa, kdy cizáctví opanovalo dávno pyšné hrady, sebevědomé paláce a výstavné domy měst. Z nejchudších rodin vyšly řady vynikajících mužů, kteří národu našemu prospěli skutky neocenitelnými. Lidé chudí - lidé práce stále a stále vysílají z malých poměrů svých otužilé pracovníky, kteří ke cti jsou vlasti v oborech průmyslu, obchodu, věd a umění. Proto si celý národ váží i těch členů svých, kdož nejsou požehnáni statky pozemskými.
 
Jakou povinnost mají chudí lidé k své vlasti?
Když ve svých těžkých poměrech chudí lidé alespoň se hlásí hrdě k svému národu, vychovávají dítky své k lásce k vlasti a nezaprodají příslušnost svou vlasteneckou za nabídku sebe lákavější - dosti činí! I za to je jim vlast vděčna.
 
Jaké povinnosti mají lidé zámožní k své vlasti?
Žádá-li se od lidí chudých naprostá věrnost k národu, jeho jazyku a snahám, nemůže se od lidí, kterým osud šťastnější los udělil, žádati méně.Ba naopak: zámožní lidé z hojnějších prostředků svých jsou povinni podporovati vše to, co je pro národ nezbytno, a neodvraceti se od potřebných lidí kmene vlastního.
 

 - - Nač jsme hrdí? - -

 
Jsme hrdi, že jsme Čechové!
Český národ je zdravou větví mocného kmene Slovanů. Jsme svérázným národem, o němž svědčí obyčeje a zvyky našeho lidu, jeho krojové, stavitelské a vůbec kulturní památky a bohatá studnice moudrosti a vtipu tající se v českých příslovích, pořekadlech, bájích a písních.
 
Jsme hrdi na svou řeč!
Česká řeč je výrazná, zní lahodně, je bohata významnými obraty a při tom je stručna, o čemž přesvědčíme se pohledem na znění, k němuž připojeny nějaké překlady. České znění je nejkratší, aniž by to vadilo jho srozumitelnosti.
 
Jsme hrdi na svůj lid!
Český lid má velkou životní sílu a povaha jeho i v největších strastech zůstává nezlomena. Útrapy nejtěžší, rány nejbolestnější snesl, přečkal, ale věrným příslušníkem národa svého býti nepřestal. - Český lid je vlastenecký. Zůstává věren národu, z něhož pošel, i v končinách nejvzdálenějších. Za mořem i sterými horami hledí udržovati styk se svou vlastí, na jejíchž radostech i ranách živé účastenství béře. - Český lid je obětavý. Pro potřeby vlasti své a svého národa přispívá, seč jest. Podporou českého lidu udržujeme důležitá zřízení, která jiným národům zajištěna jsou bohatými fondy veřejnými i soukromými. Po vyhoření Národního divadla složil český národ ve čtyřech nedělích milion zlatých na nový stan domácího umění dramatického a na školy Ústřední Matice skládá ročně půl milionu K. - Český lid má značný stupeň vzdělání. Toho důkazem jest, že denně vychází proň čtvrt milionu čísel novin vedle nepřehledného množství listů vzdělávacích, zábavných a odborných, které nalézají miliony čtenářů vnímavých a horlivých. Český lid béře živé účastenství na jednání ve věcech veřejných,  a netají se úsudkem svým o nich. - Český lid pečuje konečně svědomitě i o vzdělání mládeže své, čehož důkazem jsou tisíce úhledných a náležitě opatřených budov školních.
 
Jsme hrdi na svou vlast!
Naše vlast jest země krásná. Některé části její směle závodí s rozhlášenými končinami ciziny. - Naše vlast je země bohatá. Z lůna jejího vynášejí se miliony vzácných i důležitých nerostů, z útrob jejich prýští zdravonosné prameny vodní, k nimž se dostavují choří s celé zeměkoule. Naše vlast jest země úrodná. Český lid prací svou povznesl plodnost půdy své na takový stupeň, že vlast naše v tomto ohledu zaujímá místo nejčestnější.
 
Jsme hrdi na své dějiny!
Čechové neproslavili se výboji, ale nejcennější duševní statky nalezly v Češích chrabré zastánce. Minulost česká má skvělé doby, které budily a podnes budí úctu národů větších a šťastnějších.
 
Jsme hrdi na svůj pokrok!
České písemnictví dostoupilo tak skvělého stupně, že i nepříznivá cizina s úctou dnes pronáší jména četných spisovatelů našich, překládajíc zároveň česká díla jejich. - - Česká hudba a zpěv, který odedávna s láskou u nás byl pěstován, proklestil si za naší doby cestu do celého světa. Právě tak české malířství, sochařství a stavitelství vykazuje jména tvůrců, kteří nabyli významu světového.  - Česká věda pyšní se muži, kteří pro pokrok lidstva vykonali důležité objevy. - Technický rozvoj nalezl i mezi Čechy význačné vynálezce, kteří pro blaho všeobecné prací svou a duchem svým vykonali mnoho záslužného. Český průmysl je všestranný, jak dokázaly zejména skvělé výstavy v Praze a v čelných jiných městech, jimiž podán neočekávaný důkaz, že potřeby své úplně krýti můžeme výrobky domácími, aniž bychom museli za hranice obraceti se pro potřebné tovary. - Český obchod pak od pradávna míval pověst skvělou. Je třeba pouze, aby nabyl též seběvědomého českého rázu  a pak bude nejen vlasti ku prospěchu, ale i též ke cti.
 
Jsme hrdi, že jsme Čechové!
 
* * *
 
Bohuslav Martinů: ČESKÁ RAPSÓDIE; kantáta pro baryton, smíšený sbor, orchestr a varhany, premiéra: 12.1.1919 (Praha); durata: 31´
 
„První počátky její datují se od mých návštěv v evangelickém chrámu v Borové, kde zpívaný žalm 23. - Hospodin je můj pastýř svojí krásou tak mne uchvátil, že jsem se rozhodl užíti jej v některé příští skladbě [...], a již tenkrát jsem začal přemýšleti o nějakém českém, národním projevu,“ napsal později.
 
* * *
 
Žalm 23. (Davidův)
Hospodin je můj pastýř, nebudu mít nedostatek. Dopřává mi odpočívat na travnatých nivách, vodí mě na klidná místa u vod, naživu mě udržuje, stezkou spravedlnosti mě vede pro své jméno. I když půjdu roklí šeré smrti, nebudu se bát ničeho zlého, vždyť se mnou jsi ty. Tvoje berla a tvá hůl mě potěšují. Prostíráš mi stůl před zraky protivníků, hlavu mi olejem potíráš, kalich mi po okraj plníš. Ano, dobrota a milosrdenství provázet mě budou všemi dny mého žití. Do Hospodinova domu se budu vracet do nejdelších časů.

Antonín Dvořák: Biblical song No. 4 - Hospodin jest můj pastýř

 
Hospodin jest můj pastýř;
Nebudu míti nedostatku.
Na pastvách zelených pase mne,
K vodám tichým mne přivodí.
Duši mou občerstvuje;
Vodí mne po stezkách
Spravedlnosti pro jméno své.
Byt' se mi dostalo jíti
Přes údolí stínu smrti:
Nebudut' se báti zlého,
Nebo Ty se mnou jsi;
A prut Tvůj a hůl Tvá,
Tot' mne potěšuje.
 
 
 

 

 

ÚT           04/08/2009            22:30

 

Tak si vyrazím na 20 minut se psem ...
 

... a pes mi našel večeři!

 

 

* * *

 

 

Problémy současné morálky → poslechněte si:

 

... U nás převládá názor, že každé povolání, které je v souladu se zákonem, je v pořádku. Často říkají politici: Já jsem dodržel zákon, tak mě nechte bejt. Tato představa je NESPRÁVNÁ, protože ohromnou roli ve společnosti hrají právě ty měkké normy - mravní. Ta představa, že se všechno se ureguluje právem, je obludná páč bysme se octli v Orwelovském typu společnosti. A skutečně, je tady i malá znalost této oblasti právě proto, že ona se jaksi tabuizuje. Já mám jednu takovou hypotézu, že neradi moralizují lidi, kteří mají máslo na hlavě, třeba z minulého režimu...

Někteří mladí lidi už nevědí, co je správně a co je nesprávně. Vzpomínám si na jednoho politika, kterej vodjel na Panenské ostrovy za peníze svého sponzora, kterej mu platil i prostitutky, a když se ho na to ptal jeden novinář, tak říkal: "Pane redaktore, co je na tom nezákonného?" A tady ten moment, že společnost je ovládána neviditelnou sítí pravidel, která je velice rozmanitá, ale nemůžeme z ní vypustit morálku. Dokonce nefungujou takové systémy, které jsou postaveny jen na tvrdých sankcích. Tohle bych řek, že je zmatení intelektuálů. Druhá věc je, že pouhá znalost pravidel nepostačuje. Lidé musí ta pravidla - odborně se to nazývá internalizovat - musí s nimi vnitřně souhlasit, musí je dobrovolně dodržovat, takže mohou být případy, kdy lidé postupují nemorálně, vědí, že postupují nemorálně, a přesto, protože je to pro ně třeba výhodné, se takto chovají. Dostat ta pravidla do vědomí lidí je dlouhá cesta, a to je podobné jako se vzděláváním. Změnit vnitřní názory a postoje lidí vyžaduje soustředěné úsilí. Tady nastupují všechny cesty, kterými se mění vědomí lidí: rodina, škola, spolky, média - v nejnovější době nahrazující církve, vzory chování. Lidé podvědomě napodobují celebrity, veřejné osoby, nemusím rozvádět, jaké tady máme rezervy...

 

/ČRo 6, pořad Člověk a demokracie, hovoří Petruška Šustrová a prof. Cepl/

 

 

 

* * *

 

 

Studenti v postmoderní době → poslechněte si:

 

Když odmyslím to neustálé "jako" - docela dobré názory na stav našeho školství!

 

/ČRo 6, pořad Člověk a demokracie, hovoří Dr. Cílek a prof. Cepl/

 

 

 

 

 

 

ÚT           04/08/2009            23:55

 

O víkendu jsme udělali s Prďou malý výlet na přehradu. Vypadá teď, jak je vypuštěná, úplně jinak - spousta nově vysemeněných rostlin, popraskaná, skoro až pouštní krajina kolem břehů, hledači pokladů ukrytých v písku dna a bohužel i spousta harampádí, které by nebylo špatné pořádně vysbírat (do batohu se toho opravdu moc nevleze). Po návratu jsme byli náležitě pochváleni, protože pes smrděl rybinou jako nikdy a ani 2 koupele s šamponem mu od toho nepomohly. he




 
* * *

Nedělní mši zpestřil pěvecký sbor z německého Karlsruhe. Přestože nemám žádnou jejich nahrávku, zde alespoň pár ukázek z krásných skladeb, které zazněly:

Felix Mendelssohn Bartholdy - Verleih uns Frieden gnädiglich
Felix Mendelssohn Bartholdy - Richte mich, Gott op. 78, no. 2 (Psalm 43)


 * * *


Další odstaveček začnu tak trochu "objevem" minulého týdne, pro mě docela zásadní citací z wikipedie, na kterou níže navazuje ještě jedna ukázka z článku podobného tématu:

PÝCHA
Nejvážnější ze všech smrtelných hříchů a také ten, ze kterého pocházejí hříchy ostatní. Je definován jako touha po vyšší atraktivitě a důležitosti, než mají ostatní. Slovo pýcha se dá také vyjádřit jako: nadutost, domýšlivost, vyvýšenost, přehnaná sebeúcta, nerozumná nadřazenost díky kráse, bohatství, postavení ve společnosti nebo nadání. Pýcha se projevuje nadřazeným chováním. Jedná se o stav srdce. Opakem pýchy je pokora.
zdroj: wiki
 

Proč je pýcha otcem každého hříchu? Jednoduše, více miluji sebe, nežli Boha, tudíž mohu upadnout do LAKOMSTVÍ - proč bych někomu něco měla dát, jsem přece důležitější, než ten druhý a tudíž více potřebnější….také proto mohu lehce upadnout v ZÁVIST - jak se někdo může mít lépe než JÁ?...je ovšem lehké upadnout v HNĚV - JÁ mám pravdu, JÁ se nemohu zesměšnit, JÁ jsem silnější, JÁ mohu mít dokonce pravomoc rozhodovat o životě a smrti…pýcha….je ovšem nasnadě upadnout ve SMILSTVO - pokud JÁ jsem důležitější, než ten druhý(á), potom ho mohu využít, pro své potěšení…bez opravdové lásky, která je schopná za druhého zemřít …a taktéž NESTŘÍDMOST v čemkoli nás nutí uspokojovat a realizovat pouze vlastní JÁ…je tak dennodenní upadnout v LENOST…o MĚ se starejte, já mám na práci něco daleko důležitějšího, sebe…

zdroj: baterka


Přestože označení "nejvážnější ze všech smrtelných hříchů" je tak trochu mimo mé přesvědčení (odplatou hříchu je podle Bible člověku smrt /Řím 6,23/, proto je každý hřích smrtelným a myslím, že tak v tomto směru není ani rozdílu mezi hříchy navzájem) - neznamená to samozřejmě, že každý z hříchů nese stejné důsledky!
Ať tak či onak - není-li v Božích očích hypoteticky důležitá hierarchie hříchů, pak v našich očích by asi určité odstupňování být mělo. (Každý jistě cítí, že vražda stojí svými důsledky trochu jinde než krádež, a zrovna tak může být jeden hřích, jak vidíme, docela dobře zdrojem mnoha jiných, tudíž je nám škodlivý více.) Tohle jsou ale všechno spíš teoretické úvahy a trochu mimo podstatu věci. Ono někdy rozpoznání vlastní chyby, lítost i pokání není ještě úplným řešením! To už ale, myslím, nepatří tak docela na stránky internetového plkání. Cesta k pokoře je zkrátka dlouhá.




„Každý, kdo se povyšuje, bude ponížen,
a kdo se ponižuje, bude povýšen.“ (Lk 18,14)


* * *

You Are The Sunshine Of My Life
/...na závěr cítím potřebu odlehčení/

 * * *