|
| 2003 |
2004 | 2005
|
2006 | 2007
| 2008 | 2009 | Aktuality
SO 28/02/2009 00:30 Pár skladeb v nové
úpravě:
→ Pozvedám své oči k horám
(MJ) || partitura | zpěv | hoboj | klavír | cello |
→ Sergej
Rachmaninov - Blahoslaví má duše Hospodina ||
piano |
PÁ 27/02/2009 23:50
Hurá je tu víkend! Přes týden nebyl vůbec čas psát
a přitom jsem potkal tolik, tolik zajímavých věcí. Pokusím se ty
nejzajímavější krátce zachytit. Velkou inspirací mi v tomhle směru byl pořad
Českého Rozhlasu 6 - Rok po roce, z něhož jsem poslouchal několik dílů
z období II. světové války a jejího předvečera (1937-1945). Jsou tu sice
stručně, ale přesto velice pestře přiblížené (každý pořad má 30 min.).
-----
Pablo Picasso: Guernica (1937), 349
× 776 cm, Museo Reina Sofia, Madrid
26. dubna 1937 došlo k události, která opravdu
otřásla světovým veřejným míněním. Bylo
bombardováno
městečko Guernica,
ležící nedaleko Bilbaa, sídla autonomní baskické vlády. Odpoledne kolem půl
páté se nad Guernicou objevila německá letadla Heinkel, Dornier a Junkers,
která shodila na město desítky bomb, většinou zápalných, a pak nalétávala a
střílela ty kdo přežili z kulometů. Bilance byla otřesná: 1500 mrtvých a 1000
těžce raněných. Městečko, které mělo 7000 místních obyvatel hostilo tehdy
ještě 3000 uprchlíků, kteří se zde uchýlili před válkou, navíc se tu právě
konal jarmark. Letadla nebyla nijak označena (žádným státem), ale bylo jasné,
kdo je řídil a čí byla. Frankistická propaganda se sice pokoušela vykládat
něco o provokaci republikánských sil, ale bylo jasné, že republikánské síly by
nepřišly k tolika německým letadlům. Později se hodnocení naprosto shodovala v
tom, že letadla pilotovali němečtí letci ze smutně proslulé legie Kondor,
která byla v žoldu Frankovy armády. Tento krutý útok proti bezbrannému
obyvatelstvu vyvolal nesmírné rozhořčení a pro španělského malíře Pabla
Picassa byl podnětem k vytvoření jeho, možná nejznámějšího obrazu
Guernica.
Španělská republikánská vláda si u svého krajana Picassa objednala velký obraz
pro světovou výstavu v Paříži, ale to ještě před tím, než někdo o bombardování
Guerniky něco vůbec tušil. Picasso byl tou dobrou v tvůrčí a osobní krizi až
nakonec - bohužel - zasáhla historie./Ve Španělsku právě zuřila občanská válka
a jedno z míst, které ještě odolávalo postupu Frankovy armády bylo právě na
severu - v Baskicku./
Začínám si uvědomovat, jak moc je obsaženo -
schováno v každém obrazu. Při cestách Evropou jsem prošel už poměrně dost
všemožných muzeí a galerií (Florencie, Paříž, Řím, Barcelona... už ani nevím)
a zpětně mi tyhle návštěvy připadnou jako... ...tak trochu ztracený čas.
Zkusím to ale raději vysvětlit blíže. Už docela brzo - tuším, že to bylo před
sedmi lety ve florentské Uffizi - mi ukrutné záplavy turistů galerie vyloženě
znechutily. Každý se chce vyfotit u Mona Lisy a tím to v podstatě hasne. Je
pravda, že tahle místa jsou přeplněná krásnými obrazy a je vždy otázka, kolik
tu strávit času? Důležité ale je, jak naladěni, nadšeni, s jakým očekáváním a
zkušeností do těchhle míst přicházíme. Přestože jsem chodil vždycky rád,
dobrovolně, dá se říct i s jistým nadšením - těšením se, cítil jsem ve
výsledku často pocit, který může mít např. analfabet při návštěvě knihkupectví
nebo hluchoněmý na varhanním koncertě. Právě teď zas o trochu víc vidím, jaké
příběhy se za obrazy schovávají, jak jednotlivé detaily hrají roli, jak jsou
podstatné vzájemné souvislosti na plátně i ve vztahu k životu malíře, kolik
"drobností" by mělo být interpretováno tak, aby člověk pochopil alespoň z
části, o co tu běží. Abych paralelu s knihkupectví ještě trochu dokreslil:
připadne mi, že obraz sám o sobě se štítkem názvu a autora, případně stručného
odstavce v cestovním průvodci má asi stejnou výpovědní hodnotu, tako bychom
vzali do ruky knihu, prolistovali kapitoly, pročetli obsah, vysvětlivky, příp.
si i přečetli sloupky na přebalu knihy a tvrdili, že víme o čem je řeč.
Začínám zjišťovat, že jsou díla, u kterých mi tohle prostě nestačí. A tak,
pojedu-li do Madridu, zalovím předem na internetu nebo v knihovně, vyšetřím si
odpoledne, dám si kávu a sednu si, třeba na hodinku před Picassovu Guernicu.
Ostatní - obrazy i lidé - ať mi třeba vlezou na záda!
 -----
Přiznám se, že mě nikdy nijak neuchvátil
Šostakovič. Připadne mi hodně moderní, nerozumím mu, nemám ho naposlouchaného,
neoslovuje mě. V podstatě jsem ale slyšel jen jeho 24 preludií a fug ve všech
tóninách (Op.87), a to ještě v době studia na univerzitě, víceméně ze
studijních důvodů (kvůli srovnání s obdobným dílem u Bacha a Chopina). Jednou
jsem slyšel "Leningradskou"
v brněnském Janáčkově a moc se mi nelíbila. Znovu se mi ale trochu otevřely
oči díky okolnostem, které vznik téhle symfonie provázely. A tak doufám, že se
mi otevřou i uši a víc ji porozumím. Tady je tedy můj dnešní podnět:
Leningradská blokáda (přepsáno dle ČRo6
- Rok po roce 1941, 21:15 - 23:35)
Od 1. září 1941 do 27.1.1944 trvala tragédie
obklíčeného, soustavně ostřelovaného města, které během druhé světové války
blokovala Německo finská vojska. Byl to sám Hitler kdo se rozhodl Leningrad
vyhladovět a zničit tak, že v něm nezbude živá duše a nezůstane kámen na
kameni. Leningrad se dokázal bránit 900 dnů a nakonec vše dopadlo jinak.
Odhaduje se že v zimě 1941 a 1942 umíralo v ochromeném městě na 300 lidí
denně. Byli vysíleni katastrofálním hladem, třicetistupňovými mrazy, nemocemi,
zraněními, pro které nebyly léky. Tramvaje nejezdily, nebylo čím topit, ve
školách se neučilo, kopaly se zákopy a do továren s válečnou výrobou
nastoupily i 12tileté 14tileté děti. Po ulicích putovali zoufalci, kteří na
saních odváželi mrtvé k hřbitovu a sami často na ulici umírali únavou a
hladem. Ke slavným historiím blokády však patří 7. symfonie Dmitrije
Šostakoviče, na které pracoval od června 1941. Měla sice premiéru v březnu
1942 v Moskvě, ale jméno města kterému ji Šostakovič věnoval - Leningradská -
v názvu symfonie zůstalo. Dita Hradecká o ní v LN 25.9 2006 napsala: Své
rodné město Šostakovič odmítl opustit i po napadení Sovětského svazu Německem.
Podílel se na protiletecké obraně jako hasič - takto jej ostatně zvěčnila i
titulní strana časopisu Time - a rozepsal svou sedmou symfonii. Leningradská,
tato Eroika 20. století, byla při moskevské premiéře přenášena do celé země.
Při čtvrté větě ohlásily sirény letecký poplach. Nikdo z obecenstva se však
ani nehnul. V Americe se dirigenti prali o to, kdo symfonii uvede jako první.
Nakonec se to podařilo Toscaninimu, poté, co byla partitura propašována na
mikrofilmu, přes Irán Irák, Egypt do USA.
Дмитрий Дмитриевич Шостакович - Седьмая
симфония ор. 60 «Ленинградская»
-----
Franklin Delano
Roosewelt (1882 – 1945) v poselství Kongresu vytyčil zásady, které by v
budoucnu měly tvořit základy mezinárodního práva. Základem těchto zásad bylo
respektování následujících 4 svobod:
▪ 1. svoboda projevu a vyjádření
názoru, všude na světě.
▪ 2. svoboda sloužit Bohu svým
způsobem, všude na světě.
▪ 3. svoboda od nouze - tzn.
hospodářské uspořádání, které každému národu zajistí zdravý mírový život,
všude na světě
▪ 4. svoboda od strachu - to vyžaduje
provést celosvětové odzbrojení tak zásadní a tak rozsáhlé, že žádný národ už
nebude mít možnost zaútočit na své sousedy silou zbraní, všude na světě.
NE 22/02/2009 23:50
Hledá se cellista!
 Už aspoň 4 roky
mám doma noty, které si nemám s kým zahrát. A taková je to krása! Existuje
zajímavá úprava i od Bobbyho McFerrina (hraje ji s YoYo Mou), tu jsem ale na youtube
bohužel nenašel. Zde pár
informací o skladbě,
noty a tak...-----
SO 21/02/2009 23:35
Sergej RACHMANINOV: Vespers -
Blahoslaví má duše Hospodina (Благослови, душе моя, Господа)
..dá se ta věta vyjádřit hudbou krásněji? /noty/
ČT 19/02/2009 22:35
Je to rok a nějaký ten měsíc co zemřel v 82 letech
Oscar PETERSON. Dneska jsem poslouchal pár jeho interpretací a myslím,
že jsem s jistotou objevil svého nového guru! :-) Je to neuvěřitelný, kolik je
v té hudbě energie. Před několika lety jsem viděl koncert na kterém hrál ve
Vídni (tuším, že mu tehdy bylo 78), hrál v podstatě jen pravou, protože levou
měl už ochrnutou a když se tak zasním...
...rád bych zahrál dvouma co on tehdy tou levou!
Dlouhou dobu jsem obdivoval Billa Evanse, Duka
Ellingtona, Michela Petruccianiho a jiné, o Petersonovi jsem samozřejmě věděl
ale nepídil se. Teď jsem se ale nadobro ujistil, že to byl opravdu asi
největší jazzman co kdy za piánem seděl! Těžko se mi vybírají ukázky a není to
proto, že by nebylo z čeho, spíš je problém vybrat jen pár skvělých. Takžé:
Cakewalk
← tak tohle fakt šlape! jooooo!
| City
Lights |
Take the
"A" Train | Eight Bar
Boogie Blues | Medley
| Tahle ukázka mi zase silně připomíná nějaké
Bachovo preludium.
Ostatně je známo, že Peterson byl schopen zahrát stejně dobře i Bacha,
Chopina, Rachmaninova, byl prostě dobrej! | A krásnej standard
Fly Me To The Moon |
A tohle je skvělé!!! Dva staří pánové, jazzmani, co si spolu přes klavír
povídají, improvizují a všechno se zdá, tak samozřejmé... →
Oscar Peterson & Count
Basie | -----
Už se opravdu těším v květnu do Moldávie a na
Ukrajinu. Babička by řekla: „Zas tě honí tólavá..?“
Honí, babi! Někdy mám, dalo by se říct, takové záchvaty nadšení a tak píšu
třeba Palovi, kterej mě zná, tyhle moje stavy chápe a hlavně JEDE SE MNOU!
Pavel (4:15 PM): o víkendu si dám rychlokurz ruštiny a budem se živit rybolovem! dáme si pivo ... a pak ještě jedno a já budu spat v botech a nebudem si nařizovat budík! Pavel (4:16 PM): koupíme si férový maso ve férové masně a pak uděláme pořádný steaky, žádný konzervy... Pavel (4:17 PM): a nebudu se holit! Pavel (4:18 PM): a seženu si tuláckej klobouk aji tobě! Pavel (4:20 PM): a pozvem nějaký kočky na zmrzlinu (tuhle frázi se musím určitě naučit!) koupím si kvalitní arabskou sprchu! Pavel (4:21 PM): a žvýkačky! ...místo pasty Pavel (4:22 PM): a vyzkoušíme ukrajinský cigára /možná že nám teda, bude stačit i kusovka/ a šašlik a piruožky a všechny možný místní dobroty Pavel (4:23 PM): budem fotit domorodce... a povídat s nima zajdeme v Oděse večer do přístavu a dáme si tam rum v té nejhorší špeluňce co najdem Pavel (4:24 PM): a to by mohlo tak na půl roku zas vydržet...
Palo (4:27 PM):
to zní kruťácky!
jen ty steaky musíme nechat pořádně udělat, abysme se z toho férovýho masa
férově neposrali
Pavel (4:28 PM):
No tak jedu s tebou, ne? Výsledek
zaručen!
-----
World Press Photo - nádherné fotky, které na mě v celkovém sledu působí spíš jako dějiny utrpení v obrazech, přesto ale stojí za vidění. Dost jsem váhal jestli nevložit některou z fotek přímo na tenhle web, ale výstraha copyrightu je jasná, takže se kdyžtak podívejte sami. Z těch, které mě oslovily:
▪
1957 - Douglas Martin,
USA, The Associated Press.
▪
1963 - Malcolm W.
Browne, USA, The Associated Press.
▪
1968 - Eddie Adams,
USA, The Associated Press.
▪
1974 - Ovie Carter,
USA, Chicago Tribune.
▪
1980 - Mike Wells,
United Kingdom.
▪
1984 - Pablo
Bartholomew, India, Gamma.
▪
1986 - Alon Reininger,
USA/Israel, Contact Press Images.
▪
1989 - Charlie Cole,
USA, Newsweek.
▪
1992 - James Nachtwey,
USA, Magnum Photos, USA for Libération, France.
▪
2001 - Erik Refner,
Denmark, for Berlingske Tidende.
▪
2002 - Arko Datta,
India, Reuters, 2004.
▪ 2005 - Finbarr O'Reilly, Canada,
Reuters.
ÚT 10/02/2009 00:35
Děsím se školy. Ještě nezačala a už zas nevím, kde
mi hlava stojí. Vyfasoval jsem 8 hodin cvičení, což se mi zdá teda nad hlavu.
Naštěstí to bude jenom jednou za 3 týdny. Momentálně mě už tak dost
vyčerpávají večerní seance nad Bachem a Widorem v červeném kostele, a hlavně
pak už ani není vůbec nálada dělat cokoli do školy. (Já se snad dám na
poezii..) Příští týden to začne a jsem zvědav jak to zas budu stíhat -
nestíhat. Stále mě také zaměstnává
Anselm Grün a nově
Jiří
Wolker, z kterého to budou ale spíš takové útržky...
Život potřebuje trochu řád a tak jsem cca před 2
měsíci začal opravdu pravidelně číst z Bible - dá se říct takový "denní příděl
manny"
 . Zatím
nejpohodlnější mi připadlo řazení podle katolického
liturgického kalendáře
- člověk nemusí nic dlouze vymýšlet a zastoupeny jsou SZ i NZ... Navíc texty
dobře korespondují s smskou z víra.cz, které
taky docela oceňuju! Celkem často mě příjemně překvapí jejich aktuálnost. No
nic, čas letí, je třeba se trochu najest!
Galatským 6 /no není to skvěle namalované?/
ST 04/02/2009 00:20
Dnes proběhla na Opletalce první organizační rada
k Noci kostelů. Ta se letos bude v
Brně konat po druhé - 29.5.2009. V rámci programu jsem vyfasoval
powerpointovou prezentaci, správu webových stránek a možná si i trochu brnknu
v rámci programu. Každopádně do téhle neděle bych rád dodělal 2 skladby (nebo
aspoň jednu), protože času je už docela málo.
Widora bude asi dost
těžké vydržet, tak se budu muset zamyslet hlavně nad tempem. Druhou věcí je
Bachova partita - moje nejoblíbenější - Sei gegrüsset, Jesu gütig. Z té hraju
Chorál, Var.I., Var.II., Var.IV., Var.V., a Var.XI. (Bohužel tu nejhezčí
variaci - X. - zatím teda "nedám").
Není to sice ukázková interpretace, ale Daniela Rotha mám rád, navíc hraje na
Cavaille-Collovy varhany v St.Sulpice (Paris) a nechce se mi ani moc hledat
nic jiného, takže ukázka:
J.S.Bach Partita (Part
I/II), Daniel Roth at St. Sulpice - Var. I., II., III.
J.S.Bach Partita (Part II/II), Daniel Roth at St. Sulpice - Var. X. a XI.
...no není to úchvatné? Nechápu, jak většinu
harmonie pochytá v levé ruce a pravou si nechává jen na chorál, který je z
toho krásně vypíchnutý, do toho Bachův "walking bas", který to všechno
utvrzuje a celé spoutává dohromady - dokonalé!
-----
Ani nevím jak se to stihlo tak rychle, ale cca za
hodinu jsem dnes napsal a upravil mamčin nový song (3s.), zatím teda "no name"
- pro flétnu, hoboj, klarinet a cello (to se taťka zase vyřádí při vymýšlení
názvu ...
-----
Kniha tohoto týdne: Anselm GRÜN: Cesty ke svobodě, Karmelitánské naklad., Kostelní Vydří 1997, 87 s. ISBN 80-7192-244-7.
-----
...a na závěr jeden hezký sobotní verš na dobrou noc (nebo den?):
Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a být si jist tím, co nevidíme. (Žid 11,1-2)
-----
|
|
|
|
|
