|
| 2003 |
2004 | 2005
|
2006 | 2007
| 2008 | 2009 | Aktuality
PO 29/06/2009 00:25
Michel Legrand
SO 27/06/2009 18:00
Proces H konečně na internetu!!!
| 01 | 02 | 03 | 04 | 05 | 06 | 07 | 08 | 09 | 10 |
PÁ 26/06/2009 23:00
Jacksons Five → Ben | Sugar daddy | ABC | Blame it on the boogie | Say Say Say |
ÚT 23/06/2009 21:30
Propadl jsem lidovkám. Nevím jestli je to přibývajícím věkem, ale po vší té klasice, jazzu, chansonu a já nevím čem ještě právě tomuhle žánru přicházím na chuť. A tak přehrávám co se mi dostane pod ruku a už se těším až se pustím o víkendu do nějaké harmonizace. Často mě taky pobaví texty! Kromě těch klasických (a nejvíc se mi líbí asi slovácké) totiž občas narazím na úplně neznámé, které mě nejednou vyloženě rozesmějou - třeba tahle:
Luterán (živě, 1/4 ~ 138 MM)
Luterán, luterán, predsa ťa já ráda mám; :|| daleko široko za tebú pozierám, :||
Nepozieraj za mnú očka ti vypadnú, :|| měla si pozierať, dokáď bylas pannú. :||
Dokáď bylas pannú, aj, pannú, panenků, :|| dávali ti chlapci sladkú gořalenku. :||
sladkú gořalenku, aj, červené víno, :|| neměla ses vdávat, nebylo ti pilno. :||
* * *
Marta Kubišová → Magdalena | Nechte zvony znít | Modlitba | Oh, baby baby |
PO 22/06/2009 22:00
Nesmíme doufat, že zcela změníme povahu dětí, že z veselých uděláme přemýšlivé a vážné a z melancholických dovádivé, aniž bychom jim ublížili. Bůh vtiskl každé lidské duši jisté charakteristické vlastnosti, které podobně jako postavu je snad možno trochu vylepšit, ale sotva zcela změnit a převrátit. Proto ten, kdo se zabývá dětmi by měl dobře studovat jejich povahu a schopnosti a často zjišťovat, kterým směrem se rády obracejí a co jim prospívá. Musí pozorovat s jakými vlohami se narodili, jak mohou být rozvíjeny a k čemu se hodí. Měl by zvažovat co děti potřebují a jsou-li sto se tomu naučit pílí a osvojit si to cvikem a zda bude stát za námahu se o to snažit. Přirozené vlohy každého by měly být rozvíjeny jak je možno. Ale pokoušet se vypěstovat jiné vlohy bude jen zbytečná námaha.
John LOCKE: O výchově (s.111)
* * *
Smysl života ....a jak jej vidí student gymnázia:
Věřím, že život je jakási zkouška, před kterou nás Bůh postavil. Dal nám do ruky příručku, jakýsi manuál, podle kterého se máme řídit a vpustil nás do světa se slovy: „Když budeš potřebovat, zavolej.“ (...) Připomíná mi to výlet, kdy mi maminka klade na srdce, ať se chovám slušně, ať nezlobím a ať se vrátím brzo. Já přitom vím, že i kdybych zlobila, bude ráda, když se vrátím. (...) A chci, aby na mě (Bůh) byl pyšný, až k němu přijdu. (dívka, septima)
Staří lidé velice často říkají „...co já tady vlastně dělám? Já jsem tady už k ničemu... Ale k čemu tady byli předtím? Když byli mladí? (...) Proto s myslím, že osobní otázka po smyslu života by měla přicházet každý den. Každý den bychom se měly samy sebe ptát, co tu děláme, proč zde jsme. Myslím, že nevadí, když se naše odpověď bude během života měnit. (dívka, septima)
Co když smysl života je pro každého z nás něco jiného a přesto je to správné? (dívka, septima)
Smysl života je učit se milovat, alespoň já to tak cítím. (dívka, septima)
Proto většina lidí žije tak, aby se měla co nejlépe co nejdelší dobu, moc nevybočovat a žít klidný život. (chlapec, septima)
...proč bychom vlastně měli druhým pomáhat, když stejně všichni zemřeme a tím vše skončí? Vše ztratíme a naše těla se rozpadnou a atomy uhlíku poslouží znova někomu jinému, kdo se narodí a chtě nechtě upadne znovu do tohoto krutého světa, kde si sice také zakusí určité radosti, ale zažije také stáří, deprese a smrt, které se bude bát. Pokud by svět byl opravdu pouze náhodný shluk atomů, tak nic nemá smysl. (chlapec)
...chci se učit proto, abych svými znalostmi mohla pomáhat ostatním. (...) Více se usmívat a méně se mračit (dívka, septima)
Někde začínáme a někde končíme. Linku zvanou život však větší část „našeho" času nevidíme. A ať už si myslíme, že jde o úsečku nebo jsme zastánci polopřímkové (příp. přímkové teorie, ony body A a Z ohraničující začátek a konec naší biologické existence jsou a budou položeny a nikdo přes všechny své aktivity a schopnosti není jejich konstruktérem. Je nám něco po identitě skutečného konstruktéra? Pokud už jsme vstoupili, respektive vyklonili hlavu z rychle jedoucího vlaku blížícího se terminu Z a snažili se popsat jeho pohyb a další vlastnosti, pak nezbytně. Zjistíme-li, že vlak uvězněný v systému kauzalit projíždí předem známou trasou s možností „náhodné“ výhybky, nezbývá než usadit se na nejlepším sedadle a utratit to, co nám v kapsách zbylo. Spatříme-li však město a první tvůrce dráhy a vpředu zemi neznámou, ve které s pomocí změněného zázemí můžeme dále stavět, situace je diametrálně odlišná... (chlapec, septima)
...důležité je život nepromarnit. Žít tak, abych i na smrtelné posteli mohl říct: ano, pro něco jsem žil. Něco jsem dokázal. Můj život nebyl zbytečný. Užil jsem si ho (dívka, septima)
Každý člověk svůj smysl života má, i kdyby byl jen v tom, že na ulici zvedl sražené kotě a ujal se ho. (dívka, septima)
Zachvacuje mě hrozný strach,
když myslím na to, že na této Zemi pobudu nějakých možná 60 nebo 70 let. Ale co
bude potom? Tělo mě zakopou do země a co moje duše nebo mé já? Pokud by to mělo
být podle víry, tak asi, neboť jsem velmi hříšný, pobude duše v očistci a pak
co? Bude si někde lítat v obláčkách, bavit se s prarodiči... Také dost
depresívní otázkou je, jak dlouho v tom snad nebi budu, protože pojem nekonečně
mnoho let, no hrůza. A když vím, že tato možnost žít tady na zemi je moje první
a poslední, to taky není moc příjemná vyhlídka. Už v mých 18ti letech si říkám
jak to mládí je krátký, ještě nějakých 20 let a můžu jít do šrotu.
- - - - -
Číst tyhle úvahy považuju za
velké obohacení! Je moc zajímavé jak věcně, hluboce a pravdivě dokážou o
důležitých otázkách bytí přemýšlet studenti. Právě tohle je jeden z krásných
okamžiků, kdy se obě strany, učitel i žák, vzájemně obohacují, i když to druhá
strana možná ani netuší.
* * *
Konečně jsem vystavil fotky z naší cesty po Ukrajině a Moldávii.
* * *
... a ještě trošku srandy
Za poslední půl rok mě tyhle dva odkazy rozesmály
asi úplně nejvíc. Jde o sestřih odpovědí ze slovenské obdoby českého pořadu
Nikdo není dokonalý a teda kam se hrabeme na Slováky! Je to prostě BOMBA !!!
| Aj múdry schybí 1 | Aj múdry schybí 2 |
NE 21/06/2009 14:30
Dnes byl v červeném kostele na návštěvě evangelický sbor z Nejdku. Kázání měl pan farář Ogola (viz foto), který nás nepřekvapil ani tak hezkým kázáním jako skvělou češtinou! V průběhu bohoslužeb zazpíval sbor složený z nejdeckých (evangelíků, katolíků i těch bez vyznání) a zpívali opravdu moc hezky! Vždycky mám hned chuť začít někde zpívat ve sboru.
Pozvedám své oči k horám: Odkud mi přijde pomoc?
Žalm 121
* * *
Seznam věcí, které můžete přinést do sbírky organizované Charitou Brno
* * *
foto: Profimedia.cz
IRAN ELECTION 2009 Situace, která by si zase zasloužila pozornost a výraznější reakci demokratického světa nastala po íránských prezidentských volbách, které proběhly v půli června. Masové demonstrace, které už několik dní probíhají v celé zemi a především v Teheránu svědčí o tom, že s demokracií to v této zemi není příliš žhavé. Umírají lidé (počty jdou už do desítek), spousta jich je zatčených a jak je typické pro demagogickou propagandu v každé totalitě, věci se zásadně nenazývají pravými jmény. Příznivci opozice jsou tak ve veřejných médiích pohotově označováni za "teroristy"! Jako opravdu nejpřiléhavější text mně v této souvislosti napadá Vysocký/Nohavica: Pravda a Lež
Šla Pravda světem a na chudý duchem se smála
سرنوشت پاسدار و بسیج و جمهوری اسلامی انگلیسی ← ?PRAVDA? → iran election
* * *
* * *
ST 10/06/2009 23:15
Konečně jsem dodělal - po x hodinách - předehru k jedné vánoční americké koledě - Joy to the World → | noty | midi |. Je to taková maličká fuga a musím se přiznat - nesložil jsem ji já, ale v podstatě tak trochu oposlouchal. Pořád mi to ale trvá hrozně dlouho. A jak ji zpívají/hrají profíci: Take 6 | Aretha Franklin | gospelová verze s repovanou znakovkou |
ÚT 09/06/2009 01:04
John LOCKE O výchově (1693!)
II. Mravní výchova a její zásady
→ 1. Utváření ducha Když jsme věnovali náležitou péči tomu, aby bylo tělo uchováno silné a čilé, aby mohlo poslouchat a plnit příkazy ducha, je dalším základním úkolem rozvíjet náležitě ducha, aby byl za všech okolností připraven podrobovat se jen tomu, co odpovídá důstojnosti a postavení rozumného tvora. (...) Spočívá-li síla těla hlavně v schopnosti snášet útrapy , je tomu stejně s duchem. Hlavní základ vší ušlechtilosti a zdatnosti je v tom, že člověk je schopen odpírat si vlastní žádosti, čelit svým náklonnostem a dělat jen to, co doporučuje rozum jako nejlepší, i když se chuť kloní k něčemu jinému. (...) Rodiče kazí ve svých dětech přirozené a dobré základy tím, že dělají, co jim na očích vidí, a rozmazlují je, a později se diví, že musí okoušet hořké nápoje, když sami předtím otrávili pramen. (...) stěžují si, že jejich potomci jsou nevázaní a nezdární. Pak jsou uraženi, když je vidí svéhlavé a jsou roztrpčeni všemi špatnými projevy, které do nich sami vpravili a které podporovali. (...) OBLÉKÁNÍ --- Ošacení poskytované tělu kvůli slušnosti, teplu a ochraně dávají nerozumní a povrchní rodiče dětem k jiným účelům. Činí z něho věc marnivosti a nezdravého soutěžení. Vedou tak dítě k touze po novém ošacení pro jeho nádheru. Když matka vyparádí svou dcerušku do nových šatů a nazývá ji svou malou královničkou a princezničkou, učí ji tak, aby se obdivovala sama sobě. A tak se malé děti učí pyšnit se svými šaty ještě dříve, než se umějí do nich obléci. Proč by i nadále neměly být domýšlivé na svůj zevnějšek a na eleganci výrobků krejčího a modistky když je tomu rodiče učili tak záhy? FALEŠNÁ ZDRŽENLIVOST a KONZUM --- Méně zámožným rodičům zamezuje skrovnost jejich prostředků podporovat v dětech nestřídmost nákladnými jídly nebo vybízením k jídlu nebo pití přes míru. Ale jejich vlastní příklady, kdykoliv mají všeho dost, dokazují, že to není odpor k pijáctví nebo přecpávání, jenž je zdržuje od těchto výstředností, ale nedostatek prostředků. Když se podíváme do domácností lidí majetnějších, vidíme, že se jim jídlo a pití stalo natolik hlavní věcí a blahem života, že si myslí, že zanedbávají své děti, když jim nedovolují se a tom podílet.NEMOC vs. JÍDLO --- Cítí-li se mladý pán jen trochu nemocen, první otázkou je, co bude můj drahoušek jíst? Pro co ti mám poslat? A tak je stále veden k jídlu a pití a každý přemýšlí, aby přišel na něco jemného a chutného k překonání nechutenství, které příroda moudře vyvolala na počátku nemoci jako ochranu proti jejímu rozvoji. Příroda zbavena běžné námahy vyžadované trávením může za tohoto uvolnění zvládnout a zneškodnit škodlivé látky. (...) Základ veškeré ušlechtilosti spočívá v tom, že máme sami sílu potlačovat uspokojování svých žádostí, které náš rozum neschvaluje. (...) VYNUCOVÁNÍ SI... --- Kdyby mi tedy bylo dopřáno sluchu, radil bych, aby na rozdíl od běžné praxe byly děti navykány potlačovat své žádosti a odkládat své tužby už od kolébky. Především by se měli učit, že musí mít jistou věc ne proto, že se jim líbí, ale protože se považuje pro ně za vhodnou. Kdyby se jim dostávalo věcí odpovídajících jejich potřebám tak, že by se jim nikdy netrpělo, aby měly to co si vyplakaly, učily by se být spokojeny i bez nich. Nikdy by se pak nepokoušely prosazovat svou vůli křikem a nevrlostí a nebyly by ani z poloviny tak nepříjemné sobě a jiným, jako jsou, protože se s nimi takto od počátku nejedná. Kdyby se jim nikdy netrpělo, aby dosahovaly svých přání netrpělivostí, kterou kvůli tomu projevují, neplakaly by už ani pro jinou věc, jako nepláčí, že nemohou dostat Měsíc. Neříkám tím, že by se dětem nemělo v ničem vyhovět, nebo že očekávám, že dostanou rozum a osvojí si myšlení ctihodných pánů radních, ještě než začnou nosit kalhoty. Uvažuji o nich jako o dětech, se kterými se má zacházet laskavě, které si musí hrát a mít různé hračky. Myslím jen, že kdykoliv pláčí proto, aby měly nebo dělaly, co se pro ně nehodí, nemělo by se jim to dovolovat, protože jsou malé. Právě naopak v čemkoli budou neodbytné, měly by si být jisty, že budou právě proto odmítnuty. (...) za nevyhnutelnou zásadu by mělo být považováno, že děti nikdy nedosáhnou křikem a neodbytností, co se jim jednou odepře. Ledaže by někoho napadlo je učit, aby byly chtivé a nezvedené tím, že je za to odměňujeme. AUTORITA a PŘÁTELSTVÍ --- Chtěli byste mít poslušného syna, až vyroste z dětských let? Pak je třeba, abyste vybudovali svou otcovskou autoritu, jakmile je schopen podrobit se cizí vůli a umí pochopit, komu podléhá. Chcete-li, aby k vám měl úctu, vštěpujte mu to od dětství. A čím více bude dospívat, tím více mu projevujte důvěru a přátelství. Tak v něm budete mít (a tak je to správné) poslušného poddaného, pokud bude dítětem a oddaného přítele, až dospěje. Neboť velmi nesprávně zacházejí se svými dětmi ti, kdo jsou k nim shovívaví a důvěrní, když jsou malé, ale přísní a udržují si od nich odstup, když vyrostli. (...) Není nám dobře za stálých výtek a zastrašování. nesnášíme také přísnost a velký odstup těch, s nimiž mluvíme. Když se s někým takto zachází v dospělém věku, hledá si jinou společnost a jiné přátele, s nimiž se bude cítit volně. (...) Strach a úcta by vám měly umožnit ovládat jejich mysl na počátku, ale láska a přátelství by ji měly udržovat v pozdějších letech. (...) Dobrým, schopným a ušlechtilým člověkem se každý stává za přispění svého vlastního úsilí.
→ 2. O trestech Neboť jsem toho názoru, že velmi přísné tresty přinášejí ve výchově jen málo dobrého, ale naopak velkou škodu. (...) ze všeho nejméně se doporučuje používat při výchově obvyklý, pohodlný a jednoduchý trest, bití, jenž je jediným prostředkem výchovy, který vychovatelé všeobecně znají nebo si dovedou vymyslet, a který vede k obojímu zlu. (...) A proto nemohu považovat za užitečný pro dítě žádný trest, při kterém na ně nepůsobí více než bolest zahanbení, že trpí za to, že udělalo něco chybného. (...) Bití vytváří u dítěte přirozeně odpor k tomu, v čem má u něj vychovatel pěstovat zálibu. Jak zřetelně můžeme pozorovat, děti začínají nenávidět věci, jež byly pro n z počátku přijatelné, když shledají, že jsou kvůli nim biti, plísněny a kárány. (...) Jestliže převládne do krajnosti dovedená přísnost a vyléčí-li okamžitou vzpurnou nepoddajnost, vnese to často do celé záležitosti horší a nebezpečnější chorobu spočívající v podlomení ducha dítěte. A pak máme místo nevázaného kluka podlé, ustrašené stvoření, které se může pro svou nepřirozenou krotkost zalíbit jednoduchým lidem, kteří chválí tiché, neaktivní děti, protože nedělají hluk ani jim nepůsobí žádné jiné potíže. Svým přátelům se však bude asi jevit právě tak neutěšenou bytostí, jako zůstane po celý život neužitečný sobě i jiným.
→ 3. O odměnách Bití a ostatní druhy otrockých a tělesných trestů nevytvářejí kázeň vhodnou pro výchovu těch, z nichž bychom měli mít moudré a přímé lidi. Proto se mají používat velmi zřídka a v krajních případech. Máme se však rovněž co nejpečlivěji vyhýbat lichocení dětem a odměňování věcmi, které jsou jim příjemné. (...)Nikdy nemůžete doufat, že jej naučíte sklony ovládat, jestliže překážku, kterou stavíte jeho náklonnosti na jedné stranně, odstraňujete tím, že mu na jiném místě nabízíte náhradu. Abychom vychovali dobrého, moudrého a ušlechtilého člověka, je třeba, aby se naučil ovládat své choutky a aby potlačoval svou náklonnost k bohatství, parádivosti, labužnictví atd. (...) Neříkám to proto, aby se dětem bránilo užívat příjemností a radostí života, které neškodí jejich zdraví a ctnostem. Naopak bych si přál, abychom jim učinili život co nejpříjemnější a nejradostnější, aby mohly plně využívat všeho, co by jim mohlo poskytnout nevinné potěšení. To ať se děje s podmínkou, že se jim mají tyto radosti poskytovat jen jako projev uznání a přízně, kterou si získaly u svých rodičů a vychovatelů. Naopak by se jim však nikdy neměly nabízet a poskytovat za ten nebo onen výkon, k němuž mají nechuť nebo jemuž by se nebyly bez tohoto lákadla věnovaly. (...) Předně děti jsou dříve než si myslíme velmi citlivé k chvále a uznání. mají radost jsou-li chváleny a oceňovány zvláště rodiči a těmi, na nichž jsou závislé. Pohladí-li je otec a pochválí, když dobře jednají, a zatváří-li se na ně chladně a odmítavě, když jednaly špatně, a když to doprovází také podobné jednání matky a všech ostatních kolem, stanou se v krátké době citlivé k těmto rozdílům. A budeme-li v tom stále pokračovat, nepochybuji, že to samo o sobě docílí víc než hrozby nebo rány, které ztrácejí svou účinnost, když zevšední, a nejsou k užitku, když je nedoprovází zahanbení. A proto se jich máme vystříhat a nemáme jich používat kromě dále uvedeného případu, kdy věc dospěla do krajnosti. (...) Upřímné zahanbení a rozmrzelost dětí z toho, že se znelíbily, jsou jedinými skutečnými léky. Ty by měly držet dítě na uzdě s přidržovat je k pořádku. Tělesné tresty se však musí nutně minout cíle a otupit pocit zahanbení, když se často opakují. Pocit zahanbení má u dětí totéž místo jako cudnost u žen, jíž není možno uchovat, hřeší-li se proti ní často. (...) Důtky a pokárání, kterým se je těžko občas pro chyby dětí vyhnout, by měly být vyslovovány nejen klidnými, vážnými a nevzrušenými slovy, ale také mezi čtyřma očima. Ale pochvaly, které děti zasluhují, jim mají být udělovány před ostatními. (...) Jestliže je však vystavujeme rozhlašováním jejich přestupků hanbě, považují se za ztracené. Tím se odstraňuje nad nimi ochrana a ony tím méně dbají o to, aby si u druhých udržely o sobě dobré mínění.
→ 4. O požadavcích na dítě ... příště
* * *
Dnes jsem se rozhodl, že dodělám další skladbu - snad se to tak do konce prázdnin povede. Petr Eben je autor, kterého se přiznám neznám tak dobře, jak by si zasloužil, přesto jeho Nedělní hudba je dost slavná skladba, a tak začnu s modernou skrze Motto ostinato. Člověk vždycky prožije hudbu o něco víc pokud se s ní nějak ztotožní. Myslím, že dnes mám docela dobrou příležitost - o neustále se opakující téma není nouze. Ještě jeden zajímavý objev několika posledních minut: Petr EBEN - Two invocations - INVOCATION I. Líbí se mi zpracování chorálů, ať už protestantských (Bach, Reger) nebo tady jeden krásný katolický - Svatý Václave! Hezké, že?
NE 07/06/2009 47:30
Posledních pár dní trpím trochu kulturním přepětím, a tak přestože bylo docela
jednostranné, musím se alespoň zmínit. V pátek proběhl v Červeném kostele
koncert německého varhaníka
Davida SCHLAFFKEHO (Leipzig / Amsterdam) - převážně z děl Johanna Sebastiana
Bacha. Měl jsem tu čest poprvé v životě někomu registrovat, otáčet noty, a tak
to byl i v tomto pro mě zážitek. (Člověk sleduje noty, někdy se i zapomene, že
to vlastně nejsou jeho ruce, ale když to tak všechno lehce a bez chyb jde -
vůbec mu to ani nevadí!
ST 03/06/2009 21:30
Proces H Unikátní dokumentární série Proces H (10 × 52 min.) můžeme vidět v těchto dnech na ČT2. Vypráví o přípravě, průběhu a aktérech komunisty inscenovaného „Procesu s vedením záškodnického spiknutí proti republice se skupinou Dr. Milady Horákové“ z roku 1950. Nerozumím sice trochu tomu, proč se takovýto pořad nevysílá v 20:00 na ČT1 - našemu národu by to jistě prospělo daleko více - nicméně buďme rádi aspoň za to. Je děsivé jak se něco takového mohlo vůbec udát! V souvislosti s tím mě "pobavil" pan předseda Vojtěch FILIP (KSČM), který si stěžoval, že načasování tohoto dokumentu před volbami do europarlamentu může poškodit komunistickou stranu v předvolebním boji. Co k tomu dodat? Holt jste si, soudruzi, měli k její popravě vybrat lepší měsíc než je červen!
Musím ještě doplnit: Milada Horáková je žena, kterou opravdu opravdu moc obdivuju! Ani se mi nezdá být možné, že byl někdo takhle statečný! Když mluvila měla klidný hlas, jasnou hlavu, všechno měla srovnané, a to, že dokázala dopředu odhadnout celou tu demagogii komunismu a nebála se proti ní postavit, a nakonec pak i vše otevřeně vypovědět... V těchto krizových situacích se mnohé projeví. Nám je dnes poměrně dobře - myslím tím materiálně i z hlediska svobody. Na hodně důležitých věcí se ale možná právě pro tento blahobyt zapomíná! Měli bychom si tedy uvědomit i díky komu všech těchto výsad požíváme!
|
|
|
|
|
(chlapec,
septima) 
